Slova, která mění náš svět
Rada okrsku v Ghaně ukazuje, jak společné porady a využívání místních zdrojů mohou vytvořit příležitosti pro osobní růst a službu druhým.
Ilustrace Taylor Callery
Sestra Vida Oseiová z Ghany se chtěla naučit číst a psát anglicky. Několikrát vyzkoušela komunitní programy, ale během několika týdnů vždy ztratila odvahu a skončila. Pak se jedné neděle, když byla na shromáždění Druhé odbočky, dozvěděla, že okrsek Asamankese nabízí bezplatný kurz gramotnosti v angličtině. Rozhodla se zkusit to a přihlásila se do něj.
Brzy zjistila, že tento program je jiný než ty ostatní. Měla možnost účastnit se ho společně s přáteli z Církve. Jako studijní materiály se používala písma, takže se mohla vzdělávat v angličtině a zároveň i evangeliu.
Po dvou měsících v kurzu se Vida poprvé pomodlila před třídou – poprvé v životě. Po třech měsících od začátku kurzu pronesla svůj úplně první proslov na shromáždění svátosti, částečně v jazyce twi, což je místní africký jazyk, a částečně anglicky. Po čtyřech měsících od začátku studia si do otrhaného sešitu začala zapisovat objednávky, náklady a cenu za svou práci, kterou odváděla jako samostatně podnikající švadlena. Při práci pro zákazníky nyní dělala méně chyb, získala lepší ceny u prodejců materiálu a za měsíc vydělala více peněz než v kterémkoli předcházejícím měsíci.
„Styděla jsem se chodit na kurz gramotnosti s cizími lidmi,“ řekla. „Ale když jsem mohla na kurz gramotnosti chodit ve sborovém domě se členy, které jsem znala, dodalo mi to odvahu zkusit to znovu. A teď mohu číst písma a zlepšovat se v podnikání díky tomu, že čtu a píši anglicky.“
V subsaharské Africe je mnoho lidí, zvláště žen, kteří neumějí číst ani psát. Negramotnost je tak rozšířená, že staré africké přísloví praví: „Chceš-li něco schovat, napiš to do knihy.“ Pro ženy Svatých posledních dnů, jako je Vida, je však gramotnost na vzestupu.
Problémy, které je třeba překonat
Omezená infrastruktura a omezené státní školství ve většině subsaharských zemích znamenají omezené možnosti, zvláště pro dívky. Kvůli vysokým poplatkům za školné a znevýhodněnému společenskému postavení dívek se mnohým lidem zdá, že čtení je pro ně nedosažitelná dovednost. Například v Ghaně – ačkoli je tam angličtina úředním jazykem – mluví anglicky podle odhadů ani ne polovina dospělých žen. Na ghanském venkově jsou dvě třetiny dospělých žen negramotné.
„Většina dospělých žen v našich městech a vesnicích nemluví anglicky,“ říká Seth Oppong, president okrsku Abomosu v Ghanské misii Accra-západ. „Náš místní jazyk twi byl po staletí jen ústním jazykem. Teprve nedávno byla pro twi vytvořena abeceda, takže ji dokáže číst jen málo lidí.“
„Sestry se musí spoléhat na druhé – většinou na svého manžela, jsou-li vdané, nebo na ústní podání přátel, pokud vdané nejsou – chtějí-li porozumět zásadám evangelia a církevním zásadám,“ vysvětluje Georgina Amoakaová, presidentka Pomocného sdružení okrsku. „Mnohé mají velkou touhu sloužit, ale nedokáží si přečíst příručky ani časopisy, a tak mají jen omezené příležitosti zapojovat se během shromáždění.“
K čemu dospěla rada
Protože ženy nemluví anglicky doma ani na tržišti, hlavní motivací ke studiu tohoto jazyka je jejich účast na shromáždění. Přesto se dlouholetí členové i nově obrácení mohou setkat s odporem své rodiny vůči programům gramotnosti. Rada okrsku o tomto problému diskutovala a pak president Oppong promluvil k vedoucím kněžství a pomocných organizací v každé odbočce ohledně postoje k výuce gramotnosti, který se uplatňuje v celém okrsku. I když je program otevřený pro všechny ženy ve společnosti, bude se zaměřovat na ženy v Církvi. Namísto toho, aby se jednotlivé sestry zvaly odděleně, budou se zvát k účasti ve skupinách – například předsednictva Pomocného sdružení a Primárek budou na kurz chodit společně, aby se sestry mohly vzájemně podporovat.
Na základě diskusí s odbočkami se vedení okrsku rozhodlo, že lekce gramotnosti se budou pořádat ve všech odbočkách o nedělích a dále dvakrát během týdne. Těm, kteří se budou lekcí účastnit pravidelně a kteří splní požadované domácí úkoly, budou po soustředěném šestiměsíčním úsilí udělena osvědčení o dokončení kurzu.
Přizpůsobme zdroje potřebám
„Jedním z náročných úkolů bylo najít způsob, jak naučit číst a psát lidi, kteří znají jen mluvený jazyk,“ vysvětluje starší Jim Dalton, misionář-senior, který slouží v tomto okrsku. „Kvůli tomu, že jazyk twi existoval dlouhou dobu jen v ústní formě, a ta psaná chyběla, tak většina lidí, kteří jím mluví, v něm neumí psát, takže jsme museli začít tím, že lidé se učili psát.“
Ransford Darkwah z vysoké rady okrsku Abomosu spolupracoval se dvěma navrátivšími se misionáři, Francisem Ansahem a Cecelií Amankwahovou, na tom, aby bylo možné používat příručku vydanou vlastními silami. Účastníkům kurzu byly ukázány obrázky a byli požádáni, aby napsali, co vidí. To jim pomohlo rozvinout základní dovednost v psaní a zároveň se naučit myslet v angličtině. Když si osvojili některé základní schopnosti, mohli začít používat pokročilejší studijní materiály.
Příprava a inovace
Před spuštěním tohoto programu odborníci na gramotnost školili instruktory nejen ohledně studijních metod, ale také ohledně toho, jak učit praktickým dovednostem souvisejícím s hygienou a rodinným životem. Avšak ani to nejlepší školení nedokázalo předvídat některé problémy, které se objevily po zahájení lekcí: časté výpadky elektrického proudu v oblasti, což ztěžovalo pořádání večerních kurzů, obavy z fám, že po ulicích se večer potulují divocí zlatokopové, a skutečnost, že lidé, kteří měli klíče od církevní budovy, občas nemohli dorazit včas, aby ji odemkli.
Rada okrsku se opět radila ohledně toho, co je třeba udělat. V reakci na jejich radu začali lidé docházet do tříd ve skupinách. Dostali kapesní svítilny pro bezpečnou cestu pěšky. Místní vedoucí schválili používání generátorů, které večer vyráběly elektrický proud pro osvětlení v církevních budovách. Klíče byly svěřeny důvěryhodným členům, kteří bydleli nedaleko budov, aby je mohli otevřít včas.
Vystoupení během slavnostního programu k absolvování kurzu
Na počátku bylo v kurzu šedesát jedna členů a zájemců. Zúčastnit se všech lekcí a splnit domácí úkoly jich dokázalo čtyřicet tři. Během programu k absolvování kurzu byli studenti vybídnuti, aby vystoupili s krátkou prezentací.
„Než jsem začala chodit na kurz gramotnosti, neuměla jsem vůbec číst,“ řekla Sandra Obeng Amohová z odbočky Sankubenase. „Když manžel cestoval za prací, nemohli jsme mít rodinný večer. Když před několika týdny znovu odjel, můj nejstarší syn mi pomohl se čtením příručky a já jsem svým dětem předala lekci v angličtině. Od té doby to tak dělám pokaždé, když manžel není doma.“
Prosper Gyekete, který i přes své omezené dovednosti v angličtině zůstal věrným členem Druhé odbočky Abomosu, přečetl své svědectví skládající se ze tří vět, které si sám napsal. Řekl, že než začal chodit na kurz, neuměl číst ani psát, ale nyní dokáže svým malým dětem pomáhat s úkoly. „Díky tomu, co jsem se naučil,“ řekl, „mohu být lepším otcem.“
„Teď si dokáži číst písma sám,“ řekl Kwaku Sasu z odbočky Kwabeng. „Předtím jsem věděl, že Kniha Mormonova je pravdivá, i když jsem ji nedokázal přečíst. Nyní vím, že je pravdivá, díky tomu, že ji čtu. Moje svědectví roste dál a dál.“
Členky předsednictva Pomocného sdružení odbočky Asunafo věnovaly každý čtvrtek tomu, aby spolu hovořily jen anglicky. „Některé naše rozhovory byly v tento den kvůli tomu delší, protože jsme si nemohly vzpomenout na slova, která jsme chtěly říct,“ vzpomíná Evelyn Agyeiwaaová, presidentka Pomocného sdružení. „Ale brzy jsme si začaly vzájemně překládat a nacházely jsme ta správná slova, která jsme chtěly říct. Díky tomu, že jsme se učily společně, se žádná z nás nestyděla ani nebála, že řekne něco špatně. Prostě jsme si vzájemně pomáhaly.“
Samé výhody
Ženy, které v okrsku Abomosu absolvovaly kurz gramotnosti, řekly, že nyní mají samy ze sebe lepší pocit a že se mohou více zapojovat během shromáždění. Vzrostla jejich ochota přijmout povolání, číst písma a vyučovat na shromáždění i doma. Kurz absolvovalo také několik mužů. Většinou to byli drobní zemědělci, a proto hovořili o tom, že si nyní dokáží lépe spočítat náklady na svou produkci a příjmy z ní, pomoci svým dětem s domácími úkoly a číst si písma sami i s rodinou.
Sousední okrsek Asamankese, povzbuzen úspěchy v Abomosu, spustil svůj vlastní program gramotnosti.
„To, že umíme číst a psát, mění náš život a život našich dětí,“ řekl Gladis Aseidu z odbočky Sankubenase. „Slova mění náš svět, a my děkujeme našemu Otci v nebi.“
Absolvování kurzu gramotnosti, organizovaného okrskem, oslavovali jeho účastníci spolu s rodinnými příslušníky a přáteli.
Obrázek látky Africanway/iStock/Thinkstock