Láska Boží

Spasitel sám odpověděl těmito působivým slovy: „Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte.“¹ Toto je podstata toho, co to znamená být pravým učedníkem: ti, kteří přijímají Krista Ježíše, kráčejí s Ním.²

Ale to může být pro někoho problém, protože je toho tolik, co se dělat má a nemá, že pouhé sledování toho všeho může být vysilující. Někdy dobře míněné objasňování božských zásad – často na základě neinspirovaných zdrojů – komplikuje celou záležitost ještě více tím, že kalí čistotu božské pravdy lidskými dodatky. Něčí dobrá myšlenka – něco, co pomáhá jemu – zapouští kořeny a mění se v očekávání. A postupně se tak věčné zásady ztrácejí v labyrintu „dobrých nápadů“.

To byla jedna z věcí, kterou Spasitel kritizoval na náboženských „expertech“ tehdejší doby, jež káral za to, že dbají na stovky drobných detailů zákona, zatímco zanedbávají to, co je závažnější.³

Jak se tedy na to, co je závažnější, máme soustředit? Existuje nějaký kompas, jenž by nám pomáhal upřednostňovat důležité věci v našem životě, myšlení a skutcích?

I zde cestu zjevil Spasitel. Když ho požádali, aby jmenoval největší přikázání, nezaváhal. Řekl: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.“ To jest přední a veliké přikázaní.“⁴ Společně s druhým velikým přikázáním – milovati bližního svého jako sebe samého⁵ – představuje kompas, který poskytuje směr nejen pro náš život, ale i pro Pánovu Církev na obou stranách závoje.

Jelikož láska je tím velikým přikázáním, má být středem všeho, co děláme ve své rodině, v církevním povolání i při zajišťování živobytí. Láska je hojivým balzámem, jenž spravuje trhliny v osobních a rodinných vztazích. Je to pouto, které sjednocuje rodiny, společenství a národy. Láska je moc vyvolávající přátelství, toleranci, zdvořilost a úctu. Je zdrojem síly k překonání rozdělení a nenávisti. Láska je oheň, který hřeje náš život nesrovnatelnou radostí a božskou nadějí. Láska má být ve všem, co děláme a říkáme.

Když skutečně chápeme, co to znamená milovat tak, jako Ježíš Kristus miluje nás, zmatek se vytrácí a naše priority jsou v pořádku. Naše služba jako učedníků Krista je radostnější. Náš život nabývá nového významu. Náš vztah k Nebeskému Otci se prohlubuje. Poslušnost se stává radostí a již není břemenem.

Bůh, Věčný Otec, nám nedal ono přední a veliké přikázání proto, že potřebuje, abychom Ho milovali. Jeho moc a sláva se nezmenší, jestliže Jeho jméno přehlížíme, popíráme nebo dokonce znesvěcujeme. Jeho vliv a panství se rozprostírá v čase i v prostoru nezávisle na tom, zda to přijímáme, schvalujeme nebo obdivujeme.

Ne, Bůh nepotřebuje, abychom Ho milovali. My však máme zapotřebí milovat Boha!

Neboť to, co milujeme, určuje to, o co usilujeme.

To, o co usilujeme, určuje to, na co myslíme a co děláme.

To, na co myslíme a co děláme, určuje to, kdo jsme – a kým se staneme.

Jsme stvořeni k obrazu našich nebeských rodičů; jsme Boží duchovní děti. Máme tudíž obrovskou schopnost milovat – je to součást našeho duchovního dědictví. To, co milujeme a jak milujeme, nás určuje nejen jako jednotlivce, ale určuje nás to i jako Církev. Láska je hlavní rys učedníka Kristova.

Láska je od počátku času zdrojem nejvyšších požehnání i nejtěžších břemen. Asi souhlasíte s tím, že jedním z hlavních zdrojů neštěstí ode dnů Adama až po dnešní dobu je láska ke špatnostem. A asi souhlasíte s tím, že jedním z hlavních zdrojů radosti je láska k dobrému.

A to nejúžasnější ze všeho dobrého je Bůh.

Náš Otec v nebi nám, svým dětem, dává mnohem více, než může smrtelná mysl kohokoli pochopit. Velký Jehova pod Jeho vedením stvořil tento úžasný svět, v němž žijeme. Bůh Otec nad námi bdí, srdce nám naplňuje úchvatnou radostí, nejtemnější chvíle nám zjasňuje požehnaným pokojem, do mysli nám vkládá drahocenné pravdy, provází nás ve chvílích naplněných zármutkem, raduje se, když se radujeme my, a odpovídá na naše spravedlivé prosby.

Svým dětem nabízí příslib slavné a nekonečné existence a poskytuje cestu, která rozhojňuje naše poznání a slávu, dokud nezískáme plnost radosti. Slíbil nám vše, co má On.

Pokud to vše nestačí k tomu, abychom milovali svého Nebeského Otce, snad se poučíme ze slov apoštola Jana, který řekl: „My milujeme jej, nebo on prvé miloval nás.“⁶

Představte si nejčistší, vše pohlcující lásku, jakou si dokážete představit. Nyní to vynásobte nekonečnem – a to je míra Boží lásky k vám.⁷

Bůh nehledí na zevnějšek člověka.⁸ Myslím si, že mu ani za mák nezáleží na tom, zda žijeme v zámku nebo v chatě, zda jsme krásní či nehezcí, slavní nebo zapomenutí. I když jsme neúplní, Bůh nás miluje úplně. I když jsme nedokonalí, On nás miluje dokonale. I když si můžeme připadat ztracení a bez kompasu, Boží láska nás zcela objímá.

Miluje nás, protože je naplněn nekonečnou mírou svaté, čisté a nepopsatelné lásky. Nejsme důležití pro Boha kvůli svému životopisu, ale proto, že jsme Jeho děti. Miluje naprosto každého, i chromé, odmítané, divné, usoužené nebo zdrcené. Boží láska je tak veliká, že miluje dokonce i pyšné, sobecké, povýšené a zlovolné.

To znamená, že bez ohledu na svůj současný stav máme naději. Bez ohledu na svou úzkost, soužení nebo omyly si náš nekonečně soucitný Nebeský Otec přeje, abychom se k Němu přiblížili, aby se On mohl přiblížit k nám.⁹

Protože „Bůh láska jest“¹⁰, čím více se Mu přiblížíme, tím silněji zažijeme lásku.¹¹ Ale protože závoj odděluje tuto smrtelnost od našeho nebeského domova, musíme hledat s pomocí Ducha to, co smrtelné oči neproniknou.

Nebe se může někdy zdát vzdálené, ale písma nabízejí naději: „Hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým.“¹²

Nicméně, hledat Boha celým srdcem znamená více než jen prostě pronést modlitbu nebo vyslovit několik slov, která zvou Boha do našeho života. „Nebo toť je láska Boží, abychom přikázaní jeho ostříhali.“¹³ Můžeme hlasitě prohlašovat, že známe Boha. Můžeme hlásat veřejně, že Ho milujeme. Nicméně, když Ho neposloucháme, vše je marné, neboť – „Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázaní jeho neostříhá, lhářť jest, a pravdy v něm není.“¹⁴

Svou lásku k Nebeskému Octi prohlubujeme a projevujeme tím, že své myšlenky a skutky uvádíme do souladu se slovem Božím. Jeho čistá láska nás vede a povzbuzuje, abychom se stali čistšími a svatějšími. Inspiruje nás, abychom kráčeli ve spravedlivosti – ne ze strachu nebo z povinnosti, ale z upřímného přání být ještě více takovými, jako je On, protože Ho milujeme. Tím se můžeme stát „[znovuzrozeni a očištěni] skrze krev, a to krev … Jednorozeného; [abychom mohli býti posvěceni] od veškerého hříchu a těšiti se ze slov věčného života v tomto světě a z věčného života ve světě, který přijde, a to z nesmrtelné slávy“.¹⁵

Bratři a sestry, neztrácejte odvahu, když občas klopýtnete. Nebuďte sklíčení nebo zoufalí z obavy, že nejste za všech časů hodni být učedníkem Kristovým. Prvním krokem ke spravedlivosti je zkrátka to zkusit. Musíme se snažit věřit. Snažte se učit od Boha – čtěte písma; studujte slova Jeho proroků posledních dnů; rozhodněte se naslouchat Otci a dělat to, co od nás žádá. Vytrvale se snažte, dokud se to, co se zdá těžké, nestane možným – a dokud se to, co se zdá pouze možným, nestane zvykem a skutečnou součástí vás samotných.

Když budete vyhledávat Nebeského Otce, když se k Němu budete modlit ve jménu Krista, On vám bude odpovídat. Mluví k nám všude.

Když čtete Boží slovo zaznamenané v písmech, naslouchejte Jeho hlasu.

Během této generální konference i později, až budete studovat zde pronesená slova, naslouchejte Jeho hlasu.

Když jste v chrámu nebo na církevních shromážděních, naslouchejte Jeho hlasu.

Naslouchejte hlasu Otce v bohatosti a nádheře přírody, v jemném našeptávání Ducha.

V každodenních kontaktech s druhými, ve slovech písní, ve smíchu dítěte, naslouchejte Jeho hlasu.

Budete-li naslouchat hlasu Otce, povede vás po cestách, které vám umožní pocítit čistou lásku Kristovu.

Přibližujeme-li se Nebeskému Otci, stáváme se svatějšími. A když se stáváme svatějšími, překonáváme nevíru a naše duše je obdařována Jeho požehnaným světlem. Když svůj život vedeme podle tohoto božského světla, vyvádí nás z temnoty a vede k většímu světlu. Toto větší světlo vede k nevyslovitelným projevům Ducha Svatého, a závoj mezi nebem a zemí se ztenčuje.

Láska Nebeského Otce k Jeho dětem je hlavním poselstvím plánu štěstí, jehož uskutečnění je umožněno skrze Usmíření Ježíše Krista – tím největším projevem lásky, který svět kdy viděl.¹⁶

Spasitel to dobře vyjádřil, když řekl, že každé další přikázání vychází ze zásady lásky.¹⁷ Neopomíjíme-li tyto velké zákony – učíme-li se opravdu milovat Nebeského Otce a své bližní celým svým srdcem, duší a myslí – vše ostatní zapadne na své místo.

Láska Boží proměňuje obyčejné skutky v mimořádnou službu. Božská láska je silou, jež proměňuje prostá slova v posvátné písmo. Božská láska je faktorem proměňujícím váhavé ztotožnění se s Božími přikázáními v požehnané zasvěcení a oddanost.

Láska je světlo, které osvěcuje cestu učedníka a naplňuje naše každodenní skutky životem, smyslem a údivem.

Láska je měřítkem naší víry, inspirací pro naši poslušnost a pravým znakem našeho učednictví.

Láska je cestou učedníka.

Svědčím o tom, že Bůh je v nebi. On žije. Zná vás a miluje vás. Pamatuje na vás. Slyší vaše modlitby a zná touhy vašeho srdce. Je naplněn nekonečnou láskou k vám.

Drazí bratři a sestry, dovolte mi zakončit tak, jak jsem začal: jaká vlastnost nás má definovat jako členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů?

Kéž jsme známi jako lidé, kteří milují Boha z celého srdce, duše a mysli a kteří milují svého bližního jako sebe samého. Když porozumíme těmto dvěma velkým přikázáním a budeme je praktikovat v rodině, ve sboru či odbočce, ve své zemi, i v každodenním životě, začneme chápat, co to znamená být pravým učedníkem Ježíše Krista. O tomto svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.