„Boží zázraky se dějí dál“, Liahona, červenec 2023.
Portréty víry
Boží zázraky se dějí dál
Uvědomil jsem si, že víra Svatých posledních dnů je v souladu s Biblí více než tvrzení, že Bible již proroky a zjevení nahradila. Když jsem si uvědomil, že možná žiji v novodobé „biblické době“, pocítil jsem opravdovou radost.
Fotografii laskavě poskytl autor
9. listopadu 1989 východoněmecká vláda omylem oficiálně oznámila, že s okamžitou platností mohou obyvatelé hlavního města procházet berlínskou zdí. O několik minut později neměli obvykle znudění pohraničníci na vybranou a museli dovolit velkému a rozrůstajícímu se davu opustit území Německé demokratické republiky.
S mým nejlepším kamarádem Jakubem Górowskim jsme jako dospívající chlapci sledovali u nás doma v Polsku tento nečekaný zázrak v televizi. Svět se vskutku otřásal v základech, ale nikoli negativně. Srdce milionů lidí naplnil duch svobody a naděje.
Pokud jde o Jakuba a o mě, naším snem bylo se jednou přestěhovat z Polska na západ – do Dánska, Švédska nebo Západního Německa. Inspirovaly nás americké filmy a televizní pořady. Mým oblíbeným seriálem byla Báječná léta. Moc se mi líbila atmosféra života na americkém předměstí.
Myslím, že nikdo na obou stranách železné opony nečekal, že studená válka skončí. Nebeský Otec měl ale v úmyslu něco jiného. Aniž bychom to věděli, v roce 1975 president Spencer W. Kimball (1895–1985) vyzval Svaté posledních dnů, aby se „připojili k upřímné a ustavičné prosbě k Pánu, aby otevřel brány národů a obměkčil srdce králů a vládců za tím účelem, aby do všech zemí mohli vstoupit misionáři a učit evangeliu“.1
O dva roky později navštívil president Kimball Varšavu. Jednou ráno president Kimball v doprovodu skupinky svých spolupracovníků, včetně staršího Russella M. Nelsona, opustil hotel, prošel kolem Hrobu neznámého vojína a došel do městského parku Saská zahrada. Nedaleko velké fontány, která tam dosud je, poklekl a znovuzasvětil Polsko pro hlásání evangelia.
Následovalo deset let nepokojů a masových protestů. Zatímco dospělí nedůvěřovali politickým vůdcům a stavěli se jim na odpor, mnozí mladí lidé zpochybňovali určité hodnoty, tradice a postoje svých rodičů. S kamarádem Jakubem jsme byli z křesťanství, jak jsme ho znali, rozčarovaní. Jakub ztratil zájem o náboženství celkově, zatímco mě přitahovaly filozofie původem z Asie.
V dubnu 1990 jsme s Jakubem vyrazili stopem do Rakouska. Ve Vídni jsme potkali dvě sympatické ženy, které stály na chodníku rušné ulice. Jedna z nich měla v ruce Knihu Mormonovu v polštině. Vyprávěla nám o tom, jak Ježíš navštívil lidi v dávné Americe a slíbila nám, že nám tuto knihu pošle, pokud ji dáme své adresy. My jsme také vytáhli adresáře a dali jsme misionářkám adresy mnoha našich přátel. Napadlo nás, že to pro ně bude pěkné překvapení, když dostanou dárek.
O několik měsíců později byla založena Polská misie Varšava a do našeho města dorazili čtyři misionáři. Později jsem se dozvěděl, že klíčovou roli v rozhodnutí otevřít naše město pro misionáře hrál velký počet „doporučení na možné zájemce“ – adresy našich přátel. K mému překvapení mi o několik měsíců později Jakub oznámil, že ho navštívili dva „mormonští“ misionáři a že se rozhodl vstoupit do jejich církve.
Jeho slova se mě dotkla. Celé roky jsem se ho snažil přimět k zájmu o náboženství, ale bez úspěchu. Jak ho mohli nějací neznámí lidé z cizí země najednou obrátit? Byl jsem odhodlán se s nimi setkat a Jakubovi ukázat, že v diskusi se mnou nemají žádnou šanci.
Pociťoval jsem něco zvláštního
Když jsem uviděl dva mladé usměvavé misionáře, jak stojí ve dveřích bytu mých rodičů, úplně jsem na svůj cíl dokázat, že se mýlí, zapomněl. Byli veselí a vtipní. Položili mi spoustu otázek ohledně mě a toho, čemu věřím. Respektovali mé přesvědčení. Později mi řekli, že během onoho prvního setkání s arogantním mladíkem s dlouhými vlasy a roztrhanými džíny, který kouřil cigarety, pro ně bylo těžké si představit, že bych se vůbec někdy zajímal o to, jak se stát následovníkem Ježíše Krista. Ale já v jejich přítomnosti pociťoval něco zvláštního a velmi mě zaujalo, že jejich Církev jako jediná křesťanská denominace, o které jsem věděl, věří v předsmrtelnou existenci.
Zapůsobilo na mě také jejich svědectví a silné přesvědčení Jakuba a Roberta Żelewskiho, jeho nového kamaráda z Církve. Robert byl psycholog – inteligentní muž, který ale stál nohama na zemi – a jeho postřehy a zkušenosti můj zájem o náboženství Svatých posledních dnů posílily.
Vše, co mi misionáři, Jakub i Robert říkali, bylo fascinující, obzvláště nauka o plánu spasení, počínaje předsmrtelností a konče třemi stupni slávy. Neviděl jsem však žádný smysl v tom, abych do Církve vstoupil, dokud nebudu schopen do větší míry pochopit jejich jedinečné nauky. Křesťanství jsem chápal tak, že Bůh v dávných dobách konal zázraky, posílal anděly a povolával proroky, ale toto všechno patřilo do biblických dob. Jakmile byla Bible dokončena, lidstvo již nepotřebovalo zázraky a zjevení, protože písma obsahují vše, co potřebujeme vědět.
Zlom se dostavil během naší diskuse o Velkém odpadlictví a Znovuzřízení plnosti evangelia prostřednictvím Proroka Josepha Smitha. Uvědomil jsem si, že jejich nauky jsou v souladu s Biblí více než tvrzení, že Bible již proroky a zjevení nahradila. Když jsem si uvědomil, že možná žiji v novodobé „biblické době“, pocítil jsem opravdovou radost.
Byl jsem připraven upřímně prosit Boha o osobní zjevení, ale odpověď nepřišla. Nakonec jsem řekl: „Nebeský Otče, pokud jsi povolal Josepha Smitha jako svého proroka, pak budu poslušen každého přikázání, které jsi skrze něj zjevil.“ Poté jsem v srdci a mysli pocítil spolehlivou odpověď a poznal jsem, že Bůh znovuzřídil plnost evangelia a že tato plnost se nachází v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Jakub byl pokřtěn 3. listopadu 1990 a zůstal věrný až do své smrti o dvě desetiletí později, když zahynul při tragické nehodě na výletu. Já vstoupil do Církve 11. ledna 1991 a byl jsem odhodlaný sloužit na misii. Robert byl povolán prvním presidentem naší odbočky a vezl mě autem až do Freibergu v Německu, abych mohl obdržet chrámové obdarování. Během svého posledního rozhovoru s ním jsem mu slíbil, že se po službě v Illinoiské misii Chicago vrátím do Polska, abych využil misionářských zkušeností k posilování Církve v naší zemi.
O dva roky později mě můj president misie přesvědčil, abych získal vzdělání v Americe – na Univerzitě Brighama Younga. Na svůj slib Robertovi jsem ale nezapomněl.
Poté, co jsem se v roce 2000 oženil, jsem se s manželkou, která měla v roce 1988 malou vedlejší roli v 6. díle seriálu Báječná léta, přestěhoval zpátky do Polska. Chodíme na církevní shromáždění v Krakově, vychováváme dva syny a jsme v úzkém kontaktu s našimi dvěma staršími dětmi. Náš starší syn nedávno oznámil, že se rozhodl sloužit na misii na plný úvazek.
V létě 2021 jsem vzal rodinu do Berlína, kde jsem jim ukázal místo, kde kdysi stála ona zeď. Již nebrání Božím služebníkům, aby se dělili o poselství o Znovuzřízení s lidmi ve východní Evropě. Boží zázraky se dějí dál i v dnešní době.