2015
Dělala jsem toho dost?
Říjen 2015


Služba v Církvi

Dělala jsem toho dost?

Autorka žije v Utahu v USA.

Lekce o ztracené ovci mi pomohla pochopit, jak mám co nejlépe plnit své povolání.

Obrázek
Composite photo of a lamb on a cliff. There is a tree growing out of the side of the rocky cliff.

Kombinovaná fotoilustrace Mike Boyland/iStock/Thinkstock a Olexij Fedorov/Hemera/Thinkstock

Když mi bylo 23 let, byla jsem v našem sboru sezdaných studentů povolána presidentkou Pomocného sdružení. Pamatuji si na ten pocit nedostatečnosti, který jsem měla, spojený s touhou dělat to nejlepší, co dokáži. Byla jsem dychtivá a nadšená sloužit, ale pochybovala jsem o svých schopnostech být dobrou vedoucí.

Po několika měsících v povolání presidentky Pomocného sdružení jsem měla pocit, že toho nedělám dost. Chtěla jsem být schopna mít se sestrami dobrý vztah a rozpoznávat jejich individuální potřeby, ale měla jsem pocit, že se mi to nedaří.

Promluvila jsem si s biskupem a sdělila jsem mu své obavy. Vysvětlila jsem mu, jak se mi prostě nedaří oslovit všechny sestry, které jsem oslovit chtěla. Popsala jsem mu, jak bych si přála mít sama sebe pětkrát, abych tu práci mohla vykonávat tak, jak by se podle mě vykonávat měla. Snažila jsem se své obavy vyjádřit odlehčeně a humorně, ale oči se mi rychle zalily slzami zklamání. Biskup se usmál a dal mi jednu z nejlepších vůdcovských rad, jaké jsem kdy dostala.

Zeptal se mě: „Znáš příběh o pastýři, který poté, co ztratil jednu ovci ze svého stáda, opustil zbylých devadesát devět, aby ji našel?“ (Viz Lukáš 15:4–7.) Přikývla jsem.

„V tomto podobenství se zdá být hodně moudrosti,“ pokračoval. „Pastýř věděl, že oněch devadesát devět ovcí bude v pořádku, když je opustí a vydá se hledat onu jednu ztracenou.“

Poté mi biskup dal tuto radu:

„Těch devadesát devět se o sebe dokáže skvěle postarat, zatímco budeš pryč. Vzájemně se budou povzbuzovat a budou velmi dobře držet pohromadě. Navrhuji, aby ses zaměřila na ty, které se zdají být ztracené. Zbytek bude v pořádku.“

Pocítila jsem silné svědectví, že to, co mi řekl, je pravda, a že se nemusím obávat o celé stádo najednou. Mým úkolem bylo najít ty, které jsou ztracené, a pozvat je zpět do stáda. Tímto způsobem mohou být naplňovány záměry Nebeského Otce a já mohu být nástrojem v Jeho rukou.

Když jsem dbala biskupovy rady, pociťovala jsem ve větší míře to, jak si Pán přeje, abych sloužila v Jeho království. Zároveň jsem obdržela duchovní naplnění, které mě v mém povolání posílilo, protože jsem sloužila podle pokynů Spasitele. Skrze moc Ducha Svatého mi biskup dal velký dar pochopení a porozumění.

Svědčím o tom, že když se budeme modlit a usilovat o inspiraci od svých kněžských vedoucích, tak budou inspirováni, aby nám ukázali, jak vést druhé spravedlivým způsobem.