Prvorozený

V době dávných patriarchů obdržel prvorozený syn prvorozenství (Gen. 43:33), a tak zdědil po smrti otce vedení rodiny. Prvorozený musel býti hoden toho, aby přijal tuto zodpovědnost (1. Par. 5:1–2) a své prvorozenství mohl ztratiti skrze nespravedlivost.

Pod zákonem Mojžíšovým byl prvorozený syn pokládán za toho, kdo náleží Bohu. Prvorozený obdržel dvojnásobný díl z vlastnictví svého otce (Deut. 21:17). Po smrti otce byl zodpovědný za péči o matku a sestry.

Prvorozený samec také náležel Bohu. Čistá zvířata byla používána pro oběti, zatímco nečistá zvířata mohla býti vykoupena nebo prodána nebo usmrcena (Ex. 13:2, 11–13; 34:19–20; Lev. 27:11–13, 26–27).

Prvorozený symbolizoval Ježíše Krista a jeho pozemskou službu, připomínaje lidem, že přijde veliký Mesiáš (Mojž. 5:4–8; 6:63).

Ježíš byl prvorozený z duchovních dětí našeho Nebeského Otce, Jednorozený Otcův v těle a první, který vstal z mrtvých ve vzkříšení (Kol. 1:13–18). Věrní Svatí se stávají ve věčnosti členy Církve Prvorozeného (NaS 93:21–22).