Výuka pomáhá zachraňovat životy

Jednou, když jsem sloužil jako president misie, jsem si telefonoval s naším nejstarším synem. Byl na cestě do nemocnice, kde pracoval jako lékař. Když dojel do nemocnice, řekl: „Rád jsem si s tebou povídal, tati, ale teď musím vystoupit z auta a jít zachraňovat životy.“

Náš syn léčí děti s nemocemi ohrožujícími život. Když dokáže stanovit správnou diagnózu a nasadit správnou léčbu, může dítěti zachránit život. Řekl jsem svým misionářům, že i jejich úkolem je zachraňovat životy – duchovní život těch, které učí.

President Joseph F. Smith řekl: „Když [přijmeme] pravdu, [budeme] jejím prostřednictvím spaseni. [Nebudeme] spaseni pouze tím, že [nás] této pravdě někdo učil, ale tím, že [jsme] ji [přijali] a [jednali] podle ní.“ (Conference Report, Apr. 1902, 86; viz také Učení – není většího povolání [2000], 49; 1. Timoteovi 4:16.)

Náš syn zachraňuje životy tím, že sdílí svou znalost lékařství; misionáři a učitelé v Církvi pomáhají zachraňovat životy tím, že sdílejí svou znalost evangelia. Pokud misionáři a učitelé usilují o Ducha, pak učí správné zásadě, vyzývají posluchače, aby podle dané zásady žili, a vydávají svědectví o slíbených požehnáních, která se jistě dostaví. Starší David A. Bednar se na nedávném školení podělil o tyto tři jednoduché prvky efektivní výuky: 1) základní nauka, 2) výzva k činu a 3) slíbená požehnání.

Příručka Kažte evangelium mé pomáhá misionářům učit základní nauku a vyzývat ty, které učí, k činu, aby mohli získat slíbená požehnání. Příručka Učení – není většího povolání v tomtéž pomáhá rodičům a učitelům. Je pro výuku evangelia tím, čím je Kažte evangelium mé pro misionářskou práci. Používáme je při přípravě na výuku a poté usilujeme o Ducha, když učíme.

President Thomas S. Monson vypráví o své učitelce z mládí – učitelce Nedělní školy Lucy Gertschové. Jednou v neděli sestra Gertschová uprostřed lekce o nesobecké službě vyzvala studenty, aby věnovaly peníze určené na třídní oslavu rodině jednoho jejich spolužáka, kterému zemřela maminka. President Monson řekl, že když sestra Gertschová předala tuto výzvu k činu, „zavřela příručku a otevřela naše oči, uši i srdce pro slávu Boží“. („Examples of Great Teachers“ [celosvětové školení vedoucích, 10. února 2007], Liahona, June 2007, 76.) Sestra Gertschová zjevně používala příručku při přípravě lekce, ale když přišla inspirace, příručku zavřela a vyzvala studenty, aby žili podle zásady evangelia, které učila.

President Monson učil: „Cílem výuky evangelia… není ,nasypat informace‘ do mysli členů třídy… Cílem je inspirovat jednotlivce, aby o zásadách evangelia přemýšleli, aby je pociťovali a poté podle nich žili.“ (Conference Report, Oct. 1970, 107.)

Když se Moroni zjevil Proroku Josephovi, učil ho nejen základním naukám Znovuzřízení, ale také mu řekl, že „Bůh má pro [něj] dílo, které [má] vykonati“, a slíbil mu, že jeho jméno bude známo po celém světě. (Viz Joseph Smith–Životopis 1:33.) Všichni rodiče a učitelé evangelia jsou poslové od Boha. Ne každý z nás učí budoucí proroky, jako sestra Gertschová a Moroni, ale my všichni učíme budoucí vedoucí Církve. A tak učíme základní nauce, vyzýváme posluchače, aby konali dílo, které pro ně Bůh má, a poté slibujeme, že se požehnání určitě dostaví.

Vzpomínám si, jak jsem jako malý chlapec bezstarostně kráčel do kaple na setkání Primárek. Když jsem tam dorazil, s překvapením jsem uviděl všechny rodiče, kteří tam přišli kvůli zvláštnímu programu. Pak mi to došlo. Měl jsem se programu účastnit, ale zapomněl jsem se naučit svůj text. Když jsem přišel na řadu, stál jsem před židlí, ale nevyšla ze mne ani hláska. Nevzpomněl jsem si na nic. A tak jsem tam jen stál a nakonec jsem se posadil a díval se do země.

Po tomto zážitku jsem se pevně rozhodl, že již nikdy na církevním shromáždění nepromluvím. A nějaký čas jsem se tohoto rozhodnutí držel. Pak, jednou v neděli, si ke mně klekla sestra Lydia Stillmanová, vedoucí Primárek, a požádala mě, abych měl příští týden krátký proslov. Řekl jsem: „Já ale na shromáždění nemluvím.“ Ona odvětila: „Já vím, ale tentokrát můžeš, protože ti pomůžu.“ Dál jsem odmítal, ale ona mi vyjádřila takovou důvěru, že její žádost bylo těžké odmítnout. A tak jsem měl proslov.

Tato dobrá žena byla poslem od Boha, který měl pro mne dílo, které mám vykonat. Učila mě, že když přijde povolání, tak ho přijmete, bez ohledu na to, jak nedostatečně se můžete cítit. Podobně jako to udělal Moroni s Josephem, i ona dbala na to, abych byl připraven, až přijdu se svým proslovem na řadu. Tato inspirovaná učitelka mně pomohla zachránit život.

V období mého dospívání učil naši třídu Nedělní školy nedávno navrátivší se misionář – bratr Peterson. Každý týden nakreslil dlouhou šipku směrem od spodního levého rohu tabule k hornímu pravému rohu. A pak vždy nahoru na tabuli napsal: „Miřte vysoko.“

Ať učil jakoukoli nauku, vždy nás žádal, abychom se namáhali, abychom dosáhli trochu výše, než jsme si mysleli, že dokážeme. Ta šipka a ta dvě slova, miřte vysoko, byla stálou výzvou během celé lekce. Bratr Peterson mi pomohl chtít sloužit dobře na misii, být lepším ve škole a stanovit si vyšší cíle pro svou profesní dráhu.

Bratr Peterson měl pro nás dílo, které jsme měli vykonat. Jeho cílem bylo pomoci nám, „[abychom] o zásadách evangelia přemýšleli, [abychom] je pociťovali a poté podle nich žili“. Jeho výuka mně pomohla zachránit život.

Když mi bylo 19 let, byl jsem povolán na misii na Tahiti, kde jsem se musel učit dva cizí jazyky – francouzštinu a tahitštinu. Na začátku misie jsem byl velice zoufalý z toho, že se mi nedařilo zvládat ani jeden z nich. Pokaždé, když jsem se snažil mluvit francouzsky, lidé odpovídali tahitsky. Když jsem se snažil mluvit tahitsky, odpovídali francouzsky. Byl jsem na pokraji toho, že to vzdám.

Když jsem jednou šel kolem prádelny v misijním domě, zaslechl jsem, jak na mě někdo volá. Otočil jsem se a uviděl jsem ve dveřích šedovlasou Tahiťanku, která na mě mávala, abych se vrátil. Jmenovala se Tuputeata Moová. Mluvila jen tahitsky. A já jen anglicky. Většině z toho, co se mi snažila říci, jsem nerozuměl, ale pochopil jsem, že chtěla, abych každý den zašel do prádelny, aby mi mohla pomáhat učit se tahitsky.

Chodil jsem tam denně, abych s ní procvičoval tahitštinu, zatímco ona žehlila. Nejprve jsem pochyboval, zda naše setkání k něčemu budou, ale postupně jsem jí začínal rozumět. Pokaždé mi vyjadřovala naprostou důvěru, že se dokážu naučit oba jazyky.

Sestra Moová mi pomohla naučit se tahitsky. Ale pomohla mi naučit se toho mnohem více. Ve skutečnosti mě učila první zásadě evangelia – víře v Pána Ježíše Krista. Učila mě, že když se budu spoléhat na Pána, pomůže mi zvládnout to, co podle mě bylo nemožné. Nepomohla mně jen zachránit misii – pomohla mně zachránit život.

Sestra Stillmanová, bratr Peterson a sestra Moová učili „přesvědčováním, shovívavostí, jemností a mírností a láskou nepředstíranou; laskavostí a ryzím poznáním, které budou velice rozšiřovati duši“. (NaS 121:41–42.) Učili se ctností, která zdobila jejich myšlenky, a díky tomu byl Duch Svatý jejich stálým společníkem. (Viz NaS 121:45–46.)

Tito velcí učitelé mě inspirovali k tomu, abych si pokládal otázky ohledně toho, jak učím já sám:

1. Pohlížím na sebe, jako na učitele, jako na posla od Boha?

2. Připravuji se a pak učím tak, že to může pomoci zachránit život druhých?

3. Soustředím se na základní nauku Znovuzřízení?

4. Mohou ti, které učím, pociťovat lásku, kterou chovám k nim, k Nebeskému Otci a ke Spasiteli?

5. Když přijde inspirace, zavřu příručku a otevřu jejich oči, uši a srdce pro slávu Boží?

6. Vyzývám je, aby konali dílo, které má Bůh pro ně připraveno?

7. Vyjadřuji jim tolik důvěry, že je pro ně těžké tuto výzvu odmítnout?

8. Pomáhám jim uvědomovat si slíbená požehnání, která plynou z toho, když žijeme podle nauky, které učím?

Učení se a výuka nejsou v království Božím nějaké nepovinné činnosti. Jsou to prostředky, kterými bylo evangelium znovuzřízeno na zemi a kterými získáme věčný život. Zajišťují cestu vedoucí k osobnímu svědectví. Nikdo nemůže být „spasen v nevědomosti“. (NaS 131:6.)

Vím, že Bůh žije. Svědčím o tom, že Ježíš je Kristus. Vydávám svědectví, že Prorok Joseph otevřel tuto dispensaci tím, že se naučil pravdě a tu pak vyučoval. Joseph kladl jednu otázku za druhou, získával božské odpovědi a pak učil Boží děti tomu, čemu se naučil. Vím, že president Monson je dnes Pánovým mluvčím na zemi a že se i nadále učí a vyučuje nás, podobně jako Joseph, protože výuka pomáhá zachraňovat životy. Ve jménu Ježíše Krista, amen.