Jak moc to může být důležité?
Kelly Laing, Washington, USA
Během mého pobytu na ponorce USS West Virginia přišla žádost vyslat důstojníka, který mluví portugalsky, na třítýdenní výměnnou stáž k Brazilskému námořnictvu. Byl jsem v mužstvu jediný, kdo mluvil portugalsky.
Nejprve jsem jet nechtěl. Zrovna jsem se po třech měsících vrátil z hlídkové plavby a těšil jsem se na rodinu, ale nemohl jsem přestat myslet na onu výměnnou stáž. V modlitbě jsem se obrátil na Nebeského Otce a dostal jsem silnou odpověď, že mám odjet, a tak jsem tento úkol přijal.
Přípravy byly plné překážek. V jednu chvíli jsem to chtěl vzdát. Říkal jsem si: „Jak moc to může být důležité?“ Duch Svatý mě však nabádal, abych pokračoval.
Ilustrace Allen Garns
Nakonec jsem po několika dnech dorazil na brazilskou loď. Když mě dovedli do důstojnické jídelny, kapitán lodi křičel a přitom ukazoval na mladého důstojníka. Všiml si mě, uklidnil se a lámanou angličtinou řekl: „Á, je tu můj americký přítel. Vítejte. Mohu vám nabídnout něco k pití?“
Portugalsky jsem mu odpověděl, že bych si dal oblíbený brazilský nealkoholický nápoj, který jsem měl naposledy na misii. Řekl mi, že na lodi mají různé druhy alkoholu, ale já jsem mu vysvětlil, že alkohol nepiji.
O něco později někdo zaklepal na dveře mé kajuty. Když jsem otevřel dveře, stál tam onen mladý důstojník z jídelny.
„Jste Američan,“ řekl. „Nepijete alkohol. Mluvíte portugalsky. Je možné, že jste mormon?“
„Ano, jsem,“ odpověděl jsem.
Objal mě a začal plakat.
Tento důstojník, poručík Mendes, byl nedávno obrácený a čerstvý absolvent Brazilské námořní akademie. Na palubě lodi rychle zjistil, že kapitán od něj očekává, že se bude při návštěvách přístavů chovat stejně nevázaně jako ostatní důstojníci. Místo toho se však poručík Mendes během pobytu v přístavu neustále dobrovolně hlásil ke službě a činností mimo loď se neúčastnil. To kapitána popuzovalo. Když jsem vešel do jídelny, zrovna na poručíka Mendese křičel právě proto, že se ničeho neúčastnil.
„Při příští zastávce v přístavu půjdete s ostatními důstojníky ven,“ rozkázal. „Ukážete americkému důstojníkovi, který nás navštíví, co to znamená dobře se bavit. Bude to od nás očekávat.“
Poručík Mendes se celé měsíce modlil o to, aby kapitán pochopil a přijal jeho zásady. Po mém příjezdu se ústředním tématem většiny konverzací v jídelně stala diskuse o evangeliu. S ostatními důstojníky jsme mluvili o Josephu Smithovi a o Znovuzřízení, o Slově moudrosti a o zákonu cudnosti. Jejich pocity vůči poručíku Mendesovi se brzy změnily. Sundali vystavené pornografické obrázky a při příští návštěvě přístavu jsme všichni šli společně do restaurace na dobré jídlo místo do nočního klubu.
Ke konci mých tří týdnů na palubě a po mnohých diskusích s kapitánem a důstojníky o naší víře obměkčili muži své srdce. „Teď už to chápu,“ řekl kapitán poručíku Mendesovi před mým odjezdem a dodal, že už po něm nebude chtít, aby jednal proti svým zásadám.
Nikdy na tento zážitek nezapomenu. S poručíkem Mendesem jsme poznali, že Nebeský Otec zná každého z nás jednotlivě, miluje nás a záleží Mu na našem životě.