Bezpečí pro naši duši

Proroctví týkající se posledních dnů často zmiňují veliké pohromy, jako jsou zemětřesení, hlad nebo záplavy. Ty pak mohou zapříčinit rozsáhlé ekonomické nebo politické otřesy té či oné povahy.

Existuje však jeden druh zkázy v posledních dnech, který mi vždy připadal spíše osobní než veřejný, spíše individuální než kolektivní – varování, které se možná spíše týká těch, kteří jsou v Církvi než mimo ni. Spasitel upozorňoval na to, že v posledních dnech i ti, kteří jsou z lidu smlouvy, ti vyvolení, mohou být oklamáni nepřítelem pravdy.¹ Pokud o tomto přemýšlíme jako o určité formě duchovní zkázy, může to osvětlit jiné proroctví o posledních dnech. Uvažujte o srdci jako o obrazném středisku naší víry, básnickém vyjádření naší oddanosti a hodnot, a pak se zamyslete nad Ježíšovými slovy, že v posledních dnech srdce lidská ochabnou.²

Povzbudivou skutečností je samozřejmě to, že náš Otec v Nebi zná všechna tato nebezpečí posledních dnů, tato soužení srdce i duše, a poskytuje nám ohledně nich rady a ochranu.

V tomto smyslu mi vždy připadalo významné, že Kniha Mormonova, jeden z mocných Pánových závěrných kamenů³ v této protiofensivě vůči problémům posledních dnů, začíná úžasným podobenstvím o životě, obšírnou alegorií o naději versus strachu, o světlu versus temnotě, o spasení versus zkáze – alegorií, o níž dnes dopoledne tak pohnutě mluvila sestra Ann M. Dibbová.

V Lehiově snu se již tak obtížné putování stává ještě obtížnějším, když se zvedne mlha temnoty a zcela zakryje bezpečnou, ale úzkou cestu, po níž se Lehiho rodina a další mají ubírat. Je nutné poznamenat, že tato mlha temnoty sestupuje na všechny poutníky – na ty věrné a odhodlané (mohli bychom říci vyvolené), stejně jako na ty slabší a nepevné. Hlavní pointou tohoto příběhu je to, že úspěšní poutníci odolávají všem rozptýlením, včetně svodům zakázaných cest a posměškům těch domýšlivých a pyšných, kteří se na ony cesty vydali. V písmech se píše, že ti ochránění se „[tlačili] svou cestou kupředu, neustále [a vytrvale] se pevně držíce“ tyče ze železa, která spolehlivě vede podél pravdivé cesty.⁴ Jakkoli temná je noc nebo den, tato tyč označuje směr oné osamělé vykupující cesty.

Nefi později říká: „Spatřil [jsem], … že tyč ze železa… je slovo Boží [vedoucí]… ke stromu života;… [symbolu] lásky Boží.“ Nefi pohlíží na tento projev Boží lásky a dále říká:

„Pohlédl [jsem] a spatřil… Vykupitele světa, … [který] šel a sloužil lidu. …

… A spatřil jsem zástupy lidí, kteří byli nemocní a kteří byli sužováni všelikými nemocemi a ďábly a nečistými duchy;… A oni byli uzdraveni mocí Beránka Božího; a ďáblové a nečistí duchové byli vyvrženi.“⁵

Láska. Uzdravení. Pomoc. Naděje. Moc Kristova, která působí na všechna soužení ve všech dobách – i na konci časů. Toto je bezpečný přístav, který nám Bůh chce dát ve dnech osobního či veřejného zoufalství. Toto je poselství, kterým Kniha Mormonova začíná, a poselství, kterým končí, vyzývaje všechny, aby „[přišli] ke Kristu a [byli] v něm zdokonalováni“.⁶ Tento výraz – z Moroniova posledního svědectví, napsaný 1000 let po Lehiově vidění – je svědectvím umírajícího muže o jediné pravé cestě.

Mohu se zmínit o novodobém svědectví „posledních dnů“? Když se Joseph Smith a jeho bratr Hyrum vydali do Carthage, aby tam čelili bezprostředně hrozící mučednické smrti, Hyrum četl tato slova, aby uklidnil srdce svého bratra:

„Ty jsi byl věrný; pročež … budeš učiněn silným, dokonce tak, že usedneš na místě, které jsem připravil v příbytcích svého Otce.

A nyní já, Moroni, se loučím, … dokud se nesetkáme před soudcovskou stolicí Kristovou.“⁷

Několik krátkých veršů z 12. kapitoly Etera v Knize Mormonově. Než Hyrum knihu zavřel, ohnul roh strany, z níž četl, a označil ji tak jako součást trvalého svědectví, kvůli němuž tito dva bratři krátce nato zemřeli. Držím v ruce onu knihu, právě tu, z níž Hyrum četl, a na oné stránce je dosud patrný ohnutý roh. Později, když byli skutečně uvězněni v žaláři, Prorok Joseph se obrátil na stráže, které je hlídaly, a vydal jim mocné svědectví o božském původu Knihy Mormonovy.⁸ Krátce poté ukončili život těchto svědků pistole a kulky.

Jako jedno z tisíce částí mého svědectví o božskosti Knihy Mormonovy předkládám toto, jako další důkaz o její pravdivosti. Ptám se vás, zda by se v těchto jejich nejtěžších – a posledních – chvílích nouze rouhali tito muži Bohu tím, že by i nadále zakládali svůj život, svou čest a své vlastní hledání věčného spasení na knize (a potažmo na církvi a službě), kterou zfalšovali a vytvořili z ničeho?

Nehleďte na to, že jejich manželky budou vdovy a jejich děti zůstanou bez otce. Nehleďte na to, že skupinka jejich následovníků bude „bez příbytku, bez přátel a bez domova“ a že jejich děti zanechají „krvavé šlépěje“ na zmrzlých řekách a v divoké prérii.⁹ Nehleďte na to, že zahynou celé zástupy, a další zástupy budou žít a prohlašovat do čtyř stran této země, že vědí, že Kniha Mormonova a Církev, která se k ní hlásí, jsou pravdivé. Neberte toto vše na vědomí a řekněte mi, zda v této hodině smrti by tito dva muži chtěli vstoupit do přítomnosti svého Věčného Soudce, a přitom nacházet útěchu čtením knihy, která – pokud by nebyla slovem Božím – by je označila za podvodníky a šarlatány až do konce času? Toto by zkrátka neudělali! Byli ochotni zemřít, než aby popřeli božský původ Knihy Mormonovy a její věčnou pravdivost.

Již 179 let je tato kniha zkoumána a napadána, popírána a analyzována, kritizována a rozebírána jako snad žádná jiná kniha v novodobé náboženské historii – jako snad žádná jiná kniha v celé náboženské historii. A přesto zde dál zůstává. Vznikají a opakují se a zanikají neúspěšné teorie o jejím původu – od Ethana Smitha k Solomonovi Spauldingovi, od pomateného paranoika ke lstivé genialitě. Žádná z těchto zjevně žalostných odpovědí ohledně vzniku této knihy nikdy při podrobném zkoumání neobstála, protože žádná jiná odpověď než ta, kterou Joseph, jako její mladý a neučený překladatel, uvedl, neexistuje. Toto zastávám se svým prapradědečkem, který jednoduše řekl: „Žádný zlovolný člověk by takovou knihu napsat nemohl, a žádný dobrý člověk by ji nenapsal, ledaže by byla pravdivá a bylo mu přikázáno Bohem, aby tak učinil.“¹⁰

Svědčím o tom, že člověk nemůže získat úplnou víru v toto dílo posledních dnů – a tím i najít úplnou míru pokoje a útěchy v této naší době – dokud nepřijme božskost Knihy Mormonovy a Pána Ježíše Krista, o Němž tato kniha svědčí. Pokud je někdo natolik pošetilý nebo zmýlený, že zavrhuje 531 stran dříve neznámého textu oplývajícího literární a semitskou spletitostí, aniž se upřímně snaží vysvětlit původ těchto stran – a zvláště aniž by bral v úvahu jejich mocné svědectví o Ježíši Kristu a nesmírný duchovní účinek, který toto svědectví již mělo na desítky milionů čtenářů – pokud je tomu tak, pak byl takový člověk, ať již vyvolený či nikoli, oklamán; a pokud tuto Církev opustí, musí tak učinit tím, že Knihu Mormonovu přeleze nebo podleze nebo obleze, aby tak našel cestu ven. V tomto smyslu je tato kniha tím, co bylo řečeno i o samotném Kristu – kamenem úrazu, skálou pohoršení,¹¹ překážkou na cestě toho, kdo si přeje nevěřit v toto dílo. Svědkové, dokonce i ti, kteří se na čas chovali vůči Josephovi nepřátelsky, svědčili až do své smrti, že viděli anděla a drželi v ruce desky. „Byly nám ukázány mocí Boží a nikoli lidskou,“ prohlásili. „Pročež víme s jistotou, že toto dílo je pravdivé.“¹²

Neplavil jsem se s bratrem Jaredovým přes oceán a neosídloval nový svět. Neslyšel jsem krále Beniamina, když pronášel své kázání, které mu přinesl anděl. Nehlásal jsem slovo s Almou a Amulekem, ani jsem nebyl svědkem smrti nevinných věřících v plamenech. Nebyl jsem mezi zástupem Nefitů, kteří se dotkli ran vzkříšeného Pána, ani jsem neplakal s Mormonem a Moronim nad zkázou celé civilizace. Mé svědectví o tomto záznamu a o pokoji, který vnáší do srdce člověka, je však stejně platné a nepochybné jako to jejich. Podobně jako oni dávám i já své jméno světu, abych dosvědčil světu to, co jsem viděl. A podobně jako oni: „[Nelžu], nechť o tom vydává svědectví Bůh.“¹³

Žádám, aby mé svědectví o Knize Mormonově a o všem, co z toho vyplývá, co jsem dnes pronesl pod přísahou a ve svém úřadu, bylo zaznamenáno lidmi na zemi a anděly v nebi. Doufám, že z mých „posledních dnů“ mi jich ještě několik zbývá, ale ať již tomu tak je či nikoli, chtěl bych, aby bylo naprosto jasné, až budu stát před soudcovskou stolicí Boží, že jsem světu prohlásil těmi nejpřímočařejšími slovy, kterých jsem schopen, že Kniha Mormonova je pravdivá, že vznikla tak, jak Joseph řekl, že vznikla, a že byla dána proto, aby přinesla štěstí a naději věrným ve strastech těchto posledních dnů.

Mé svědectví odráží svědectví Nefiho, který napsal část této knihy ve svých „posledních dnech“:

„Poslouchejte tato slova a věřte v Krista; a nevěříte-li těmto slovům, věřte v Krista. A budete-li věřiti v Krista, budete věřiti těmto slovům, neboť jsou to slova Kristova,… a ona učí všechny lidi, aby činili dobro.

A nejsou-li to slova Kristova, suďte sami – neboť Kristus vám posledního dne ukáže s mocí a s velikou slávou, že to jsou jeho slova.“¹⁴

Bratři a sestry, Bůh vždy nabízí bezpečí pro duši, a díky Knize Mormonově tak učinil znovu v dnešní době. Pamatujte na tato slova samotného Ježíše: „Kdokoli uchovává jako poklad slovo mé, nebude oklamán“¹⁵ – a v těchto posledních dnech vaše srdce ani vaše víra neochabne. O tomto naléhavě svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.