Pavlovy epištoly
Čtrnáct knih v Novém zákoně, které byly původně dopisy, jež napsal apoštol Pavel členům Církve. Mohou býti rozděleny do následujících skupin:
1. a 2. Tessalonicenským (50–51 po Kr.)
Pavel napsal tyto epištoly Tessalonicenským z Korintu během své druhé misionářské cesty. Jeho práce v Tessalonice je popsána ve Skutcích 17. Chtěl se do Tessaloniky vrátiti, ale nemohl (1. Tes. 2:18). Poslal tam tudíž Timotea, aby potěšil obrácené a přinesl mu zprávu o tom, jak se jim daří. První epištola je výsledkem jeho vděčnosti při Timoteově návratu. Druhá epištola byla napsána krátce poté.
1. a 2. Korintským, Galatským, Římanům (55–57 po Kr.)
Pavel napsal epištoly Korintským během své třetí misionářské cesty, aby odpověděl na otázky a napravil nepořádek mezi Svatými v Korintu.
Epištola Galatským byla možná napsána mnoha církevním jednotkám po celé Galacii. Někteří členové Církve opouštěli evangelium, protože byli nakloněni židovskému zákonu. Pavel v tomto dopise vysvětlil účel Mojžíšova zákona a hodnotu duchovního náboženství.
Epištolu Římanům napsal Pavel z Korintu, částečně proto, aby připravil římské Svaté na svou návštěvu, o níž doufal, že ji vykoná. Tento dopis také znovu potvrzuje nauky, které byly zpochybňovány některými Židy, kteří se obrátili na křesťanství.
Filipenským, Kolossenským, Efezským, Filemonovi, Židům (60–62 po Kr.)
Pavel napsal tyto epištoly, zatímco byl poprvé ve vězení v Římě.
Pavel napsal epištolu Filipenským hlavně proto, aby vyjádřil svou vděčnost za filipenské Svaté, aby jim vyjádřil svou náklonnost a aby je potěšil ve zklamání ze svého dlouhého uvěznění.
Pavel napsal epištolu Kolossenským jako důsledek zprávy o tom, že kolossenští Svatí upadají do vážného omylu. Věřili, že dokonalost přichází pouhým pečlivým dodržováním vnějších obřadů namísto rozvojem křesťanského charakteru.
Epištola Efezským je velmi důležitá, neboť obsahuje Pavlovo učení o Církvi Kristově.
Epištola Filemonovi je osobní dopis o Onezimovi, otrokovi, který oloupil Filemona, svého pána, a utekl do Říma. Pavel poslal Onezima zpátky k jeho pánovi s dopisem žádajícím o to, aby bylo Onezimovi odpuštěno.
Pavel napsal epištolu Židům židovským členům Církve, aby je přesvědčil, že zákon Mojžíšův byl naplněn v Kristu a že Kristův zákon evangelia ho nahradil.
1. a 2. Timoteovi, Titovi (64–65 po Kr.)
Pavel napsal tyto epištoly poté, co byl v Římě poprvé propuštěn z vězení.
Pavel cestoval do Efezu, kde zanechal Timotea, aby zamezil rozšiřování některých forem spekulací, zamýšleje vrátiti se později. Svou první epištolu Timoteovi napsal asi z Macedonie, aby mu poradil a aby ho povzbudil v plnění jeho povinností.
Pavel napsal epištolu Titovi v době, kdy byl propuštěn z vězení. Možná, že navštívil Krétu, kde Titus sloužil. Dopis pojednává hlavně o spravedlivém životě a o kázni v Církvi.
Pavel napsal svou druhou epištolu Timoteovi, když byl podruhé ve vězení, krátce před svou mučednickou smrtí. Tato epištola obsahuje Pavlova poslední slova a ukazuje podivuhodnou odvahu a důvěru, s níž čelil smrti.