Služba Brighama Younga

Brigham Young se narodil v roce 1801 ve Vermontu jako deváté z jedenácti dětí Johna a Abigail Howe Youngových. V muže dorostl v hustě zalesněné střední části státu New York, kde se jeho školní třídou stal domov jeho rodiny a okolní krajina (viz DNW, 22 Apr. 1857, 4). Později řekl, že jeho rodiče byli chudí. „V mládí jsme neměli příležitost se formálně vzdělávat, ale měli jsme výsadu sbírat roští, kácet stromy, válet klády a pracovat mezi kořeny a otloukat si holeně, chodidla a paty“ (DNW, 12 Aug. 1857, 4). Mladý Brigham tvrdě pracoval. Pomáhal mýtit půdu, obdělávat ji a pomáhal s domácími pracemi. Nikdy nezapomněl na přísnou mravní výchovu svého otce nebo na to, jak jeho matka „celou dobu učila své děti, aby ctily jméno Otce a Syna a měly v úctě [Bibli]. Říkala: ‚,Čtěte ji, zachovávejte její předpisy a tak dalece, jak můžete, je používejte ve svém životě; dělejte vše, co je dobré; nedělejte nic, co je zlé; a uvidíte-li nějakou osobu v tísni, poslužte jejím potřebám“ (MSS, 1853, 55). Brighamova matka zemřela, když mu bylo čtrnáct let.

V šestnácti letech se Brigham stal tesařským, truhlářským, malířským a sklenářským učněm. Byl na své řemeslo pyšný a řekl, že „poctivou, spolehlivou práci, takovou, která vydrží, pro ty, již mě zaměstnávali,“ považoval za „součást svého náboženství“ (Brigham Young Georgeovi Hickoxovi, 19 Feb. 1876, BYP).

Ve věku dvacet tři let se oženil s Miriam Angeline Worksovou. Mladým manželům se narodily dvě dcery. Brigham zaopatřoval svou rodinu tím, že vyráběl a opravoval židle, stoly a skříně a zabudovával okna, dveře, schodiště a krbové výklenky. Na farmě svého otce v Mendonu ve státě New York si vedle malého potůčku postavil dům a dřevozpracující dílnu a k pohonu svých strojů používal vodní kolo.

Když se Miriam nakazila tuberkulózou, Brigham převzal většinu její pracovní zátěže a přidal ji ke své vlastní. Jak byla postupně stále více upoutána na lůžko, pravidelně pro rodinu připravoval snídani, oblékal dcery, uklízel dům a „přenášel svou ženu do houpacího křesla u krbu a nechával ji tam, dokud se večer nevrátil“, potom uvařil večeři, uložil rodinu ke spánku a dodělal domácí práce (LSBY, 5). Jeho zkušenosti z mládí a z prvního manželství v péči o děti a správě domova ho naučily mnohému o rodinné spolupráci a o vedení domácnosti. Po letech v těchto záležitostech radil Svatým a žertem se vychloubal, že by porazil „většinu žen v obci ve vedení domácnosti“ (DNW, 12 Aug. 1857, 4).

V roce svého sňatku vstoupili Brigham a Miriam do metodistické církve, ale Brigham i nadále zápasil s náboženskými otázkami. Hledal církev zorganizovanou podle vzoru, který ustanovil Ježíš, podle vzoru Nového zákona se „systémem obřadů“ (DNW, 19 July 1866, 3) a se všemi dary evangelia. Díky misionářskému úsilí Samuela, bratra Josepha Smitha, získala rodina Brighama Younga v dubnu 1830 dva výtisky Knihy Mormon, pouhý měsíc po jejím vydání. Někteří Brighamovi bratři a sestry si ji přečetli a prohlásili, že je pravdivá, ale Brigham sám ji nepřijal okamžitě (viz LL, 33). „Říkám: ‚Nespěchejte… Chvilku počkejte; jakou nauku mají kniha a zjevení, které Pán dal? Dovolte mi použít na ně srdce‘… Dva roky jsem záležitost usilovně zkoumal, než jsem se rozhodl onu knihu přijmout. Věděl jsem, že je pravdivá, stejně jako jsem věděl, že vidím očima nebo cítím dotykem svých prstů nebo vnímám projev jakéhokoli smyslu. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy bych ji až do dnešního dne nepřijal“ (MSS, 15:45).

Brigham Young musel vědět sám pro sebe. Později Svaté učil, že Bůh pro ně nezamýšlel, „aby byli zcela vedeni druhou osobou a vzdali se svého vlastního porozumění a připnuli svou víru na rukáv někoho jiného“ (DNW, 24 Aug. 1854, 1). „Je mou povinností poznat, jaký úmysl Pán se mnou má,“ řekl jim (DNW, 22 Sept. 1875, 4). „Je vaší výsadou a povinností žít tak, abyste věděli, kdy k vám promlouvá slovo Páně a kdy je vám zjevována mysl Páně“ (DNW, 22 Sept. 1875, 4).

V roce 1831 procházeli Mendonem misionáři z odbočky Církve v Columbii ve státě Pensylvánie a kázali, že nebesa se otevřela a že skrze Josepha Smitha bylo znovuzřízeno evangelium a svaté kněžství. Poté, co Brigham a další členové rodiny a přátelé navštívili odbočku Columbia, uvěřil, že našel náboženství, které dlouho hledal, zápasil ale s rozhodnutím, zda pro ně má skutečně vše obětovat. Potom, když jeden z misionářů vydal svědectví, „Duch Svatý vycházející z onoho jedince osvětlil mé chápání a přede mnou [bylo] světlo, sláva a nesmrtelnost“, vzpomínal. Řekl, že tím byl obklopen a naplněn a věděl pro sebe, že svědectví onoho muže je pravdivé (DNW, 9 Feb. 1854, 4). 15. dubna 1832 za studeného dne, kdy sněžilo, byl Brigham Young pokřtěn ve vlastním náhonu, byl konfirmován a byl vysvěcen starším (viz DNW, 2 Apr. 1862, 1). „Podle slov Spasitele jsem cítil pokorného, jakoby dětského ducha, který mi dosvědčoval, že mé hříchy jsou odpuštěny“, vzpomínal (MHBY–1, 3). Asi o tři týdny později vstoupila do vod křtu i Miriam (MHBY–1, 3). Pokřtěni byli všichni členové nejbližší rodiny Brighama Younga a zůstali věrnými Svatými posledních dnů.

Na konci léta 1832, poté, co se Brigham vrátil z misionářských cest v přilehlých končinách, pečoval o Miriam během posledních týdnů její zhoubné nemoci. Zemřela v září 1832.

Brigham Young obrátil veškerou svou pozornost a energii na Církev. Dychtil po tom, aby se setkal s prorokem Josephem Smithem, a proto ihned vyrazil se svým bratrem Josephem a blízkým přítelem Heberem C. Kimbalem do Kirtlandu ve státě Ohio. Josepha Smitha nalezli, jak se svými bratry kácí stromy. Brighamova „radost z výsady potřást si rukou s prorokem Božím byla úplná“ a obdržel „Duchem proroctví jisté svědectví, že má vše, aby mu jakýkoli člověk mohl věřit, že je pravým prorokem“ (MHBY–1, 4). Toto vyznačilo počátek jednoho z nejdůležitějších vztahů Brighama Younga. Když se vrátil do New Yorku, vzdal se mnohého ze svého majetku a omezil svou živnost, aby mohl více času zasvětit Církvi. Zajistil, aby se Vilate Kimballová, Heberova manželka, starala o jeho dcery, a sloužil na řadě misií. Pořádal shromáždění a křtil v krajině v okolí Mendonu. Také putoval do horní části státu New York a do provincie Ontario v Kanadě, aby kázal evangelium a vydával svědectví, že Joseph Smith je prorok Boží.

Brigham Young toužil uposlechnout prorokovu radu shromáždit se se Svatými, a tak v září 1833 přestěhoval svou rodinu z Mendonu do Kirtlandu. Tam „měl výsadu naslouchat učení Proroka a těšit se ze společnosti Svatých, a přitom tvrdě pracoval ve [svém] bývalém řemesle“ (MHBY–1, 7). Pomáhal stavět domy, chrám Kirtland a několik veřejných budov.

18. února 1834 se oženil s Mary Ann Angellovou, za více než deset let se jim narodilo šest dětí. O Mary Ann Brigham zaznamenal, že „věrně pracovala v zájmu mé rodiny i království“ (MHBY–1, 8).

Během let v Kirtlandu (1833–38) Brigham poznal, že budování Božího království vyžaduje poslušnost a oběť. Na jaře 1834 dobrovolně pochodoval se Sionskou výpravou, skupinou 205 mužů povolaných Josephem Smithem, aby dopravili pomoc a zásoby Svatým, kteří byli vyhnáni ze svých domovů v kraji Jackson ve státě Missouri. „Pěšky jsme urazili vzdálenost dva tisíce mil,“ vzpomínal Brigham (DNW, 8 Oct. 1856, 2). Vzpomínal, že kvůli nadměrným těžkostem a nemocem „jsme měli ve výpravě reptaly“. Tito muži potřebovali být vychováváni k trpělivosti a spolupráci, a tak, řekl Brigham, „Joseph [Smith] výpravu vedl, radil jí a usměrňoval ji“, zejména ty muže, kteří měli „neklidného, nepoddajného a nespokojeného ducha“ (DNW, 3 Dec. 1862, 1). Obtížná pouť posílila Brighamovu oddanost vůči Josephu Smithovi a poskytla neocenitelnou průpravu v poslušnosti Boha a Jeho proroka (viz DNW, 3 Aug. 1854, 2).

Devět veteránů Sionské výpravy, včetně Brighama Younga, bylo na zvláštní konferenci dne 14. února 1835 vybráno za členy prvního Kvora dvanácti apoštolů (viz NaS 18:26–32). Brigham Young byl vysvěcen vkládáním rukou a požehnán „aby mohl jít vpřed a shromažďovat vyvolené v přípravě na velký den příchodu Páně“. On a další členové kvora „povolaní kázat evangelium Syna Božího národům země“ (HC, 2:196) odcestovali v květnu 1835 na čtyřměsíční misii do východních států. V letních obdobích 1836 a 1837 se do východních států jako misionář vrátil.

Starší Young dohlížel na vymalování a dokončení chrámu Kirtland. Byl při tom, když tam prorok Joseph uvedl předběžné obřady, a v březnu 1836 se spolu se stovkami Svatých, kteří přinesli velké oběti, aby postavili první chrám v této dispensaci, zúčastnil zasvěcovacích shromáždění (viz MHBY–1, 12; HC, 2:428).

Dříve než mohl starší Young plně vychutnat jednotu vzniklou z těchto zkušeností, několik rozkolníků začalo projevovat svůj odpor vůči Prorokovi tak hlasitě, že se ho snažili odstranit z vedení Církve. V lednu 1838 starší Young čelil těmto odpadlíkům v chrámu Kirtland: „Postavil jsem se a zřetelně a důrazně jsem jim řekl, že Joseph je Prorok, a že to vím, a že mu mohou spílat a pomlouvat ho, jak chtějí, a přesto nemohou zničit ustanovení Prorokem Božím, mohli by pouze zničit svou vlastní pravomoc, přetrhnout vlákno, které je váže k Prorokovi a k Bohu, a klesnout do pekla“ (MHBY–1, 16).

Brigham Young vzpomínal na to, jak s Josephem Smithem čekali „mnoho a mnoho nocí připraveni přivítat lůzu, která usilovala o [Prorokův] život“ (DNSW, 15 May 1877, 1). Ve své podpoře Proroka byl tak nekompromisní, že odpadlíci, jak vzpomínal, „vyhrožovali, že mě zničí“ (MHBY–1, 23–24). Uprchl do Kirtlandu a odešel do západního Missouri, kde se připojil k Josephu Smithovi a dalším vedoucím Církve, jejichž život byl ohrožen. Když se ale do západního Missouri stěhovalo stále větší množství Svatých posledních dnů, ostatní osadníci se polekali a obávali se jejich politické a ekonomické nadvlády. Napětí propuklo v létě a na podzim roku 1838 a k vyvrcholení došlo, když guvernér rozkázal státní milici, aby Svaté posledních dnů vyhladila nebo aby je vyhnala ze státu. Uvěznění Josepha Smitha a dalších klíčových vedoucích a odpadlictví nebo smrt několika členů Kvora Dvanácti uvalilo na Brighama Younga, který byl nyní presidentem Kvora, nové zodpovědnosti. Spolu s apoštolem Heberem C. Kimballem byli jedinými členy předsedajících kvor Církve, kteří byli k dispozici, aby vedli Svaté a pomáhali jim při jejich obtížném zimním exodu z Missouri. Pod jejich vedením Svatí uzavřeli smlouvu pomáhat chudým, vyvést každého Svatého posledních dnů ze státu a připravit se na nové shromáždění.

Vyhnaní Svatí postavili v Commerce ve státě Illinois nové město, které později nazvali Nauvoo. President Young tam však zůstal pouze několik měsíců, protože prorok Joseph obdržel zjevení povolávající Kvorum Dvanácti ke službě na misii do Anglie. Na podzim roku 1839 opustil president Young Illinois, rozhodnut převzít tuto novou zodpovědnost bez ohledu na špatné zdraví, kterým trpěl on i jeho rodina. Později vzpomínal, že bez pomoci nemohl dojít příliš daleko a že ho jeho sestra Fanny prosila, aby neodcházel. Odpověděl: „,Sestro Fanny, nikdy v životě jsem se necítil lépe.‘ Byla to velmi neobvyklá žena a při pohledu na mě se slzami v očích řekla: ,Lžeš.‘ Neřekl jsem nic, ale byl jsem rozhodnut jít do Anglie, nebo zemřít při pokusu o to. Byl jsem pevně rozhodnut, že udělám to, co je ode mne v evangeliu života a spasení požadováno, nebo zemřu při tom, když se o to budu snažit“ (DNSW, 2 Aug. 1870, 1).

V letech 1840 a 1841 sloužilo na misii na Britských ostrovech osm členů Kvora Dvanácti a Brigham Young jako president kvora řídil jejich práci. Během onoho památného roku dosáhlo Dvanáct pozoruhodného úspěchu. Když se president Young v dubnu 1841 připravoval na odjezd z Liverpoolu, s vděčností vzpomínal na Boží „jednání se mnou a mými bratřími z Dvanácti během uplynulého roku mého života… Když jsme pohlédli na kontrast mezi naším přistáním a odjezdem z Liverpoolu, zdálo se to skutečně jako zázrak. Přistáli jsme na jaře 1840 bez peněz a jako cizinci v cizí zemi, ale milosrdenstvím Božím jsme získali mnoho přátel, založili jsme Církev téměř v každém známějším městečku nebo městě ve Velké Británii, pokřtili jsme sedm až osm tisíc lidí, vydali jsme 5000 Knih Mormon, 3000 zpěvníků, 2500 svazků Millenial Star a 50 000 letáčků a do Sionu jsme přivedli tisíc duší… a do srdce mnoha tisíc jsme zaseli semínka věčné pravdy, která přinesou plody ke cti a slávě Boží, a přesto nám nikdy nechybělo něco k jídlu, pití nebo oblečení – v tomto všem uznávám ruku Boží“ (MHBY–1, 96–97).

Nadšeným přijetím nových zodpovědností rozšířil president Young a jeho spoluapoštolové nejenom své osobní schopnosti, ale i schopnosti kvora pracovat jednotně a účinně pro Církev. Joseph Smith důvěřoval jejich „sjednocené moudrosti“ a v srpnu v roce 1841 v Nauvoo oznámil, „že přišel čas, kdy Dvanáct má být povoláno, aby stálo na svém místě vedle Prvního předsednictva“ (HC, 4:403). Dvanácti byly dány větší zodpovědnosti, včetně kázání evangelia, usídlování přistěhovalců, nákupu pozemků a stavby chrámu Nauvoo.

Před dokončením chrámu uvedl Joseph Smith v soukromí presidenta Younga a další členy Dvanácti do chrámových obřadů, včetně křtu za mrtvé, chrámového obdarování a pečetění rodin v očekávání, že Dvanáct bude těmto obřadům učit členy Církve. Na jaře roku 1844 se Prorok setkal s Dvanácti, aby jim udělil všechny klíče a pravomoc nezbytnou k tomu, aby dílo království mohlo postupovat vpřed. „Přenesl jsem břímě a zodpovědnost za vedení Církve ze svých ramen na vaše,“ prohlásil Prorok. „Nyní spojte svá ramena dokola a neste ho jako muži, neboť Pán mi popřeje chvíli odpočinku“ (nedatované osvědčení Dvanácti, BYP).

Za tři měsíce byl prorok Joseph Smith mrtev. President Young se dozvěděl o tom, že Joseph a Hyrum Smithovi byli zavražděni lůzou v Carthage ve státě Illinois, když sloužil na letní misii v oblasti Bostonu. Když uslyšel tuto zprávu, ptal se sám sebe, „zda si Joseph sebou ze země nevzal klíče království“, ale ihned pocítil ujištění, že klíče království spočívají na Dvanácti (MHBY–1, 171). Okamžitě se vrátil do Nauvoo, kde zjistil, že Josephův první rádce Sidney Rigdon se nabídl, že převezme vedení Církve, a již bylo svoláno všeobecné shromáždění Svatých, aby novému vedoucímu vyjádřilo podporu. President Young promluvil ke shromáždění Svatých s mocnou jednoduchostí:

„Poprvé ve svém životě, poprvé ve vašem životě, poprvé v království Božím v 19. století vystupuji vpřed bez Proroka v čele, abych jednal ve svém povolání ve spojení s Kvorem Dvanácti, s apoštoly Ježíše Krista pro toto pokolení – s apoštoly, jež Bůh povolal zjevením skrze proroka Josepha, kteří jsou vysvěceni a pomazáni, aby zodpovídali za klíče království Božího na celém světě.

… Jestliže nyní chcete, aby vás vedl Sidney Rigdon nebo William Law nebo někdo jiný, jste u nich vítáni, ale pravím vám, ve jménu Páně, že žádný člověk nemůže postavit druhého mezi Dvanáct a proroka Josepha. Proč? Protože Joseph byl jejich nejvyšším vůdcem a v této poslední dispensaci svěřil do jejich rukou klíče království pro celý svět“ (HC, 7:232, 235).

Mnozí svědkové poznamenali, že když president Young hovořil, vypadal jako prorok Joseph, i jeho hlas zněl stejně, což byl mocný projev božského souhlasu. Téměř 5000 shromážděných Svatých vyjádřilo podporu Dvanácti jako vedoucímu kvoru Církve. Tři dny po shromáždění, na kterém president Young Svatým řekl, že „chce výsadu alespoň třicet dnů plakat a truchlit“ (HC, 7:232), klidně vyjádřil svůj zármutek: „[Ode] dne, kdy byli Joseph a Hyrum převezeni z Carthage do [Nauvoo], to byla doba zármutku. Mnozí v církvi i mimo ni soudili, že bylo prolito více než pět barelů slz. Nemohu snést ani pomyšlení na to“ (MHBY–1, 177).

Během téměř deseti let, kdy sloužil jako apoštol Ježíše Krista, se Brigham Young učil cestám Páně. Jeho ochota tvrdě pracovat, poslouchat, přinášet oběti a přijímat zodpovědnost spolu s jeho schopností přijímat nabádání Ducha a jednat podle toho ho připravila na to, aby předsedal Svatým posledních dnů, nejprve jako president Kvora Dvanácti a po prosinci 1847 i jako president Církve. Za svého neobyčejného vedení, které trvalo téměř 33 let, učil Svaté, jak mají budovat Sion na americkém západě i ve svém vlastním srdci, rodině a sboru. „Bratr Joseph, Prorok, položil základ velkého díla a my na něm budeme stavět,“ slíbil Svatým v srpnu 1844. „Můžeme budovat království, jaké na tomto světě ještě nebylo“ (HC, 7:234). Jeho neochvějná víra v Boha, jeho oddanost, zkušenosti a smysl pro humor, jeho láska k nauce a obřadům evangelia a jeho porozumění řádu kněžství a církevní organizaci ho uschopnily pohnout Svaté směrem k jednotě srdce a mysli.

President Brigham Young vedl exodus Svatých posledních dnů z Nauvoo do údolí Solného jezera ve Skalistých horách. To Svatým umožnilo, aby se shromáždili způsobem, který v Ohiu, Missouri nebo Illinois nebyl možný. Když 24. července 1847 president Young pohlédl na údolí Velkého Solného jezera, byl si jist, že nalezl útočiště, jež pro Svaté na západě předvídal Joseph Smith a které on sám spatřil ve vidění jako správné místo. „Spočinul na mně duch světla a vznášel se nad údolím a já jsem cítil, že Svatí zde najdou ochranu a bezpečí,“ napsal (MHBY–2, 564). Svatí zde mohli najít čas a prostor, který potřebovali, aby se sami ustavili jako lid oddělený od světa.

Shromažďování na západě, které začalo v červenci 1847 příjezdem presidenta Younga a výpravy pionýrů, trvalo po desetiletí. Před rokem 1869, kdy cestování usnadnila železnice, podniklo obtížnou cestu na západ osmdesát tisíc Svatých. I poté Svatí opouštěli domov a často i rodinu, aby se shromáždili v Sionu. Jejich zeměpisný pohyb symbolizoval duchovní pohyb pryč ze světa. President Young prohlásil, že Bůh povolal Svaté „společně z nejzazších částí země… aby se sjednotili v srdci a v mysli ve všech činnostech a podnicích k utvrzení Kristova duchovního i časného království na zemi, k přípravě na příchod Syna Muže v moci a veliké slávě“ (DNSW, 21 Jan. 1868, 2). Od svého lidu toho při budování Sionu velmi mnoho očekával a vyžadoval, časně i duchovně. Nejenže putovali na vrcholky hor, ale také dávali své prostředky na pomoc dalším Svatým, aby je při shromažďování následovali.

Pod vedením presidenta Younga opouštěli Svatí údolí Solného jezera, aby na americkém západě založili přibližně 400 osad. Pracovali, aby si vypěstovali vlastní potraviny, aby si zhotovovali vlastní oděv a aby zakládali místní průmysl, aby se mohli stát ekonomicky soběstačnými. Učili se spoléhat na Pána a jeden na druhého.

Ne všechny ekonomické podniky, ke kterým dal president Young Svatým příkaz, byly úspěšné. Ekonomický úspěch však nebyl jeho hlavní starostí. Koneckonců pěstování úrody a shromažďování peněz ho znepokojovalo méně než pomoc jeho lidem, aby se stali svatým národem. Ze zkušenosti věděl, že růst budou tvrdou prací a přijímáním zodpovědnosti. „Toto je dobré místo pro vytvoření Svatých,“ řekl v roce 1856 shromáždění členů v Salt Lake City (DNW, 10 Sept. 1856, 5).

Brigham Young několik let sloužil v oblasti pojmenované Deseret (pozdější stát Utah) jako teritoriální guvernér a správce indiánských záležitostí. Po určité době byl nahrazen federálními zmocněnci. Léta strávil snahou vyřešit konflikty mezi Svatými posledních dnů a vládou Spojených států způsobené touhou Svatých po politické nezávislosti. Snášel kritiku a výsměch ministrů, novinářů, reformátorů a politiků, kteří na něj i na jeho lid útočili kvůli jejich náboženskému přesvědčení a jejich společenským, ekonomickým a politickým praktikám. Tyto výzvy ale nezměnily jeho jasné chápání potřeby „vytvořit Svaté“ a tak vybudovat Sion. President Young prohlásil: „Ve vidění jsem pohlédl na společnost Svatých posledních dnů a spatřil jsem je zorganizovány jako jednu velkou nebeskou rodinu; každá osoba vykonávala několik svých povinností ve svém oboru činnosti a pracovala pro dobro celku více než pro individuální vzrůst; a v tomto jsem spatřil nejkrásnější řád, o kterém může lidská mysl rozjímat, a největší výsledky v budování království Božího a šíření spravedlivosti na zemi.“ (DNSW, 21 Jan. 1868, 2.)

President Young si uvědomoval, že Sion nemůže být zbudován pouhou tvrdou prací. Sion musí být řízen kněžstvím, o kterém věděl, že je „vládou Syna Božího“ (DNW, 10 Aug. 1864, 2). Věděl, že Svatí se mohou „sjednotit v srdci a v mysli ve všech … činnostech a podnicích“ (DNSW, 21 Jan. 1868, 2) pouze podle „čisté a svaté formy vlády“ (DNSW, 8 Nov. 1870, 3). Učil, že členové Církve mohou být posvěceni pouze účastí na kněžských obřadech, a tak obřady a organizace kněžství byly ústředním bodem jeho učení a vedení.

Od roku 1844 do roku 1846 učinili president Young a Dvanáct naléhavou prioritou dokončení chrámu Nauvoo. Ještě před dokončením stavby tam byla vykonávána obdarování a pečetění. „Svatí projevovali takovou dychtivost po přijetí obřadů, a my jsme tak dychtili jim posloužit, že jsem se zcela oddal dílu Páně v chrámu ve dne i v noci, spánku jsem nevěnoval více než průměrně čtyři hodiny denně a domů jsem přicházel jednou týdně,“ zaznamenal president Young ve svém deníku (MHBY–2, 10). Mezi 10. prosincem 1845 a 7. únorem 1846 obdrželo obřad obdarování přibližně 5615 Svatých a velký počet rodin byl zpečetěn. O něco málo déle než za rok, tři dny po příjezdu do údolí Solného jezera, president Young určil místo pro stavbu chrámu Salt Lake. Měl to být střed města a střed života Svatých. Tento velký chrám, jehož stavba trvala čtyřicet let, nebyl za života presidenta Younga dokončen, on ale určil další svatá místa, kde mohla být vykonávána chrámová obdarování a pečetění pro žijící, zatímco se čekalo na dokončení chrámu. President Young při zasvěcení nižších podlaží chrámu St. George 1. ledna 1877, několik měsíců před smrtí, energicky promluvil o započetí vykonávání obřadů pro mrtvé: „Když přemýšlím o této věci, přeji si hlasem sedmi hromů probudit tento lid. Mohou být otcové bez nás spaseni? Ne. Můžeme být my spaseni bez nich? Ne.“ (MS, 39:119.)

Chrámové obřady byly rozhodující pro vzájemné spojení pokolení a pro předávání posvátných pravd z jednoho pokolení na druhé. Svatí posledních dnů, kteří se narodili nebo kteří byli obráceni ve druhé polovině devatenáctého století, nezažili pronásledování v Missouri ani osobně nepamatovali proroka Josepha Smitha. S uplývajícím časem bylo stále méně z nich zapojeno v pionýrském úsilí a osídlovaní nových oblastí, ale i oni se potřebovali naučit posvátným pravdám o budování Sionu. President Young povzbuzoval úsilí učit mládež Církve evangeliu a pracoval na vytříbení církevní organizace, přitom vyjadřoval touhu „vychovat pokolení mužů a žen, kteří budou milovat a zachovávat pravdu a spravedlivost na zemi“ (MFP, 2:288). V roce 1867 začala pod vedením ústřední komise jednotně pracovat Nedělní škola pro děti ve sborech, poprvé založená v roce 1849. Na žádost presidenta Younga, a počínaje jeho vlastními dcerami, byla v roce 1869 zorganizována sdružení, která měla za úkol posilovat mladé ženy v jejich chápání evangelia a v jejich závazku žít prozíravým životem. V roce 1875 byla zorganizována podobná sdružení, aby učila mladé muže a poskytovala jim zkušenosti s vedením druhých.

President Young si uvědomoval, že Sion nemůže být vybudován bez sester, a tak v roce 1867 obnovil Pomocné sdružení, které bylo zorganizováno prorokem Josephem Smithem v Nauvoo. Ženy pomáhaly biskupům při zajišťování pomoci pro chudé a pro postižené, povzbuzovaly rodiny, aby doma zhotovovaly vše, co potřebují, vzájemně se učily evangeliu a dohlížely na výuku mladších žen a dětí.

Během posledního roku svého života uvedl president Young do pořádku kvora kněžství. Rozdělil a zreorganizoval kůly, což zvýšilo počet kůlů z osmi na osmnáct. Řídil organizování kvor starších a starší poučoval o jejich časných a duchovních zodpovědnostech. Kladl důraz na sbor jako na prvořadou místní jednotku pro církevní aktivity a rozšířil úlohu biskupa jako hlavy sboru. Členové Kvora Dvanácti, kteří předsedali místním církevním jednotkám, byli z těchto funkcí uvolněni, aby mohli vykonávat své povolání jakožto zvláštní svědkové o Ježíši Kristu pro národy. V době jeho smrti 29. srpna 1877 byla Církev zorganizována tak, jak ji zná většina dnešních Svatých.

Oddanost presidenta Younga budování Sionu prostřednictvím osídlování, ekonomické podnikavosti, posvátných chrámových obřadů a organizace kněžství se proplétá jeho proslovy. Žádný jednotlivý proslov nemohl pojmout obsáhlost jeho vize. „Pouze jsem se trochu dotkl velkého proslovu evangelia,“ prohlásil na konci jedné řeči (MSS, 15:49). Věřil, že plnosti evangelia lze vyučovat pouze tu trochu a tam trochu, řádek za řádkem. „Evangelium Syna Božího,“ řekl, „… sahá od věčnosti do věčnosti. Když se mysli otevře vidění, můžete vidět jeho velkou část, ale vidíte ji podobně, jako řečník vidí tváře shromážděných. Podívat se na každého jedince zvlášť a promluvit si s ním a myslet si, že se s nimi plně seznámím, jenom strávit s každým pět minut by vyžadovalo příliš mnoho času, nebylo by to snadné. Stejné je to s viděními věčnosti; můžeme je vidět a porozumět jim, jdou ale těžko vyjádřit slovy“ (DNW, 26 Oct. 1854, 2). President Young se prostřednictvím svého učení a vedení vždy snažil Svatým pomoci, aby viděli věčné pravdy evangelia a aby jim i rozuměli.

Život Brighama Younga se soustředil na výuku evangelia a na budování a podporování království Božího. „Nebeské království je u nás na prvním a nejpřednějším místě,“ řekl Svatým (DNW, 27 July 1864, 2).

Vedení poskytované presidentem Youngem bylo snad nejlépe popsáno apoštoly, kteří sloužili v době jeho smrti: „Během třiatřiceti let, kdy od mučednické smrti proroka Josepha předsedal Církvi, se mu nikdy nezachvěla kolena, nikdy se mu netřásly ruce; nikdy neztratil odvahu ani necouvl. Ať bylo okolí nebo vyhlídky jakkoli nebezpečné, nikdy se nepolekal; v těchto dobách naopak projevoval poklidnou důvěru a víru a pronášel taková slova povzbuzení, která utěšila a posílila všechny lidi a vyvolávala jejich lásku a obdiv. Pán ho však požehnal nejenom srdnatostí, ale obdaroval ho také velkou moudrostí. Jeho rady, bylo-li jich uposlechnuto, doprovázelo spasení, a jako organizátor a administrátor neměl sobě rovného…

Pán jeho práce korunoval nejpozoruhodnějším úspěchem, ctil a naplňoval jeho slova a těm, kteří poslouchali jeho rady, žehnal a podporoval je. Ještě přijde čas, kdy se na jeho předsednictví Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů bude poukazovat jako na epochu úžasných událostí“ (MFP, 2:298).