Šetrnost, pracovitost a soběstačnost

Co máme? Svůj čas. Nakládejte s ním tak, jak chcete. Čas je vám dán; a když je vynaložen k nejlepšímu možnému prospěchu pro podporu pravdy na zemi, je připsán na náš účet, a jste požehnaní; když ale trávíme čas v lenosti a pošetilosti, bude zapsán proti nám (DBY, 290).

Musíme vydat počet ze dnů, které jsme prožili v pošetilosti (DBY, 290).

Z času, který je zde na zemi člověku přidělen, nemá být nic ztraceno nebo promarněno. Po přiměřeném odpočinku a relaxaci není den, hodina nebo minuta, kterou bychom měli prožít v lenosti, ale každou minutu každého dne svého života máme usilovat o to, abychom zdokonalovali svou mysl a prohlubovali víru ve svaté evangelium, abychom se zdokonalovali v pravé lásce, trpělivosti a dobrých skutcích, abychom mohli růst v poznání pravdy, jak je o ní promlouváno a prorokováno a jak je o ní psáno (DBY, 290).

Lenost a marnotratnost nejsou podle pravidel nebe. Zachovávejte vše, co můžete, abyste mohli mít hojnost pro požehnání svých přátel i svých nepřátel (DBY, 290).

Vše, co je spojeno s budováním Sionu, vyžaduje skutečnou, tvrdou práci [viz 2. Nefi 5:17]. Je nesmysl hovořit o budování nějakého království jinak než prací; vyžaduje to práci každé části naší organizace, ať již mentální, fyzickou nebo duchovní, a to je jediný způsob budování království Božího (DBY, 291).

Není budování království Božího na zemi po celou dobu časnou prací? (DBY, 290–291.)

Toto je největší bohatství, které vlastníme – vědět, jak správně řídit svou práci, a vydávat každou hodinu prospěšně pro blaho našich manželek a dětí a bližních (DBY, 290).

Budeme muset jít pracovat a dobýt zlato z hor, abychom ho položili, máme-li někdy kráčet po ulicích dlážděných zlatem. Andělé, kteří nyní chodí po svých zlatých ulicích, a oni mají ve svém ráji strom života, museli ono zlato získat a dát ho tam. Když budeme mít ulice dlážděné zlatem, budeme ho tam muset položit my sami. Ze Sionu v jeho kráse a slávě se budeme těšit teprve tehdy, až ho vybudujeme. Ze Sionu, který nyní očekáváme, se budeme těšit teprve poté, co ho vykoupíme a připravíme. Budeme-li žít ve městě Nový Jeruzalém, bude to proto, že položíme základ a vybudujeme ho. Pokud jako jedinci tuto práci nedokončíme, položíme základ pro své děti a děti svých dětí, tak jako Adam. Máme-li být spaseni v korábu, jako byli Noé a jeho rodina, bude to proto, že ho postavíme. Je-li evangelium kázáno národům, je tomu tak proto, že starší Izraele… káží evangelium k nejzazším částem země (DBY, 291).

Moje víra mě nevede k tomu, abych si myslel, že Pán nám opatří pečená selata, chléb již namazaný máslem, atd.; dá nám schopnost pěstovat obilí, získávat plody země, zhotovovat příbytky, obstarat si několik prken na zhotovení bedny, a když přijde žeň a dá nám obilí, je na nás, abychom ho uchovali – abychom ukládali pšenici, dokud nebudeme mít po ruce dostatečnou zásobu životní opory na jeden, dva, pět nebo sedm roků, ušetřené lidmi, aby [zajistili] chléb [pro] sebe i pro ty, již sem přijdou hledat bezpečí (DBY, 291–292).

Svým bratřím a sestrám říkám, pojďme a učme se, jak kolem sebe shromažďovat z prvků hojnost každého životního pohodlí a proměňme je ke svým potřebám a štěstí [viz NaS 59:18–20]. Nezůstávejme nevědomí, s nevědomými, ale ukazujme nevědomým, jak být moudrými (DBY, 294).

Pán udělal svůj díl práce; obklopil nás prvky obsahujícími pšenici, maso, len, vlnu, hedvábí, ovoce a vše, s čím lze budovat, zkrášlovat a oslavovat Sion posledních dnů, a naší povinností je utvářet tyto prvky podle našich potřeb a nezbytností, podle poznání, které nyní máme, a moudrosti, kterou můžeme svou věrností získat z nebes. Tímto způsobem Pán opět přivede Sion na zemi, a žádným jiným (DBY, 294).

Je naší povinností být aktivními a pilnými při činění všeho, co je v našich silách, abychom se uživili, abychom budovali Jeho království, abychom se bránili před svými nepřáteli, abychom moudře plánovali a abychom uskutečňovali každý plán, který může být vymyšlen pro utvrzení království Božího na zemi a pro posvěcení a přípravu nás samotných na pobyt v Jeho přítomnosti (DBY, 294–295).

Dokud v tomto údolí máme úrodnou půdu a semena, která můžeme zasadit do země, nemusíme žádat Boha, aby nás nasytil, ani aby nás obcházel s bochníkem chleba a prosil nás, abychom ho snědli. Nebude to dělat, a ani já bych to nedělal, kdybych byl na Pánově místě. Můžeme se zde nasytit sami; a budeme-li někdy postaveni do situace, kdy nebudeme moci, potom bude mít Pán dost času, aby učinil zázrak a pomohl nám (DBY, 294).

Lidé se sváří, hádají a hledají, jak by nad sebou navzájem vyzráli a jak by získali veškeré bohatství, které ve světě existuje… Předpokládejme ale, že jdeme pracovat, abychom shromáždili vše, co je v nitru a na tváři naší matky země, a že to začneme využívat – je něčeho nedostatek? Není, je dost pro všechny. Svatí posledních dnů, dívejme se tedy na tyto věci tak, jak jsou, i vy, kteří nejste Svatými posledních dnů, dívejme se na věci tak, jak jsou. A já doufám, že vy, kteří stojíte stranou, i ti, již prohlašují, že jsou Svatými posledních dnů, budete prospívat, a modlím se o to, že zde budeme mít po nějakou dobu dobrý mír, takže si budeme moci nerušeně stavět pece, otevírat doly, stavět železnice, obdělávat půdu, provozovat obchodní podniky; abychom mohli provádět záležitost zkrášlování země (DBY, 295).

Bohatství království nebo národa nespočívá tolik v naplnění jeho pokladnice, jako v úrodnosti jeho půdy a pracovitosti jeho lidu (DBY, 297).

Čas a schopnost pracovat je základním kapitálem celého lidského světa, a my všichni jsme dlužníky Boha za schopnost využívat prospěšně čas, a on nás bude volat k přísné zodpovědnosti za to, jak jsme této schopnosti využívali; a bude požadovat nejen počet z našich skutků, ale před soud budou předvedena také naše slova a myšlenky (DBY, 301).

Veškerý kapitál zde na zemi je kost a svalstvo dělníků a dělnic… Práce staví naše sborové domy, chrámy, soudní budovy, krásné hudební sály a krásné školy; to, co učí naše děti, je práce, a ta je seznamuje s různými obory vzdělání, činí je zběhlými v jejich vlastní řeči a v jiných jazycích a v každém oboru poznání, kterému děti lidské rozumějí (DBY, 300).

Nikdy nedovolte, aby se s něčím plýtvalo. Buďte moudří, se vším šetřete, a když získáte více, než můžete sami spotřebovat, požádejte své bližní, aby vám to pomohli spotřebovat (DBY, 292).

Berte věci klidně a přirozeně, sesbírejte vše, nic nenechejte přijít nazmar (DBY, 292).

Nikdy si nemyslete, že máte dost chleba, abyste svým dětem dovolili plýtvat jeho kůrkou nebo drobečkem. Má-li člověk miliony bušlů pšenice a kukuřice, není dost bohatý… aby zametl jediný klas do ohně; nechť ho něco sní a předá opět do země, a tak naplní účel, pro který vyrostl. Pamatujte si to, ničím neplýtvejte, ale o vše pečujte (DBY, 292).

Je k našemu prospěchu dobře se starat o požehnání, která nám Bůh uděluje; jdeme-li opačným směrem, zkracujeme moc a slávu, které má Bůh v úmyslu dát nám jako dědictví. Díky vlastní opatrnosti, šetrnosti a úsudku, které nám Bůh dal, jsme schopni si uchovávat obilí, stáda a dobytek, … domy a pozemky a rozšiřovat je kolem sebe a neustále získávat moc a vliv pro sebe jako jedince i pro království Boží jako celek (DBY, 292).

Ze svého zisku používejte právě tolik, aby to učinilo vaše tělo a vaši rodinu šťastnou a spokojenou, a přebytek ušetřete (DBY, 292).

Přejete-li si získat bohatství, šetřete to, co máte. Hlupák může peníze vydělat; ale vyžaduje to člověka moudrého, aby je šetřil a vynakládal je k svému vlastnímu prospěchu (DBY, 292).

Nechť lidé budují dobré domy, sázejí dobré vinice a sady, dělají dobré cesty a budují krásná města, v nichž lze nalézt velkolepé stavby pro pohodlí veřejnosti, hezké ulice lemované stromy poskytujícími stín, vodní fontány, křišťálové potoky a každý strom, keř a květinu, která v tomto podnebí pokvete, aby náš horský domov učinili rájem a naše srdce studnicí vděčnosti Bohu Josephovu, a těšili se tomu všemu s vděčným srdcem a přitom neustále říkali: „Otče, ne má, ale tvá vůle se staň.“ (DBY, 302.)

Zkrášlujte si zahradu, dům, farmu; zkrášlujte město. To nás učiní šťastnými, a přinese hojnost. Země je dobrou zemí, prvky jsou dobré, používáme-li je ke svému vlastnímu prospěchu, v pravdě a spravedlivosti. Buďme tedy spokojeni a jděme se svou mocí, abychom se učinili zdravými, bohatými a krásnými a abychom se zachovávali nejlepším možným způsobem a žili právě tak dlouho, jak můžeme, a činili veškeré dobro, které můžeme (DBY, 302).

Každé zdokonalení, které provádíme, přidává nejenom k našemu pohodlí, ale i k našemu bohatství (DBY, 302).

Manželky, vy máte právo požadovat, aby vaši manželé zasadili krásné stromy poskytující stín a stromy ovocné a aby vám poskytli popínavé rostliny a květiny pro zkrášlení vnějšku vašeho obydlí; a pokud vaši manželé nemají čas, získejte je samy a zasaďte je. Někteří snad řeknou: „Nemáme nic, jenom roubený dům, a ten za to nestojí.“ Ano, stojí za to. Natřete ho vápnem a omítněte, a kolem dveří dejte popínavé rostliny, tak, aby každý, kdo jde kolem, řekl: „To je ale krásná chaloupka!“ To je vaší výsadou, a já vám přeji, abyste svých práv využívali (DBY, 200).

Budujte dobré domy; učte se stavět; staňte se dobrými mechaniky a muži obchodu, abyste věděli, jak postavit dům, stodolu nebo sýpku, jak provozovat farmu a jak chovat dobytek a všemožně o něj pečovat tím, že mu poskytnete správné přístřeší a každé vhodné pohodlí, abyste ho uchovali přes zimu; a dokazujte, že jste hodni větších bohatství, která vám budou svěřena, než je toto údolí a to, co může poskytnout (DBY, 302).

Byl jsem v domech, které neměly ani nejmenší pohodlí pro ženy, ani tolik jako stůl, aby si na něj postavily vědra na vodu, a ony je musely stavět na podlahu, a jejich manželé tam přesto budou sedávat rok za rokem a nikdy neudělají ani takové zlepšení, jako je stůl, na který by se postavilo vědro. A přesto tu schopnost mají, ale nevyužívají ji (DBY, 198–199).

Manžel má vylepšovat kuchyň a spižírnu a pokoje ve prospěch své rodiny, a zvelebovat zahrady, cesty atd., zkrášlovat své obydlí a jeho okolí, pokládat dláždění a sázet stromy kvůli stínu (DBY, 198).

Chceme, abyste od této doby byli soběstačným lidem [viz NaS 78:14]. Slyš to, Izraeli! Slyšte to sousedé, přátelé a nepřátelé, to je to, co Pán od tohoto lidu vyžaduje (DBY, 293).

Vy, Svatí posledních dnů, naučte se postarat se sami o sebe. Nemůžete-li dnes získat vše, po čem toužíte, naučte se obejít se bez toho, co si nemůžete koupit a za co nemůžete zaplatit; a podmaňte svou mysl tomu, že musíte žít v mezích svých prostředků, a že v jejich mezích žít budete (DBY, 293).

Kdo si zaslouží chválu? Ty osoby, které se o sebe starají, nebo ty, které se vždy spoléhají na veliké milosrdenství Páně, že se o ně postará? Domnívat se, že nám Pán opatří plody, když nezasadíme stromy; nebo že máme volat k Pánu, aby nás zachránil z nouze, když nebudeme orat a sít a budeme ušetřeni sklizňových prací, je stejné jako prosit ho, aby nás zachránil před následky naší pošetilosti, neposlušnosti a plýtvání (DBY, 293).

Projevovat víru a důvěru v Boha pro vás i pro mne znamená dělat vše, co můžeme, abychom se postarali o sebe a zachovali sami sebe; a úsilí obce, která pracuje společně, srdcem i rukama, aby toho dosáhla, bude jako úsilí jednoho muže (DBY, 293).

Bratří, učte se. Už jste se toho hodně naučili, to je pravda; ale učte se více; naučte se postarat se sami o sebe; uskladňujte obilí a mouku, a šetřete je na den nouze. Sestry, nežádejte po svém manželovi, aby prodal poslední bušl obilí, který máte, a koupil vám něco v obchodě, ale pomozte svému manželovi uskladnit to na den potřeby, a vždy mějte po ruce zásobu na rok, nebo na dva (DBY, 293).

„Místo abychom bádali nad tím, co pro nás udělá Pán, pátrejme po tom, co pro sebe můžeme udělat sami.“ (DBY, 293.)

Cokoli Svatí posledních dnů získali, to bylo získáno urputným zápasem a nezlomným odhodláním (DBY, 294).

• Co president Young radil ohledně využití „každé minuty každého dne“? (Viz také Alma 34:33.) Proč je čas tak vzácným darem? Jaké zásady vám pomohly zlepšit způsob, jímž vynakládáte svůj čas?

• Proč jsou lenost a marnotratnost v rozporu s „pravidly nebe“? (Viz také Kniha nauk a smluv 42:42.)

• Proč budování Sionu vyžaduje práci všeho druhu? Jakými způsoby musíme pracovat duševně, fyzicky a duchovně, abychom vybudovali Sion?

• Jak Pán „opět přivede na zemi Sion“? Jakými konkrétními způsoby můžeme napomáhat budování Sionu?

• President Young řekl, že „v nitru a na tváři naší matky země … je … dost pro všechny“. Co myslíte, proč je tedy ve světě tolik chudoby? Co můžeme dělat ve své rodině, církevní organizaci a obci, abychom se vzájemně dělili o to, co nám Pán dává? (Viz také Jakob 2:18–19; NaS 104:14–18.)

• Proč nemáme „ničím [plýtvat], ale o vše [pečovat]“? Jak bychom mohli použít radu presidenta Younga týkající se tohoto námětu v souvislosti se skladováním potravin a přípravou na nouzové situace?

• Jak „zkracujeme moc a slávu, které má Bůh v úmyslu dát nám jako dědictví“?

• Jak můžeme používat radu presidenta Younga „Hlupák může peníze vydělat; ale vyžaduje to člověka moudrého, aby je šetřil a vynakládal je k svému vlastnímu prospěchu“?

• Co mají podle slov presidenta Younga Svatí dělat, aby svůj „domov učinili rájem a [své] srdce studnicí vděčnosti“? Co můžeme dělat pro to, aby náš domov a obec byly krásnější? (Viz také NaS 82:14.) Jak nám krásné okolí pomáhá fyzicky, citově a duchovně?

• Jaká byla rada presidenta Younga o tom, jak máme žít v mezích svého příjmu? Proč je někdy obtížné se těmito jednoduchými pokyny řídit? Jmenujte některé konkrétní způsoby, kterými můžeme zajistit, abychom žili v mezích svého příjmu.

• Zhodnoťte to, co řekl president Young o tom, že se o sebe máme postarat sami, a uvažujte o tom, co jste udělali, abyste zajistili, že vaše rodina bude v čase potřeby soběstačná. Vytvořte plán pro zvýšení své soběstačnosti ve své rodině a v obci.

• Proč je pilná práce projevem víry? Jaký je vztah mezi soběstačností a spoléháním se na zásluhy Kristovy?

• President Young nabádal Svaté, aby se starali sami o sebe, ale také jim radil, aby se sjednotili ve své obci. Jak do sebe zapadá naše úsilí postarat se sami o sebe a budovat svou obec? Jak vám úsilí druhých pomohlo být soběstačnějšími?