Změnila jsem svůj postoj a získala svědectví

Z vnějšího pohledu mě všichni vnímali jako „aktivní“ členku Církve, ale já jsem stále nevěděla, zda je Církev pravdivá. Ale chtěla jsem to vědět.

A tak jsem se rozhodla sloužit na misii. Mylně jsem se domnívala, že jako misionářka budu mít automaticky větší šanci získávat od Boha odpovědi. Stále jsem nevkládala příliš mnoho úsilí do modliteb ani do studia, ale brzy jsem získala své povolání.

Na začátku misie jsem měla kvůli svému polovičatému úsilí problém pociťovat Ducha při on-line výcviku během pandemie. Potom jsem se ale osobně dostala do misionářského výcvikového střediska. Získala jsem tam nejduchovnější zážitky svého života. Poprvé jsem měla prosté semínko víry, které bylo opravdové.

Když jsem se nakonec dostala do misijního pole, nebylo to snadné. Měla jsem pocit, že to malé svědectví, které jsem získala, se vytratilo.

Jednoho dne jsem plakala a na mysli mi vytanula vzpomínka. Tatínek se mě vždy ptal, jak jsem se měla ve škole, a já jsem mu pokaždé odpověděla, že to byla nuda. A on na to říkával: „No, to je proto, že jsi z toho udělala nudu. Jestli chceš, aby tě škola bavila, tak z ní udělej zábavu.“ Uvědomila jsem si, že buď mohu ze své misie vytěžit co nejvíc tím, že se budu učit a růst, anebo mohu být nešťastná.

A tak jsem se modlila upřímněji než kdy dříve, abych Nebeskému Otci řekla, že se budu snažit a změním svůj postoj. Potom jsem měla motivaci vyvinout nové úsilí. Začala jsem skutečně studovat, modlit se a přemítat, a časem se jiskřička svědectví vrátila a dále rostla. Byla jsem méně frustrovaná a začala jsem v evangeliu nacházet radost.

Pokud jste frustrovaní a máte pocit, že vaše víra neroste, možná pochybujete o tom, zda Bůh existuje a zda se o vás zajímá. Já jsem se ale přesvědčila o tom, že Bůh je stále s námi a pomůže nám posílit naši víru a svědectví, když převezmeme odpovědnost a vynaložíme úsilí (viz Moroni 10:4).

Starší Robert D. Hales (1932–2017) z Kvora Dvanácti apoštolů řekl: „Ačkoli se zdá, že neexistuje žádný přesný recept na to, jak může každý z nás získat svědectví, lze rozpoznat určitý vzorec.“¹ Do tohoto vzorce patří to, že máme upřímnou touhu poznat pravdu, modlíme se, jsme ochotni sloužit tam, kam jsme povoláni, snažíme se být poslušní, studujeme a uplatňujeme ve svém životě písma a máme pokorný postoj.

Nikdy by se mi nepodařilo posílit svou víru, kdybych nezměnila svůj postoj, neřídila se tímto vzorcem a nesnažila se z celého srdce spojit s Nebeským Otcem a s Ježíšem Kristem. Když jsem tyto změny udělala, začala jsem získávat odpovědi a věřit pravdám.

Sestra Rebecca L. Cravenová, druhá rádkyně v Generálním předsednictvu Mladých žen, nedávno řekla: „Být učednicí Ježíše Krista zahrnuje více než jen doufat a věřit. … Vyžaduje to, abychom něco dělaly.“² Přesvědčila jsem se o tom, že kolik toho do evangelia vložím, tolik toho dostanu.

Druhým lidem se možná zdá, že se má úroveň aktivity v Církvi nijak nezměnila. Já jsem ale změnila svou oddanost evangeliu ve svém srdci. A tím se změnilo naprosto všechno.