Pastýřská služba znamená vidět druhé tak jako Spasitel

Bible vypráví známý příběh o bohatém mladíkovi, který se ptal, jak získat věčný život: „Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď, následuj mne, vezma kříž.“ (Marek 10:21.)

Když tento verš před několika lety studoval starší S. Mark Palmer ze Sedmdesáti, všiml si náhle nové části příběhu.

„‚Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho.‘

Když jsem slyšel tato slova, naplnila mou mysl živá představa našeho Pána, jak se zastavil a pohlédl na onoho mladíka. Pohlédl hluboko a pronikavě do jeho duše a rozpoznal jeho dobrotivost a potenciál, ale také rozeznal jeho největší potřebu.

Pak následují prostá slova – Ježíš ho zamiloval. Pocítil k tomuto dobrotivému mladému muži obrovskou lásku, měl s ním soucit a kvůli této lásce a s touto láskou toho od něj Ježíš požadoval ještě více. Představil jsem si, jak se asi onen mladík cítil, když byl obklopen takovou láskou, přestože od něj bylo požadováno něco tak nadmíru těžkého jako to, aby prodal vše, co vlastnil, a rozdal to chudým. …

[Ptal jsem se sám sebe]: ‚Jak mohu být naplněn láskou Kristovou, aby skrze mě mohli [druzí] pociťovat lásku Boží a touhu změnit se?‘ Jak [mohu na lidi kolem sebe] pohlížet stejně, jako Pán pohlížel na onoho bohatého mladíka, abych je viděl takové, jací doopravdy jsou a jakými se mohou stát, a nehodnotil je jen podle toho, co dělají nebo nedělají? Jak mohu být více takovým, jako je Spasitel?“¹

Když se učíme vidět druhé tak jako Spasitel, přináší to bohatou odměnu. Zde je několik námětů, které nám mohou při snaze o dosažení tohoto cíle pomoci.

• Poznejte je
  Snažte se poznat lidi hlouběji než jen podle toho, co je vidět na první pohled. Uvědomte si, že budování vztahů nějaký čas trvá a vyžaduje to upřímné úsilí. (Pomoc naleznete v článku Zásady pastýřské služby ze srpna 2018 s názvem „Budujme smysluplné vztahy“.)

• Zamyslete se sami nad sebou
  Věnujte pozornost soudům, které možná vědomě či nevědomě vynášíte. Všímejte si domněnek, které si o druhých vytváříte, a snažte se porozumět tomu, proč o nich smýšlíte tak, jak o nich smýšlíte.

• Zdržte se soudů
  Uvědomte si, že hodnotu jednotlivce neurčují okolnosti. Vžijte se do druhých a zamyslete se nad tím, jak byste chtěli, aby o vás lidé smýšleli, kdybyste byli ve stejné situaci. Budeme-li rozlišovat mezi rozhodnutími a jednáním člověka a jeho vnitřní hodnotou a božským potenciálem, může nám to pomoci vidět ho tak, jak ho vidí Spasitel.

• Modlete se, abyste je měli rádi
  Pravidelně se za ně jmenovitě modlete; a modlete se i za trpělivost při budování skutečného přátelství. S modlitbou se zamyslete nad svou službou. Je nějaký rozpor mezi tím, co děláte, a tím, co skutečně potřebují?

Ježíš trávil čas s lidmi z mnoha různých společenských vrstev – s bohatými, chudými, vládci i obyčejnými lidmi. Často byl obětí nesprávného soudu druhých, když se na Něj podívali a viděli, že zjevně pochází z chudého či nevýznamného prostředí. „Až uvidíme jej, není žádné krásy na něm, proč bychom ho žádostivi byli. … Bylo jím pohrdáno a my jsme si jej nevážili.“ (Izaiáš 53:2–3.)

Jedna sestra se podělila o následující příběh o tom, jak se naučila vidět svou sousedku křesťanskýma očima:

„Julie (jméno bylo změněno) žila vedle mě a vypadalo to, že nemá žádné přátele. Vždy vypadala podrážděně a rozzlobeně. I přesto jsem se rozhodla být její přítelkyní. Ne jen náhodnou přítelkyní na chvíli, ale skutečnou přítelkyní. Kdykoli jsem ji viděla, oslovila jsem ji a projevila zájem o to, co zrovna dělala. Pomalu jsem si s ní vytvářela přátelské pouto, což mi do srdce přinášelo radost.

Jednoho dne jsem se rozhodla Julii navštívit a zeptat se jí, proč se rozhodla nechodit na shromáždění.

Zjistila jsem, že poblíž nemá žádnou rodinu ani příbuzné. Její jediný sourozenec – bratr, který žije daleko – s ní udržuje kontakt pouze jednou do roka telefonicky. Když jsem ji poslouchala, jak si vylévá svou hořkost, hněv a frustraci kvůli své rodině a Církvi, zaplavil mě silný nepopiratelný pocit soucitu a lásky vůči této sestře. Pociťovala jsem její bolest a zklamání. Uvědomila jsem si, jak je v životě osamělá. Bylo to, jako bych slyšela tichý hlas říkat: ‚Také ji mám rád. Mám ji rád a respektuji ji.‘

Seděla jsem a poslouchala ji, dokud neměla nic dalšího, co by řekla. Pociťovala jsem k ní lásku a soucit. Toto je sestra, která nikdy nepoznala, jaké to je být milována. Náhle jsem jí rozuměla mnohem lépe. Poděkovala jsem jí za to, že mi umožnila ji navštívit, a rozloučila jsem se obejmutím a vyjádřením své lásky a respektu. Nikdy nepochopí, jak moc se mě tato návštěva u ní dotkla. Nebeský Otec mi otevřel oči a naučil mě, že jsem schopna mít druhé ráda s větší mírou soucitu. Jsem pevně rozhodnuta nebýt jí pouze přítelkyní, ale také rodinou.“

Být pozván do života někoho jiného je něco posvátného. S modlitbou, trpělivostí a pomocí Ducha se můžeme naučit činit tak s křesťanštějším pohledem.