Povolán Bohem

Pátý článek víry uvádí: „Věříme, že muž musí býti povolán Bohem skrze proroctví a skrze vkládání rukou těch, kteří mají pravomoc, kázati evangelium a vykonávati jeho obřady.“¹

Jedno z našich nejdůležitějších kněžských povolání, takové, které vyžaduje naši neustálou pozornost, je v naší rodině a v našem domově. Bratří, jako otcové a patriarchové ve své rodině, jsme „božsky určeni, [abychom] v lásce a spravedlnosti předsedali svým rodinám, a [jsme] zodpovědni za to, že se [postaráme] o životní potřeby a ochranu svých rodin…

Manžel s manželkou mají posvátnou zodpovědnost vzájemně se milovat a vzájemně o sebe pečovat a pečovat o své děti… Rodiče mají posvátnou povinnost vychovávat své děti v lásce a spravedlivosti, starat se o jejich tělesné a duchovní potřeby, učit je vzájemně se milovat a sloužit jeden druhému, dodržovat přikázání Boží a být občany, kteří dodržují zákony, kdekoli žijí. Manželé a manželky – matky a otcové – budou voláni k zodpovědnosti před Bohem za nesplnění těchto povinností.“²

Žijeme ve světě, který volá po spravedlivém vůdcovství založeném na důvěryhodných zásadách.

V naší Církvi jsme naším jedinečným způsobem a pod vedením kněžské pravomoci učeni správným zásadám vedení. Věřím, že jen málo z nás si uvědomuje možnosti kněžství a to, jakým požehnáním je. Čím více se učíme o tom, jak být nositelem kněžství, a čím více rozumíme jeho činnosti, tím více si vážíme požehnání, která nám Pán dal.

John Taylor kdysi prohlásil:

„V… krátkosti odpovím, že [kněžství] je Boží vláda, ať na zemi, nebo na nebi, neboť právě jeho mocí, silou nebo zásadou jsou všechny věci na zemi a v nebi [udržovány a] ovládány a [právě] touto mocí jsou všechny věci udržovány a podporovány. Vládne všem věcem – řídí všechny věci – podporuje všechny věci – a má co do činění se všemi věcmi, které jsou spojeny s Bohem a pravdou.

Je to Boží moc delegovaná inteligencím v nebi a člověku na zemi… Až přijdeme do celestiálního království Božího, najdeme tam nejdokonalejší existující řád a soulad, protože tam je dokonalý vzor, nejdokonalejší řád vykonávání vlády, a když byly, nebo kdykoli byly, tyto zásady rozvinuty na zemi, v poměru, v jakém se rozšířily a v jakém se podle nich jednalo, právě v tomto poměru přinášely lidské rodině požehnání a spasení, a až bude Boží vláda šířeji přijata a až bude zodpovězena Ježíšova modlitba, kterou učil své učedníky, a Boží království přijde na zemi a jeho vůle bude činěna zde, stejně jako v nebi, potom, a nikoli do té doby, zavládne všeobecná láska, mír, soulad a jednota.“³

Pán nám poskytl vizi toho, jaké může být kněžství, když řídil své apoštoly, kteří měli po Jeho smrti pokračovat v díle. Prohlásil k nim: „Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil, a postavil, abyste šli a ovoce přinesli, a ovoce vaše aby zůstalo, aby zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dal vám.“⁴

Jedním z požehnání vyplývajících z přijetí kněžství je to, že máme příležitost patřit ke kvoru. Kvorum kněžství se skládá z konkrétní skupiny mužů, kteří jsou nositeli stejného úřadu v kněžství, zorganizované pro účinnější postup Božího království.

President Stephen L Richards nám v jedné době dal trojí definici kněžského kvora. Řekl, že kněžské kvorum znamená tři věci: „zaprvé třídu, za druhé bratrstvo a za třetí služební jednotku.“⁵

Před mnoha lety, když jsem navštívil shromáždění skupiny vysokých kněží v malém městě v jižním Wyomingu, jsem byl poučen o tom, jak kněžské kvorum v těchto třech hlediscích pracuje. Lekcí, která se toho týdne probírala, bylo ospravedlnění a posvěcení. Když lekce začala, bylo zřejmé, že učitel se na výuku svých bratří dobře připravil. Potom jedna otázka vyvolala odpověď, která změnila celý směr lekce. V odpověď na otázku jeden bratr poznamenal: „S velkým zájmem jsem vyslechl materiál lekce. Na mysl mi přišlo, že přednesené informace budou brzy ztraceny, pokud nenajdeme způsob, jak přednesený materiál uvést do svého každodenního života.“ Potom pokračoval a navrhl plán akce.

Předchozího večera zemřel jeden z občanů městečka. Jeho žena byla členkou Církve, on však nikoli. Tento vysoký kněz navštívil vdovu a vyjádřil jí soustrast. Když po návštěvě odcházel, očima přelétl nádhernou farmu zesnulého bratra. Jejímu vybudování a práci na ní věnoval velkou část svého života. Vojtěška byla připravena k sečení, obilí bude brzy zralé ke žni. Jak by si tato ubohá sestra poradila s náhlými problémy, které na ni padly? Bude potřebovat čas, aby se na své nové zodpovědnosti připravila.

Potom skupině navrhl, aby uplatnili zásadu, které se právě učili – aby ve spolupráci s vdovou udrželi její farmu v chodu do doby, než ona se svou rodinou najde trvalejší řešení. Zbytek shromáždění byl věnován organizování projektu, který jí měl pomoci.

Když jsme opouštěli učebnu, vládl mezi bratry dobrý pocit. Zaslechl jsem poznámku jednoho z nich, když procházel dveřmi: „Tento projekt je přesně to, co potřebujeme, abychom opět jako skupina společně pracovali.“ Byla odučena lekce, bylo posíleno bratrství a byl zorganizován projekt služby na pomoc někomu potřebnému.

Nuže, tyto zásady, kterým jsme v organizaci kvora učeni, se netýkají pouze kvora, ale platí i pro kněžské vedení v domově. Nacházíme se pod božským příkazem vychovávat své děti ve světle a pravdě.⁶ Pokud otcové nevychovávají své děti ve světle a pravdě, Pán je s nimi nespokojen. Toto je poselství:

„V pravdě, pravím tobě, svému služebníkovi… že ses neoprostil od tohoto prokletí.

Ty jsi svých dítek pravdě a světlu neučil podle přikázání a ten zloduch tě má dosud v moci a to jest příčinou tvých trampot.

A teď ti dávám příkaz, chceš-li se osvoboditi, musíš svou domácnost dáti do pořádku, neboť jest mnohé v tvé domácnosti, co není v pořádku.“⁷

Církev si musí zachovat svou orientaci založenou na rodině. Musíme učit zásadě budování po sobě jdoucích pokolení členů, kteří jsou oddáni v chrámu a kteří jsou věrní. Musíme učit základním naukám a rozumět vztahu mezi osobním duchovním růstem a růstem rodiny. Musíme dosáhnout jasného výsledku: vyzvat členy, aby přišli ke Kristu a vytrvali až do konce.

Mezi prvními pokyny danými muži a ženě bylo: „Proto opustí muž svého otce a svou matku a přimkne se ke své ženě; a budou jedním tělem.“⁸

Bůh ve svém božském plánu ustanovil manželství, aby založil svou základní organizační jednotku – rodinu. Jednou z prvních zásad, kterým učil Adama a Evu, bylo, aby si vytvořili fungující vztah. Písmo uvádí:

„A Adam i Eva, žena jeho, volali k Pánu a slyšeli hlas Páně směrem od zahrady Eden, jenž k nim promlouval, a neviděli jej, neboť byli vyloučeni z Jeho přítomnosti.

A dal jim přikázání, že mají uctívati Pána, svého Boha, a přinášeti Pánu jako oběť prvorozené tvory svých stád. A Adam byl poslušen příkazů Páně.“⁹

Potom Pán naše první pozemské rodiče poučil, aby učili své děti o poslušnosti Jeho zákonů „a Adam a Eva velebili jméno Boží a oznámili všechny tyto věci svým synům a dcerám.“¹⁰

President Spencer W. Kimball nás učil o věčné podstatě rodiny:

„Recept je prostý, přísad je málo, ačkoli každá má mnoho variací.

Zaprvé k manželství musí být správný přístup, kdy přemýšlíme o výběru partnera, dosahujícího co nejvyššího možného vrcholu dokonalosti ve všech záležitostech, které jsou pro jedince důležité. Potom tyto dvě strany musejí přijít k oltáři v chrámu a uvědomovat si, že na úspěšném společném životě musejí tvrdě pracovat.

Zadruhé zde musí být značná dávka nesobeckosti, zapomínání na sebe a směřování veškerého rodinného života a všeho, co s ním souvisí, pro dobro rodiny a překonávání vlastních sobeckých přání.

Zatřetí musí i nadále docházet ke dvoření doprovázenému projevy náklonnosti, laskavosti a ohleduplnosti, aby to udržovalo lásku živou a rostoucí.

Začtvrté musíme žít v naprostém souladu s přikázáními Páně, jak jsou definována v evangeliu Ježíše Krista.“¹¹

Domov má být kotvou, bezpečným přístavem, útočištěm, šťastným místem, kde spolu přebývá rodina, místem, kde jsou milovány děti. V domově mají rodiče učit děti velkým životním lekcím. Domov má být středem pozemské zkušenosti člověka, kde se správně mísí láska a vzájemná úcta.

To druhé nejdůležitější, hned vedle pokynu být věčným partnerem, je být pozemským rodičem. Otcové a matky musejí uvažovat o svých rolích v této velké zodpovědnosti. Moje děti mi před mnoha lety daly velké ponaučení. Naše rodina se přestěhovala z Kalifornie do New Yorku, kde jsem přijal místo u nové společnosti. S hledáním nového domu jsme začali tak, že jsme se rozhlíželi v místech, která byla velkoměstu nejblíže. Postupně jsme se však při hledání domu v oblasti, která by vyhovovala našim potřebám, přesouvali dál a dál od města. Našli jsme krásný dům v určité vzdálenosti od New York City. Byl to jednopodlažní dům usazený v krásných hlubokých lesích Connecticutu. Poslední zkouškou před jeho koupí pro mne byla jízda osobním vlakem do New Yorku, abych zkontroloval, kolik času si vyžádá dojíždění. Podnikl jsem cestu a vrátil jsem se zcela rozčarovaný. Cesta jedním směrem trvala jednu a půl hodiny. Přišel jsem do našeho motelového pokoje, kde na mne rodina čekala, a dětem jsem dal na výběr.

„Buď budete mít tento dům, nebo tatínka,“ řekl jsem. K mému velikému údivu mi odpověděly: „Vybereme si dům. Stejně nejsi nikdy moc doma.“ Byl jsem zničený. To, co mi děti řekly, byla pravda. Potřeboval jsem rychle činit pokání. Děti potřebovaly otce, který by byl více doma. Nakonec jsme dospěli ke kompromisu a koupili jsme dům blíže k městu, s mnohem kratším dojížděním. Změnil jsem své pracovní zvyklosti, aby mi umožňovaly trávit více času s rodinou.

Pán po celé věky svému lidu přikazoval, aby své děti učil pravdě a spravedlivosti. Povzbuzujeme vás, abyste kolem sebe shromažďovali své rodiny k rodinné modlitbě, ke studiu evangelia, k rodinné práci a k rodinným činnostem. Nabádáme vás, abyste se radili se členy své rodiny a povzbuzovali je, aby se podíleli na důležitých rozhodnutích, jako je plánování rodinných činností.

President Brigham Young učil: „Kněžství… je dokonalý řád a systém vlády a to samotné může vysvobodit lidskou rodinu z veškerého zla, které nyní sužuje její členy, a zajistit jim štěstí a blaženost ve světě, který přijde.“¹²

Byla nám dána velká moc kněžství. Žehná nám individuálně a poskytuje požehnání naší rodině; žehná kvorům, ke kterým patříme, žehná shromážděním, ve kterých jsme povoláni sloužit, a žehná dokonce i světu, ve kterém žijeme. Musíme se naučit, jak se spravedlivě řídit naukami a učeními, které nám Pán, jako nositelům svého svatého kněžství, dal. Dostali jsme radu:

„Naučte se tudíž každý svým povinnostem a věnujte se s veškerou pílí úřadu, ku kterému jste byli povoláni.

Kdo je lenivý, nemá býti hoden, aby obstál, a kdo se nestará o své povinnosti a neosvědčuje se, ten také není hoden, aby obstál.“¹³

Kéž nám Pán, jako členům své Církve, žehná, abychom si mohli uvědomovat, jakým požehnáním je mít na zemi kněžství a moci ho používat ku prospěchu našich rodin a celého lidstva. Kéž rosteme, abychom porozuměli svému vztahu k Bohu, našemu Věčnému Otci, a kněžství, které nám dal, o to se pokorně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.