Pomáhejte druhým rozpoznávat našeptávání Ducha
Když sdílíme své svědectví o vlivu Ducha Svatého ve svém životě, můžeme tím pomoci druhým lépe se obeznámit s nabádáními Ducha.
Dva misionáři jdou na konci dne domů, když vtom se jeden náhle otočí k druhému a řekne: „Mám pocit, že se máme zastavit u tohoto posledního domu.“ Domácí učitel je inspirován, aby zavolal rodině, kterou navštívil před pouhými několika dny. Mladá žena se chystá na večírek kamaráda ze školy, ale má pocit, že má tentokrát zůstat doma.
Jak misionáři věděli, že mají zaklepat na dveře u toho, kdo se o ně modlil? Nebo že má domácí učitel zavolat rodině, která něco zoufale potřebovala? Nebo že se má mladá žena držet stranou od situace, v níž by její hodnoty mohly být ohroženy? Ve všech těchto případech byli vedeni vlivem Ducha Svatého.
Podobné zážitky se opakovaně a pravidelně stávají členům po celém světě, a jsou takoví, kteří si přejí pociťovat vedení Ducha v každodenním životě. I když se každý může naučit rozpoznávat našeptávání Ducha, tento proces učení lze usnadnit tím, že nám druzí pomohou porozumět Duchu Svatému, podělí se s námi o osobní svědectví a zajistí prostředí, kde lze Ducha pociťovat.
Porozumění nauce
To, jak je důležité pomáhat druhým něčemu porozumět, je popsáno v Nauce a smlouvách. Rodičům „v Sionu, nebo v kterémkoli jeho kůlu, jenž je organisován“, je řečeno, aby pomáhali svým dětem „porozuměti nauce“.1
Ať již jsme ve třídě, na misionářské diskusi nebo na rodinném domácím večeru, výuka nauky týkající se Ducha Svatého může pomoci druhým tomuto důležitému daru porozumět. Učíme se, že ačkoli je „Duch Kristův … dán každému člověku, aby mohl rozeznávati dobro od zla“2, právo na stálé společenství Ducha Svatého získávají členové tehdy, když jim je tento dar dán vkládáním rukou těch, kteří mají náležitou pravomoc.3
Toto společenství nás může stále provázet, jsme-li toho hodni. Je nám řečeno, že „Duch Páně nepřebývá v nesvatých chrámech“4 a že když bude „ctnost [zdobiti] myšlenky [naše] neustále; potom … Duch Svatý bude [naším] stálým společníkem“.5
Písma a proroci učí tomu, jak toto stálé společenství můžeme vnímat. Pán nám říká: „Budu mluviti k tobě v mysli tvé a v srdci tvém skrze Ducha Svatého, jenž sestoupí na tebe a jenž bude dlíti v srdci tvém.“6 Enos uvedl: „Zatímco jsem se … v duchu potýkal, vizte, hlas Páně přišel do mé mysli.“7 Joseph Smith řekl: „Když cítíte, jak se do vás vlévá čistá inteligence, mohou vás náhle napadat myšlenky.“8 President Henry B. Eyring popsal vliv Ducha Svatého jako „pokoj, naději a radost“. A dodal: „Téměř vždy také pociťuji světlo.“9
Můj oblíbený popis však pochází od osmiletého chlapce, který zrovna obdržel Ducha Svatého. „Bylo to jako sluneční záře,“ řekl.
Sdílejte osobní svědectví
Není ale vždy snadné tyto „slunečné“ okamžiky na počátku rozpoznat. V Knize Mormonově se vypráví o jistých věrných Lamanitech, kteří byli „pokřtěni ohněm a Duchem Svatým, a nevěděli o tom“.10
Když sdílíme své svědectví o vlivu Ducha Svatého ve svém životě, můžeme tím pomoci druhým lépe se obeznámit s nabádáními Ducha. Pamatujte na to, že některé zážitky jsou příliš posvátné, než abyste je někomu vyprávěli. Když ale sdílíme svědectví o Duchu v našem životě, tak ti, kteří tato nabádání neznají, spíše vnuknutí rozpoznají, když pak budou mít podobné pocity.
Byla jsem ve své rodině první, kdo vstoupil do Církve. Bylo mi osm let a očekávala jsem, že se díky křtu budu cítit nějak jinak. Mám-li být upřímná, to jediné, co jsem cítila, když jsem vystoupila z vody, bylo to … že jsem celá mokrá. Myslela jsem si, že něco významného se stane, až budu konfirmována. Ale poté, co jsem přijala Ducha Svatého, jsem sice pociťovala radost, ale určitě ne jinou než pár minut předtím.
Až druhý den, na postním a svědeckém shromáždění, jsem zažila to, co nyní považuji za vliv Ducha Svatého. Jeden bratr vydával svědectví a vyprávěl o požehnáních plynoucích z členství v Církvi. Pocítila jsem, jak mne zalilo teplo. I když mi bylo teprve osm let, uvědomila jsem si, že toto je něco jiného. Pocítila jsem, jak mne prostoupil pokoj, a měla jsem jasný pocit, že Nebeský Otec má ze mě radost.
Zajistěte prostředí, kde lze pociťovat Ducha
Jsou místa, kde je snazší pociťovat Ducha. Patří mezi ně například svědecká shromáždění a generální konference. Chrámy jsou zcela jistě dalším takovým místem. Výzvou pro každého z nás je zajistit prostředí, kde lze, každý den doma a každý týden na shromáždění, pociťovat Ducha.
Jedním z důvodů, proč jsme nabádáni, abychom se modlili a četli písma každý den, je ten, že obě tyto činnosti zvou Ducha do našeho domova i do života členů naší rodiny.
Duch je často popisován jako tichý a jemný hlas,11 a proto je důležité najít si v životě také tichou chvíli. Pán nám radil: „Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh.“12 Pokud si každý den najdeme klidnou a tichou chvíli, kdy na nás neútočí televize, počítač, videohry nebo osobní elektronické přístroje, umožníme tím onomu tichému a jemnému hlasu, aby nám seslal osobní zjevení a aby nám svým našeptáváním dal vedení, ujištění a útěchu.
Podobně můžeme i na shromáždění zajistit prostředí, které umožní Duchu, aby dával božské potvrzení tomu, co se právě vyučuje. Učitelé a vedoucí mají větší úkol než jen učit lekce nebo vést shromáždění. Napomáhají tomu, aby každý člen pociťoval našeptávání Ducha. Starší Richard G. Scott řekl: „Pokud nedosáhnete u svých studentů ničeho jiného, než že jim pomůžete rozpoznávat vnuknutí Ducha a řídit se podle nich, požehnáte navěky jejich život nevýslovnou měrou.“13
Jedna učitelka třídy Sluneční paprsek zabalila postupně každého člena třídy do přikrývky, aby je učila tomu, že Ducha lze pociťovat jako pohodlí a bezpečí oné přikrývky. Lekci si také vyslechla matka, která tam byla na návštěvě.
O mnoho měsíců později tato matka učitelce poděkovala. Vyprávěla jí, že když tehdy doprovázela svou dcerku do Primárek, byla neaktivní. Několik týdnů po oné lekci tato matka potratila. Byla velmi zarmoucena, ale pak náhle pocítila příjemné teplo a pokoj. Bylo to, jako kdyby jí někdo ovinul teplou přikrývkou. Rozpoznala útěchu Ducha a věděla, že Nebeský Otce o ní ví a že ji miluje.
Když porozumíme našeptáváním Ducha, budeme schopni slyšet, jak nás učí „pokojným věcem království“14 a „[všem věcem], které [máme] činiti“.15 Rozpoznáme odpovědi na své modlitby a poznáme, jak žít každý den podle evangelia ve větší míře. Budeme vedeni a ochraňováni. A když tato duchovní nabádání následujeme, můžeme tento dar ve svém životě rozvíjet. A co je nejdůležitější, pocítíme, jak nám Duch svědčí o Otci a o Synu.16
Když jsem se jako mladá žena zúčastnila konference mládeže, pocítila jsem, jak mi Duch vydal svědectví o pravdivosti znovuzřízeného evangelia. Když jsme se tehdy připravovali na svědecké shromáždění, zpívali jsme „Píseň nadšení“. Tuto píseň jsem zpívala mnohokrát předtím na shromážděních svátosti. Ale tehdy, téměř od první noty, jsem pociťovala Ducha. Když jsme zpívali o tom, jak „začíná povstávat sláva posledních dnů“17, věděla jsem, že to je něco více než jen pěkná slova; jsou to nádherné pravdy.
Duch Svatý mi potvrdil, že Bůh Otec žije. Miluje každého z nás. Zná nás jednotlivě a osobně. Slyší prosby našeho srdce a zodpovídá upřímné modlitby.
Ježíš Kristus je náš Spasitel a Vykupitel. Přišel na zem v zenitu času, aby usmířil naše hříchy. A přijde znovu. Tyto i všechny další stránky evangelia, které tvoří mé svědectví, jsou pevně zasazeny do mého srdce díky vlivu Ducha Svatého. Ve jménu Ježíše Krista, amen.