Naše hledání pravdy a osobního svědectví

Větší část obyvatel země má sklon činit to, co je správné. To je pravda. V každé osobě je kontrola, která tam bude triumfálně vládnout, bude-li jí to dovoleno, a povede k pravdě a ctnosti [viz Moroni 7:15–17] (DBY, 423).

Čestní v srdci na celém světě touží poznat správnou cestu. Hledali ji, a stále ji hledají. Na zemi byli vždy lidé, kteří se pilně a celým svým srdcem snažili poznat cesty Páně. Tito jedinci činili dobro, pokud toho byli schopni (DBY, 421).

Ve všech osobách, dokud hříchem nepromarní den milosti, je něco, co by rádo povstalo a odvrhlo zlo a přijalo pravdu. Na zemi není žádná osoba tak ohavná, která když pohlédne do svého vlastního srdce, nectí muže Božího a ženu Boží – ctnostné a svaté – a nepohrdá svými soudruhy v nepravosti, kteří jsou jako ona sama. Na zemi, na této straně spásné milosti, není člověk, pokud nezhřešil tak dalece, že se s ním Duch Páně přestal nesnadit a přestal osvěcovat jeho mysl, který se netěší z dobra, z pravdy, a ze ctnostných (DBY, 421).

Je zaznamenáno, že někteří mají oči k vidění, a nevidí, uši k slyšení, a neslyší; mají srdce, ale nerozumějí. Vy, kteří smýšlíte duchovně, kteří máte otevřené vidění své mysli, … můžete porozumět tomu, že moc, která vám dává fyzické vjemy, je mocí téhož Boha, který vám dává porozumění pravdě [viz NaS 88:11–13]. Ta druhá moc je niterná… Tisíce a tisíce znají, svými niternými a neviditelnými vjemy, věci, které byly, věci, které jsou, a věci, které budou v budoucnu, stejně jako znají barvu kusu látky díky svému vnějšímu neboli fyzickému vidění. Když je jim toto vnitřní světlo odňato, stávají se temnějšími, než byli předtím, nemohou porozumět, a odvracejí se od věcí Božích (DBY, 421–422).

Duch, který obývá tyto schránky, přirozeně miluje pravdu, přirozeně miluje světlo a inteligenci, přirozeně miluje ctnost, Boha a božskost; ale tím, že jsou tak těsně spojeni s tělem, jejich sympatie se mísí, a jejich jednota je pro obě části nezbytná pro vlastnictví plnosti radosti [viz NaS 93:33–34], duch je vskutku podroben, aby byl ovlivňován hříchem, který je ve smrtelném těle, a aby byl přemáhán jím a mocí ďáblovou, pokud nebude neustále osvěcován oním duchem, který osvěcuje každého člověka, který přichází na svět, a mocí Ducha Svatého, který je udělován skrze evangelium (DBY, 422–423).

Kdykoli je kázáno evangelium Ježíše Krista, buď v těchto dnech, nebo v minulých, setkává se s třídou lidí, kterým se pravda jeví krásně a božsky, a jejichž duch je nabádá, aby ji přijali; ale zjišťují, že jsou tak výhodně spojeni se světem a že mají tak mnoho zájmů v sázce, kdyby ho přijali, a tak docházejí k závěru, že tak neučiní, a zde dochází opět ke střetu. Několik málo jich překoná zdůvodňování těla a bude se řídit příkazy ducha; zatímco velká většina této třídy lidí podlehne nízkým úvahám a přilne ke svým modlám (DBY, 434).

K čemu jsme zde? Abychom se učili více se radovat a abychom rostli v poznání a zkušenostech (DNW, 27 Sept. 1871, 5).

Nikdy se nepřestaneme učit, ledaže odpadneme… Rozumíte tomu? (DNW, 27 Feb. 1856, 2.)

Když můžeme mít tu výsadu, budeme obohacovat svou mysl poznáním a plnit tato smrtelná obydlí bohatými poklady nebeské moudrosti (MS, Oct. 1862, 630).

Veškeré naše snahy získat vzdělání jsou ve službě Boží, neboť všechny tyto práce mají utvrdit pravdu na zemi, a abychom mohli růst v poznání, moudrosti, porozumění v moci víry a v moudrosti Boží, abychom se mohli stát vhodnými osobami pro přebývání ve vyšším stavu existence a inteligence než v tom, jemuž se těšíme nyní (DNSW, 25 Oct. 1870, 2).

Pro člověka, který miluje svět, je možné, aby tuto lásku překonal, aby získával poznání a porozumění, dokud neuvidí věci takové, jaké skutečně jsou, potom nebude milovat svět, ale uvidí ho takový, jaký je (DNW, 28 Nov. 1855, 2).

Celým svým srdcem hledejme Pána, potom odvykneme světu; žádný člověk nebude milovat to, ono nebo nějakou jinou věc, ledaže by s ní činil dobro; aby podporoval věčné zájmy lidstva, a připravoval je na oslavení v nesmrtelnosti… Je na vás a na mně, abychom obdrželi moudrost tak, abychom byli připraveni na oslavení a věčné životy v královstvích, která nyní existují ve věčnosti (DNW, 14 May 1853, 3).

Muž nebo žena toužící poznat pravdu, po vyslechnutí evangelia Syna Božího hlásaného v pravdě a prostotě, má prosit Otce, ve jménu Ježíše, zda je to pravda. Nejdou-li tímto směrem, snaží se o víru a obhajují si ji, že jsou tak čestní, jako může být kterýkoli jiný muž nebo žena na tváři země; ale nejsou, jsou lhostejní ke svým nejlepším zájmům (DBY, 430).

Čekejte, dokud jste neprobádali a znovu neprobádali to, co kážeme, a dokud jste nezískali moudrost, abyste tomu porozuměli, … Je-li to dílo Páně, obstojí [viz Skutkové 5:38–39] (DBY, 435).

Je jak povinností, tak výsadou Svatých posledních dnů vědět, že jejich náboženství je pravdivé (DBY, 429).

Nechť jeden každý pro sebe získá poznání, že toto dílo je pravdivé. Nechceme, abyste řekli, že je toto pravdivé, dokud nebudete vědět, že tomu tak je; a pokud to víte, je toto poznání pro vás právě tak dobré, jako kdyby Pán přišel dolů a řekl vám to (DBY, 429).

Každý opravdový věřící má zvláštní výsadu a požehnání svatého evangelia, které spočívají v tom, že může poznávat pravdu sám pro sebe (DBY, 429).

Nechci, aby lidé přicházeli ke mně nebo k mým bratřím pro svědectví týkající se pravdy tohoto díla; ale nechť vezmou Písma božské pravdy, a tam je jim ukázána cesta tak jasně, jak vůbec kdy označoval nějaký ukazatel správnou cestu unavenému cestovateli. Tam nejsou vedeni, aby šli k … některému apoštolovi nebo staršímu v Izraeli, ale jsou tam vedeni, aby šli k Otci ve jménu Ježíše, a prosili o informace, které potřebují. Mohou ti, kteří se čestně a upřímně ubírají tímto směrem, obdržet informace? Odvrátí se Pán od čestného srdce hledajícího pravdu? Ne, neodvrátí se; potvrdí jim, skrze zjevení svého Ducha, skutečnosti té věci. A když je mysl otevřená zjevením Páně, chápe je rychleji a bystřeji než cokoli, co je vidět přirozeným okem. Ne to, co vidíme očima – ty mohou být oklamány – ale to, co je zjeveno Pánem z nebe, je jisté a pevné, a přetrvá navěky (DBY, 429–430).

Musíme mít svědectví Pána Ježíše, aby nám umožnilo rozlišovat mezi pravdou a omylem, světlem a temnotou, tím, kdo je od Boha, a tím, kdo od Boha není, a vědět, jak dát vše na správné místo… Neexistuje žádná jiná metoda, nebo proces, která by skutečně vyškolila osobu tak, aby se mohla stát Svatou Boží a aby ji připravila na celestiální slávu; musí v sobě mít svědectví o duchu evangelia (DBY, 429).

Vy i já musíme mít svědectví o Ježíšovi v sobě, jinak pro nás bude mít jen malý význam předstírat, že jsme služebníci Boží. Musíme mít toto živoucí svědectví v sobě (DBY, 430).

Pravda se doporučuje sama každé čestné osobě, nezáleží na tom, jak prostě je říkána, a když ji přijmeme, zdá se, jako bychom ji znali po celý život. Svědectvím většiny Svatých posledních dnů je, že když poprvé slyšeli kázat evangelium, … ačkoli pro ně bylo zcela nové, zdá se jim, jako kdyby mu již rozuměli, a že museli být „mormony“ od začátku [viz Jan 10:27] (DBY, 432).

Lidé zde povstávají a říkají, že vědí, že toto je dílo Boží, že Joseph byl prorok, že Kniha Mormon je pravdivá, že zjevení získaná prostřednictvím Josepha Smitha jsou pravdivá a že toto je poslední dispensace a plnost časů, ve kterých Bůh vztáhl svoji ruku, aby naposledy shromáždil Izrael a vykoupil a vybudoval Sion… Jak to vědí? Osoby vědí a budou vědět i nadále a budou chápat prostřednictvím projevů Ducha mnoho věcí, které není možné skrze organizaci schránky sdělit jinak. Většina těch nejdůležitějších informací je pouze odvozena skrze moc a svědectví Ducha Svatého… Toto je jediný způsob, kterým můžete sdělit poznání neviditelných věcí Božích [viz 1. Korintským 2:9–14; 1. Korintským 12:3] (DBY, 430).

Nikdo menší než Svatý Duch … vám nemůže dokázat, že toto je dílo Boží. Lidé neinspirovaní Bohem ho nemohou svou světskou moudrostí vyvrátit, nebo nad ním zvítězit; ani nemohou pouhou moudrostí dokázat, že je pravdivé, ať již sobě, nebo druhým. To, že ho nejsou schopni porazit, nedokazuje, že je to království Boží, neboť na zemi existuje mnoho teorií a systémů, nesporných skrze moudrost světa, které jsou nicméně falešné. Nic menšího než moc Všemohoucího, osvěcující porozumění lidí, nemůže projevit tuto slavnou pravdu lidské mysli (DBY, 430–431).

Jak rozeznáme hlas Dobrého pastýře od hlasu cizince? Může nějaká osoba odpovědět na tuto otázku? Já ano. Je to velmi snadné. Každému filosofovi na zemi říkám: „Vaše oči mohou být oklamány, stejně tak moje; vaše uši mohou být oklamány, stejně tak moje; dotyk vaší ruky může být oklamán, stejně tak mojí; ale Duch Boží naplňující stvoření zjevením a světlem věčnosti se mýlit nemůže – zjevení, která přicházejí od Boha, se nikdy nemýlí. Když nějaký jedinec, naplněný Duchem Božím, prohlašuje pravdy nebes, ovce to slyší [viz NaS 29:7], Duch Páně proniká jejich nejvnitřnější duši a zapadá hluboko do jejich srdce; skrze svědectví Ducha Svatého v nich tryská světlo, a oni vidí a rozumějí sami pro sebe (DBY, 431).

Existuje ale jedno svědectví – jedno svědectví týkající se důkazu evangelia Syna Božího, a tím je Duch, kterého on šířil mezi svými učedníky. Čiňte jeho vůli a poznáte, zda hovoří pravomocí Otce nebo sám ze sebe. Čiňme, jak nám přikazuje činit, a poznáme, zda ta nauka je od Boha či nikoli [viz Jan 7:16–17]. Pouze skrze zjevení Ducha můžeme znát věci Boží (DBY, 431–432).

Buďte pilní a plni modlitby. Je vaší výsadou vědět pro sebe, že Bůh žije a že činí dílo v těchto posledních dnech, a my jsme Jeho poctění služebníci. Žijte pro toto poznání, a obdržíte ho. Pamatujte na své modlitby a buďte vroucí v duchu (LBY, 245).

Moje svědectví je založeno na zkušenostech, na vlastních zkušenostech, ve spojení s tím, co vypozorovali druzí… Nebeská pravda doporučuje sama sebe úsudku každé osoby a její víře; obzvláště vnímání těch, již si přejí být čestní sami k sobě, svému Bohu a svému bližnímu… Když osoby mohou přijmout málo, dokazuje to, že mohou přijmout více. Mohou-li s upřímným pocitem přijmout první a druhou zásadu, mohou obdržet ještě více (DBY, 433).

Moje svědectví je pozitivní… Vím, že slunce svítí, vím, že existuji a jsem, a svědčím, že existuje Bůh, a že Ježíš Kristus žije a že je Spasitelem světa. Byli jste v nebi a poznali opak? Vím, že Joseph Smith byl prorok Boží a že měl mnoho zjevení. Kdo může toto svědectví vyvrátit? Každý o něm může polemizovat, ale na světě není nikdo, kdo by ho mohl vyvrátit. Měl jsem mnoho zjevení; viděl jsem a slyšel jsem pro sebe, a vím, že tyto věci jsou pravdivé, a nikdo na zemi je nemůže vyvrátit. Oko, ucho, ruka, všechny smysly mohou být oklamány, ale Duch Boží nemůže být oklamán; a celý člověk, je-li inspirován tímto Duchem, je naplněn poznáním, může vidět duchovníma očima a poznávat to, co překračuje moc člověka, aby to vyvrátil. To, co vím o Bohu, o zemi, o vládě, jsem obdržel z nebes, nikoli pouze skrze svou přirozenou schopnost, a já vzdávám Bohu slávu a chválu (DBY, 433).

Jednou z prvních zásad nauky spasení je seznámit se s naším Otcem a Bohem. Písma učí, že toto je věčný život, aby „poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista [viz Jan 17:3];“ toto říká tolik, že bez tohoto poznání se žádný člověk nemůže těšit věčnému životu nebo na něj být připraven (DNW, 18 Feb. 1857, 4).

Máme slib, že když budeme nejprve hledat království Boží a jeho spravedlivost, že všechny nezbytné věci nám budou přidány [viz 3. Nefi 13:33]. Nemáme být nevěřící, ale nejprve se máme snažit poznat, jak potěšit svého Otce a Boha; snažit se poznat, jak spasit sami sebe od omylů, které jsou ve světě, od temnoty a nevíry, od marných a klamných duchů, kteří vycházejí mezi děti lidské, aby klamali, a poznat, jak se spasit a zachovat na zemi, abychom kázali evangelium, budovali království a utvrzovali Sion našeho Boha (DNW, 11 Jan. 1860, 1).

Rád přemýšlím a hovořím o věčných zásadách. Naše spasení spočívá v tom, že je známe, a ony jsou ve své podstatě zamýšleny k tomu, aby nás povzbuzovaly a utěšovaly. Je ona věčná existence, která se sytí věčnými pravdami, zorganizována ve mně, aby byla zničena? Dojde tento organismus někdy ke konci, pokud žije podle věčné pravdy? Ne… Usilujte u Pána o jeho Ducha, ani na okamžik nepolevujte ve svém úsilí, dokud ve vás nepřebývá jeho Duch jako věčné plameny. Nechejte svíci Páně v sobě svítit, a vše bude v pořádku (DNW, 11 Jan. 1860, 2).

Máme slova věčného života, máme výsadu získat slávu, nesmrtelnost a věčné životy – chcete tato požehnání získat? Chcete prožít svůj život tak, abyste získali místo v království Božím, nebo si chcete lehnout a usnout, a jít do pekla? (DNW, 1 Oct. 1856, 3.)

Usilujte o to, abyste byli spravedliví, ne kvůli nějaké spekulaci, ale protože spravedlivost je krásná, čistá, svatá, nádherná a povznášející; jejím záměrem je učinit duši šťastnou a plnou radosti, do rozsahu celé schopnosti člověka, naplňovat ho světlem, slávou a inteligencí (DBY, 428).

• Co podle presidenta Younga vede „větší část obyvatel země“ k tomu, aby činili to, co je správné, a hledali pravdu?

• Proč mnoho lidí nežije spravedlivě i po přijetí svědectví o pravdě? Co vám nejvíce pomáhá žít podle svědectví, které jste získali?

• Co má být účelem našich snah získávat vzdělání? Co můžeme dělat, abychom překonali lásku ke světským věcem?

• Jak můžeme poznat Boží pravdy sami pro sebe? Jak nám svědectví o Ježíši Kristu pomáhá rozlišovat mezi pravdou a omylem?

• Jakým jediným způsobem můžeme poznat, že evangelium je pravdivé, že Ježíš je Kristus a že se podílíme na díle Páně? Jaké zkušenosti vás naučily, že Duch Svatý může a bude ovlivňovat váš život, když Mu to dovolíte?

• Proč světská moudrost nemůže dokázat ani vyvrátit existenci Boží a pravdu evangelia? Ačkoli naše smysly mohou být při hledání pravdy oklamány, kdo se podle presidenta Younga „nikdy nemýlí“?

• Proč byl president Young schopen vydávat tak mocné svědectví? Jak můžeme posilovat své svědectví? Co můžete dělat, abyste se stali mocnějšími svědky o pravdě Boží?

• Jaký slib dává Pán těm, kteří „nejprve [hledají] království Boží a jeho spravedlivost“?

• Jak nám znalost věcí Božích pomáhá získat spasení? Jak můžeme „[získat] místo v království Božím“?