Rodičovská zodpovědnost

Jsme opatrovníky svých dětí; jejich výcvik a vzdělání jsou svěřeny do naší péče, a jestliže sami nejdeme směrem, který je bude ochraňovat před vlivem zla, až budeme váženi na vahách, budeme shledáni lehkými (LBY, xxiv).

Rodiče jsou zodpovědni před Pánem za způsob, kterým vychovávají a cvičí své děti, neboť: „Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda. Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni [Žalm 127:3–5]“ (DNW, 7 Dec. 1864, 2).

Rodiče, usilujte o to, abyste ctili své děti; vychovávejte je v cvičení a napomínání Páně. Učte je pravdě, a ne omylu, učte je milovat Boha a sloužit mu [viz Deuteronomium 6:5]; učte je věřit v Ježíše Krista, syna Božího a Spasitele světa (DNSW, 8 Aug. 1877, 1).

Matky jsou v rukou Prozřetelnosti hybnými nástroji, aby ovlivňovaly osudy národů. Nechť matky v každém národě učí své děti, aby neválčily, děti vyrostou a nikdy do války nevstoupí. Nechť matky učí své děti: „Válčete, válčete se svými nepřáteli, ano, válčete, až po rukojeť!“ a ony budou naplněny tímto duchem. Tudíž najednou vidíte to, co si vám přeji vštípit do mysli, že matky představují mechanismus, který dává příchuť celému člověku, a ovlivňují osud a život lidí na zemi (DBY, 199–200).

Můžeme ovlivňovat, usměrňovat a prořezávat jemný výhonek, a on se nachýlí naším směrem, pokud se to používá moudře a dovedně. Takže obklopíme-li dítě zdravými a prospěšnými vlivy, dáme-li mu vhodné ponaučení a budeme-li zásobovat jeho mysl pravdivými tradicemi, možná to bude řídit jeho kroky na cestě životem (DBY, 209).

Nechť rodiče jednají se svými dětmi tak, jak by chtěli, aby se jednalo s nimi, a dávejte jim příklad, který je vás, jako Svatých Božích, hoden (DNW, 7 Dec. 1864, 2).

Vychovávejte své děti v lásce a bázni Páně; zkoumejte jejich vlohy a jejich povahu, a podle toho s nimi jednejte, nikdy si nedovolte, abyste je napravovali rozpáleni hněvem; učte je, aby vás měly rády, místo aby se vás bály (DBY, 207).

Při svých každodenních činnostech v životě, jakékoli povahy a druhu, se mají Svatí posledních dnů … chovat doma i mimo domov stejně, a mají si udržovat vyrovnanou povahu. Nemají dovolit, aby zvraty a nepříznivé okolnosti ztrpčovaly jejich povahu a aby způsobily, že budou doma mrzutí a nespolečenští a že budou ke svým manželkám a dětem pronášet slova plná hořkosti a kousavé zatrpklosti, že budou vytvářet ve svých příbytcích atmosféru zasmušilosti a zármutku a že budou způsobovat, že se jich jejich rodina bude spíše obávat, než aby je měla ráda. Nikdy nemáme dovolit, aby v našem nitru vyvstal hněv, a z našich rtů nemají nikdy splynout slova inspirovaná pocity hněvu. „Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost [Přísloví 15:1].“ „Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost;“ ale „rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění [Přísloví 19:11]“ (DBY, 203–204).

Když procházím světem, vidím, že většina rodičů velmi dychtí po tom, aby ovládala a kontrolovala své děti. Když se tak rozhlížím kolem sebe, vidím více rodičů, kteří nejsou schopni ovládat sami sebe, než těch, kteří nejsou schopni ovládat své děti. Když si matka přeje ovládat své dítě, nechť se na prvním místě učí ovládat sebe sama, potom může být úspěšná v tom, aby vedla dítě k dokonalé poddajnosti své vůle. Neovládá-li ale sebe sama, jak může očekávat, že dítě – nemluvně v chápání – bude moudřejší, prozíravější a lepší než dospělý a vyspělý jedinec? (DNSW, 12 July 1870, 2.)

Rodiče nemají nikdy své děti popohánět, ale mají je vést a dávat jim poznání tak, jak je jejich mysl na jeho přijetí připravena … ukázňování může být nezbytné, ale rodiče mají své děti ovládat spíše vírou než holí a laskavě je vést dobrým příkladem do veškeré pravdy a svatosti [viz NaS 121:43] (DBY, 208).

Nemůžeme ukázňovat dítě za to, že dělá něco, co je v rozporu s naší vůlí, když neumí nic lepšího; když jsou ale naše děti učeny lépe a vědí, co se od nich vyžaduje, potom, když se bouří, samozřejmě očekávají, že budou ukázněny, a je dokonale správné, aby byly (DNSW, 8 July 1873, 1).

Říkám zde rodičům, že laskavá slova a milující skutky vůči dětem si podmaní jejich nevychovanou přirozenost mnohem lépe než hůl, neboli jinými slovy, než fyzický trest. I když je psáno, že „Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou“ [Přísloví 29:15], a „Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce“ [Přísloví 13:24]; tyto citáty se týkají … moudrého a prozíravého napravování. Děti, které žijí ve slunečních paprscích rodičovské laskavosti a náklonnosti, když si uvědomí nelibost rodičů a obdrží jemné pokárání z rodičovských úst, jsou ukázněny důkladněji, než kdyby byly jakkoli fyzicky potrestány (DNW, 7 Dec. 1864, 2).

Z tohoto shromáždění mohu vybrat tucty lidí, kteří od sebe vyhnali své děti za použití dřevěné hole. Tam, kde je krutost, není žádná náklonnost nebo pocit spřízněnosti, ani na jedné straně; děti budou raději pryč od svého otce než s ním (DBY, 203).

Děti nepřinutíme k poslušnosti bičem nebo holí; ale vírou a modlitbou, a tím, že jim dáváme dobrý příklad (DNW, 9 Aug. 1865, 3).

Nevěřím, že bych si získal autoritu jako manžel a otec, který je znám hrubostí; ale hlubokým porozuměním – tím, že jim ukazuji, že jsem schopen je učit… Jestliže mne Pán ustanovil, abych byl hlavou rodiny, nechť tak činím se vší pokorou a trpělivostí, ne jako tyranský vládce, ale jako věrný společník, shovívavý a láskyplný otec, starostlivý a skromný představený; nechť jsem ve svém postavení vážený skrze věrnou přičinlivost, a plně schopen, skrze pomoc Božího Ducha, plnit svůj úřad způsobem, který bude mít vliv na spasení všech těch, již jsou mi svěřeni do péče (DNW, 23 July 1862, 2).

Naše děti občas nemusejí mít dobrého ducha; ale pokud rodič dobrého Ducha i nadále má, děti budou mít špatného ducha pouze krátce… Panujte ve spravedlivosti a v bázni a lásce Boží, a vaše děti vás budou následovat (DNSW, 7 Apr. 1868, 3).

To, co k nám připoutá naše děti pouty, která nemohou být snadno zlomena, jsou laskavé pohledy, laskavé skutky, laskavá slova a milé a svaté chování vůči nim; zatímco týrání a zneužívání a nelaskavost je od nás vyženou a přetnou vedví každý posvátný svazek, který je má poutat k nám a k věčné smlouvě, do které jsme my všichni zahrnuti. Pokud mne moje rodina a moji bratří a sestry nebudou poslouchat na základě laskavosti a chvályhodného života před všemi lidmi a před nebesy, potom vale veškerému vlivu (DNW, 7 Dec. 1864, 2).

Žijme tak, aby v nás žil duch našeho náboženství, potom budeme mít mír, radost, štěstí a uspokojení, které vytváří tak příjemné otce, příjemné matky, příjemné děti, příjemné domácnosti, sousedství, obce a města. Pro toto stojí za to žít, a já si myslím, že Svatí posledních dnů mají o toto usilovat (DBY, 204).

Měli byste vždy svým dětem udávat tón v jejich smýšlení a náklonnostech. Místo abyste za nimi stáli s bičem, buďte vždy před nimi, potom můžete říci: „Pojďte se mnou“ a nebudete muset používat hůl. Bude je těšit to, že vás následují, a budou mít rády vaše slova a cesty, protože je neustále utěšujete a dopřáváte jim potěšení a zábavu. Začnou-li trochu zlobit, zastavte, když zajdou dost daleko… Když se dopustí přestupku a překročí určité meze, chceme je zastavit. Jste-li ve vedení, ony se zastaví, přestanou, nemohou vás předběhnout; ale jste-li za nimi, utečou od vás (DNSW, 8 Dec. 1868, 2–3).

Dítě má rádo úsměvy své matky, ale nemá rádo, když se mračí. Říkám matkám, aby nedovolily dětem, aby zabředaly do zla, ale současně aby s nimi jednaly s mírností. Pokud se po dítěti vyžaduje, aby kráčelo v určitém směru, a zdá se, že k tomu není ochotno, jemně ho postavte na požadovanou cestu a řekněte: „Musíš kráčet tudy, můj drahý, když s tebou mluvím.“ Děti potřebují vedení a učení toho, co je správné, laskavým a něžným způsobem (DBY, 209).

Nikdy bychom si neměli dovolit, abychom dělali něco, co nechceme vidět u svých dětí. Máme jim dávat příklad, který si přejeme, aby napodobovaly. Uvědomujeme si to? Jak často vidíme rodiče dožadující se od dítěte, nebo od dětí, poslušnosti, dobrého chování, laskavých slov, příjemných pohledů, sladkého hlasu a zářivého zraku, a přitom sami jsou plni hořkosti a hubování! Jak je to rozporné a nerozumné! (DBY, 208.)

Nechť otec a matka, kteří jsou členy této Církve a království, jdou spravedlivým směrem a celou svou mocí se snaží, aby nikdy neudělali nic špatného, ale aby po celý život činili dobro; pokud mají jedno dítě nebo sto dětí, pokud se vůči nim chovají tak, jak mají, a připoutávají je k Pánu svou vírou a modlitbami, nemám starost, kam tyto děti půjdou, jsou ke svým rodičům připoutány věčným svazkem a žádná moc země ani pekla je nemůže oddělit od jejich rodičů ve věčnosti; vrátí se opět k prameni, ze kterého vytryskly (DBY, 208).

• Proč jsou podle presidenta Younga rodiče pouze opatrovníky svých dětí? Jak může tento pohled ovlivnit váš názor na výchovu dětí?

• Co znamená řídit děti na „cestě života“? Jaké konkrétní věci může rodič dělat, aby toto vedení zajistil?

• Co je podle presidenta Younga požehnáním věrného rodiče? Jak je ho dosaženo?

• Jak mohou rodiče učit své děti, aby je měly rády, místo aby se jich bály? Proč je to důležité?

• Proč jsou někteří rodiče „velmi [dychtiví] ovládat a kontrolovat své děti“? Co musejí rodiče dělat předtím, než mohou ve spravedlivosti vést své děti? Jak se vám podařilo získat sebekontrolu ve chvílích hněvu?

• Jaký je rozdíl mezi ukázňováním vzpurného dítěte a fyzickým nebo slovním týráním vzpurného dítěte? Kdy a jak je vhodné ukázňovat dítě?

• Proč je laskavost při ukázňování dětí účinnější než fyzický trest?

• Co si myslíte, že měl president Young na mysli, když řekl: „Děti, které žijí ve slunečních paprscích rodičovské laskavosti a náklonnosti, když … obdrží jemné pokárání z rodičovských úst, jsou ukázněny důkladněji, než kdyby byly jakkoli fyzicky potrestány“?

• Jaké skutky připoutají děti k jejich rodičům? Jaké skutky odeženou děti od jejich rodičů?

• Kdy potřebují děti usměrnit? Proč je naprosto nezbytné, aby dětem byly stanoveny „meze“?

• Co je podle presidenta Younga nejlepším způsobem pro usměrňování dětí? Co mohou rodiče dělat, aby své děti vedli, místo aby je odháněli?

• Jak můžete k sobě připoutat své děti věčným poutem?