Dispensace evangelia

Velký plán nazývaný plánem spasení – systém nauky, myšlenek a praktik, který se týká veškeré inteligence, která existuje ve věčnosti (DBY, 56) … [byl] navržen v nebesích pro vykoupení lidstva od hříchu a jejich znovuzřízení do přítomnosti Boží (DBY, 448).

Když je v nějakém věku [na zemi] zorganizováno toto království, jeho Duch přebývá v srdci věrných, zatímco mezi lidmi existuje jeho viditelné středisko se zákony, obřady, pomocníky, vládami, úředníky, administrátory a každým dalším přídavkem nutným pro jeho úplné působení se zřetelem na dosažení cíle [viz Mojžíš 6:7; NaS 22:3] (DBY, 441).

Adam. Bůh byl kdysi znám mezi svými dětmi na zemi … jako se navzájem známe my. Adam rozmlouval se svým Otcem, který ho umístil na tuto zem, stejně jako my rozmlouváme se svými pozemskými rodiči. Otec často přicházel, aby navštívil svého syna Adama a hovořil a kráčel s ním; a děti Adama ho více či méně znaly a věci, které se týkají Boha a nebe, byly mezi lidstvem v prvních obdobích jejich pozemské existence tak známy, jako … jsou našim manželkám a dětem známy naše zahrady nebo jako je zkušenému cestovateli známa cesta k západnímu oceánu [viz Mojžíš 3:15–21; 4:14–30; 5:4–5, 9, 12; 6:51] (DBY, 104).

Můžeme bezpečně říci, že ode dne, kdy byl Adam stvořen a umístěn v zahradě Eden, až do dnešního dne, se plán spasení a zjevení vůle Boží člověku nezměnily, i když tomu lidstvo v důsledku odpadlictví a zlovolnosti po mnoho věků nebylo nakloněno. V Bibli se nenachází žádný důkaz, že by evangelium bylo jednou věcí ve dnech Izraelitů, druhou ve dnech Krista a jeho apoštolů a další v 19. století, ale naopak jsme poučeni, že Bůh je stejný v každé době a že jeho plán pro spasení jeho dětí je stejný. Plán spasení je jeden od počátku světa až do jeho konce [viz Mojžíš 6:51–68] (DBY, 103–104).

Evangelium bylo mezi dětmi lidskými ode dnů Adama až do příchodu Mesiáše; toto evangelium Kristovo je od počátku až do konce [viz Mojžíš 5:58–59; NaS 20:25–26] (DBY, 103–104).

Enoch. Enoch vlastnil od Boha inteligenci a moudrost, jaké se kdy těšilo málo mužů, po mnoho let kráčel a hovořil s Bohem; přesto podle historie napsané Mojžíšem byl dlouhou dobu mezi lidmi, aby utvrdil jeho království. Těch několik, kteří no následovali, se těšilo plnosti evangelia, a zbytek světa ho zavrhl (DBY, 105).

Enoch musel se svým lidem hovořit a učit ho po dobu tři sta šedesáti let, než je připravil na to, aby vstoupili do svého odpočinutí, a potom získal moc přenést sebe a svůj lid, spolu s oblastí, kterou obývali, s jejich domy, zahradami, poli, dobytkem a veškerým jejich majetkem [viz Mojžíš 7:68–69] (DBY, 105).

Enoch a jeho následovníci byli vzati ze země a svět pokračoval a zrál v nepravosti, dokud nebyli smeteni velikou potopou za dnů Noémových; a „jako tomu bylo za dnů Noémových, tak tomu bude za dnů příchodu Syna Muže“ [viz Genesis 6:5; Mojžíš 6:26–7:69] (DBY, 105).

Noé. Na počátku, poté, co byla tato země připravena pro člověka, Pán započal své dílo na tom, co se nyní nazývá americkým kontinentem, kde byla učiněna zahrada Eden (DBY, 102).

Pán lidem poslal své evangelium; řekl: „Dám ho svému synu Adamovi,“ od něhož ho obdržel Matuzalém; a od Matuzaléma ho obdržel Noé (DBY, 105).

Za dnů Noémových, za dnů plavby archy, vzal lidi do jiné části země; země byla rozdělena, a tam ustavil své království [viz Genesis 6:1–8:21] (DBY, 102).

Abraham. Abraham byl věrný pravému Bohu; porazil modly svého otce a získal kněžství podle řádu Melchisedechova [viz NaS 84:14], které je podle řádu Syna Božího [viz NaS 107:2–3], a slib, že vzrůst jeho potomstva nebude mít konce; když získáte svaté kněžství, které je podle řádu Melchisedechova, a je na vás zpečetěno, a slib, že vaše potomstvo bude tak početné, jako hvězdy na obloze nebo jako písek na pobřeží mořském, a vašemu vzrůstu nebude konce, tehdy jste získali zaslíbení Abrahama, Izáka a Jákoba a všechna požehnání, která byla udělena jim [viz Genesis 12:2–3; 13:16; 14:18–19; 15:5; Abraham 1:2–4, 18–19; 2:9–11; NaS 84:14] (DBY, 106).

Mojžíš. Evangelium bylo mezi dětmi lidskými ode dnů Adama až do příchodu Mesiáše; toto evangelium Kristovo je od počátku do konce. Proč byl potom dán zákon Mojžíšův? V důsledku neposlušnosti dětí Izraele, vyvolených Božích; právě toho semene, které si vyvolil, aby bylo jeho lidem, a na které, jak řekl, vloží své jméno. Toto símě Abrahamovo se proti Pánu a jeho přikázáním bouřilo tak, že Mojžíšovi řekl: „Dám ti zákon, který bude pěstounem, aby je přivedl ke Kristu“ [viz Galatským 3:24]. Ale tento zákon je bolestivý; je to zákon tělesných přikázání [viz NaS 84:23–27] (DBY, 104).

Kdyby byly děti Izraele posvěceny a byly svaté, nemusely by s Mojžíšem cestovat ani jeden rok předtím, než by obdržely své obdarování a Melchisedechovo kněžství [viz NaS 84:23] (DBY, 106).

Ježíš Kristus. Ježíš se ujal toho, aby založil království Boží na zemi. Zavedl zákony a obřady království [viz Matouš 16:18–19; Efezským 1:22–23; 4:11–15] (DBY, 29).

Jsme si vědomi toho, že v prvních dnech křesťanské církve bylo mezi členy velmi mnoho spekulací týkajících se jejich víry a praxe, a šíření těchto spekulativních myšlenek vytvářelo nejednotnost a rozkol. Dokonce i za dnů apoštolů panovala značná nejednotnost, neboť čteme, že někteří byli pro Pavla, někteří pro Apolla a jiní pro Kéfase [viz 1. Korintským 1:10–13]. Lidé v oněch dnech měli své oblíbence, kteří je učili vlastním naukám, které nebyly všeobecně přijaty a vyhlášeny (DBY, 107).

Proč zbloudili tak daleko z cesty pravdy a spravedlivosti? Protože opustili kněžství a nemají žádného průvodce, žádného vůdce, žádný prostředek, jak zjistit, co je a co není pravda. Říká se, že kněžství bylo z Církve odňato, ale není tomu tak, Církev od kněžství odešla a putovala nadále pustinou, odvrátila se od přikázání Páně a zavedla další obřady [viz Galatským 1:6–8; 2. Timoteovi 1:15; 3. Janova 1:9–10] (DBY, 107).

Ale to byla doba, kdy začali krůček za krůčkem přestupovat zákony, měnit obřady a porušovat věčnou smlouvu, a evangelium království, které se Ježíš ujal založit ve své době, a kněžství byly odňaty ze země [viz Izaiáš 24:5; 2. Tessalonicenským 2:1–12; Zjevení 12:6; NaS 1:15] (DBY, 107).

Pokolení přicházela a odcházela bez výsady slyšet zvuk evangelia, které k vám přišlo skrze Josepha Smitha – které mu bylo zjeveno z nebe prostřednictvím andělů a vidění. Máme evangelium a klíče svatého kněžství [viz NaS 1:17–23, 30; 27:5–13; 110:11–16; 128:18–21] (DBY, 107–108).

Jsme lidem, jehož vzestup a pokrok byl od počátku dílem Boha, našeho Nebeského Otce, které on ve své moudrosti viděl za správné započít pro znovuzřízení svého království na zemi (DBY, 108).

Ale jak tomu bylo za dnů našeho Spasitele, tak tomu bylo při příchodu této nové dispensace. Nebylo to v souladu s představami, tradicemi a předpojatými myšlenkami amerického lidu. Posel nepřišel k nějakému vysokému duchovnímu jednoho z takzvaných pravověrných náboženství, nepřijal jejich výklad Svatých písem. Pán nepřišel v moci a veliké slávě s nebeskými vojsky, ani nevyslal své posly [ozbrojené] něčím jiným než pravdou z nebe, aby hovořil s pokorným, skromným mladíkem prostého původu, s tím, jenž se upřímně dotazoval ohledně poznání Božího. Ale poslal svého anděla právě k této neznámé osobě, Josephu Smithovi ml., který se později stal prorokem, vidoucím a zjevovatelem a [Pán] ho informoval, že se nemá připojit k žádné z tehdejších náboženských sekt, neboť se všechny mýlí; že se řídí předpisy lidí místo předpisy Pána Ježíše; že pro něho má práci, kterou má vykonat, nakolik se před ním prokáže věrným [viz Joseph Smith–Životopis 1:11–26] (DBY, 108).

V radách věčnosti bylo rozhodnuto, dlouho před položením základů světa, že on, Joseph Smith, bude tím mužem, který v poslední dispensaci tohoto světa přinese lidem slovo Boží a obdrží plnost klíčů a moci kněžství Syna Božího. Pán na něj upíral svůj zrak, a také na jeho otce, a na otce jeho otce, a na jejich předky zpátky přímo k Abrahamovi, a od Abrahama k potopě, od potopy k Enochovi, a od Enocha k Adamovi. Sledoval tuto rodinu a onu krev, jak obíhá ze svého pramene až k narození onoho muže. Byl předustanoven ve věčnosti, aby předsedal této poslední dispensaci [viz 2. Nefi 3:6–15] (DBY, 108).

Pán po staletí pracoval, aby připravil cestu pro vyjití obsahu oné knihy [Knihy Mormon] z útrob země, aby byl vydán světu, aby jeho obyvatelům ukázal, že on stále žije a že v posledních dnech shromáždí své vyvolené ze čtyř koutů země… Pán to celé přikazoval a řídil pro uvedení a utvrzení svého království v posledních dnech [viz 1. Nefi 13; NaS 20:6–16] (DBY, 109).

Zde je Kniha Mormon. Věříme, že obsahuje historii domorodců [amerického] kontinentu, stejně jako Starý zákon obsahuje historii židovského národa. V této knize se dozvídáme, že Ježíš navštívil tento kontinent, předal své evangelium a vysvětil dvanáct apoštolů. Věříme všemu tomu, ale nežádáme vás, abyste tomu věřili. To, co žádáme, je, abyste věřili tomu, co je zaznamenáno v Bibli Svaté o Bohu a jeho zjeveních dětem lidským. Čiňte to ve vší počestnosti a upřímnosti, potom poznáte, že Kniha Mormon je pravdivá. Vaše mysl bude otevřená a vy … Duchem Božím poznáte, že učíme pravdu (DBY, 109).

Co řekl Oliver Cowdery (jeden ze tří svědků Knihy Mormon) poté, co byl roky a roky mimo Církev? Viděl anděly a rozmlouval s nimi, a ti mu ukázali desky, a on je držel v ruce. Opustil Církev, protože ztratil ducha pravdy; a poté, co léta putoval sám, přišel do jeho právní kanceláře jeden muž a zeptal se ho: „Pane Cowdery, co si myslíte o Knize Mormon nyní? Věříte, že je pravdivá?“ Odpověděl: „Ne, pane, nevěřím!“ „Dobře,“ řekl ten muž, „myslel jsem si to; neboť jsem došel k závěru, že jste prohlédl svou pošetilost a rozhodl se odvolat to, o čem jste kdysi prohlásil, že je to pravda.“ „Pane, vy mi nerozumíte; já nevěřím, že Kniha Mormon je pravdivá; v tomto bodě mám více než víru, neboť já vím, že je pravdivá, stejně jako vím, že nyní přede mnou sedíte.“ „Stále svědčíte, že jste viděl anděla?“ „Ano, právě tak, jako nyní vidím vás; a vím, že Kniha Mormon je pravdivá.“ (DBY, 110.)

Joseph Smith položil základ království Božího v posledních dnech (DBY, 458).

Vždy, když pomyslím na to, že jsem vůbec kdy poznal Josepha Smitha, proroka, kterého Pán vzbudil a vysvětil a kterému dal klíče a moc vybudovat království Boží na zemi a podporovat ho, se mi chce volat aleluja. Tyto klíče jsou svěřeny tomuto lidu a my máme moc pokračovat v díle, které Joseph započal, dokud nebude vše připraveno na příchod Syna Muže. Toto je úkol Svatých posledních dnů (DBY, 458).

[Zlovolní] nemohou toto království zničit, protože toto je poslední dispensace – protože toto je plnost časů. Je to dispensace všech dispensací, a ve velkoleposti a slávě překoná každou jinou dispensaci, která kdy byla dětem lidským na zemi svěřena. Pán znovu přinese Sion, vykoupí svůj Izrael, zasadí svou korouhev na zemi a utvrdí zákony svého království, a ony zákony zvítězí (DBY, 442).

• Jak president Young popsal „velký plán nazývaný plánem spasení“? (Viz také Abraham 3:21–28.)

• Když Pán lidem zjevuje plán spasení a organizuje na zemi své království, co je nezbytné pro jeho „úplné působení“?

• Kdy podle presidenta Younga Bůh svým dětem na zemi představil plán spasení a kněžství? (Viz také Mojžíš 5:58–59; 6:7.)

• Jaké bylo zvláštní povolání každého proroka, který stál v čele některé z hlavních dispensací evangelia?

• Proč byla podle presidenta Younga ze země odňata prvotní Kristova Církev?

• Jaké jsou důkazy toho, že prvotní Kristova Církev a kněžství byly ztraceny ze země? (Viz také Joseph Smith–Životopis 1:17–20.) Co dělali členové prvotní Církve, že zbloudili „tak daleko z cesty pravdy“? Jak bylo kněžství ve vašem životě „[prostředkem pro to,] jak zjistit, co je a co není pravda“?

• Bůh sdělil svou pravdu pokornému, skromnému mladíkovi prostého původu, tomu, jenž se „upřímně dotazoval ohledně poznání Božího“. Co to znamená pro vás i pro všechny další, kteří upřímně hledají pravdu?

• Jaké charakteristické rysy měl Joseph Smith, které mu pomáhaly plnit jeho povolání být „tím mužem, který v poslední dispensaci tohoto světa přinese lidem slovo Boží“?

• Jakou úlohu má Kniha Mormon při znovuzřízení evangelia? (Viz také NaS 20:6–16.) Co se můžete naučit ze svědectví Olivera Cowderyho o Knize Mormon?

• Jaké bylo svědectví presidenta Brighama Younga ohledně „úkolu Svatých posledních dnů“?