Vzory k následování

Před mnoha lety jsem žasl nad obálkou jedné naší církevní publikace, na které byla vyobrazena nádherná reprodukce malby Carla Blocha. Výjev, který malíř zachytil ve své mysli a poté – s dotykem Mistrovy ruky – přenesl na plátno, zobrazoval Alžbětu, manželku Zachariáše, jak vítá Marii, matku Ježíše. Obě měly porodit syna – zázračná zrození.

Syn zrozený z Alžběty se stal známým jako Jan Křtitel. Jak o Ježíšovi, synovi Marie, tak o Janovi je zaznamenáno velmi málo z jejich mládí. V jediné větě se říká vše, co víme o Janově životě od jeho narození až do jeho služby na veřejnosti: „Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.“¹

Janovo poselství bylo stručné. Kázal víru, pokání, křest ponořením a udělení Ducha Svatého pravomocí větší, než kterou měl sám. „Nejsem já Kristus,“ řekl svým věrným učedníků, „ale… jsem poslán před ním.“² „Jáť zajisté křtím vás vodou, ale jdeť silnější nežli já… Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm.“³

Poté došlo ke křtu Krista Janem Křtitelem. Později Ježíš svědčil: „Mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele.“⁴

My všichni, kteří dnes žijeme ve světě, potřebujeme ukazatele pro srovnání – ano, vzory k následování. Jan Křtitel nám poskytuje dokonalý příklad nelíčené pokory, neboť se vždy podvoloval tomu, koho měl následovat – Spasiteli lidstva.

Vědomost o jiných, kteří důvěřovali Bohu a následovali Jeho učení, šeptá naší duši: „Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh.“⁵ Když odhodlaně dodržovali Jeho přikázání a důvěřovali v Něho, byli požehnáni. Když budeme následovat jejich příkladu, budeme rovněž podobně požehnáni v těchto dnech a v této době. Každý z nich se stává vzorem k následování.

Každý z nás má rád nádherný příběh ze svaté Bible o Abrahamovi a Izákovi. Jak nesmírně těžké muselo být pro Abrahama vzít svého milovaného Izáka do země Moria a tam ho v poslušnosti Božího příkazu předložit jako zápalnou oběť! Dokážete si představit, jak těžké měl srdce, když sbíral dříví na oheň a putoval na určené místo? Dozajista musela bolest zmítat jeho tělem a mučit jeho mysl, když „svázav syna svého, vložil ho na oltář na dříví. I vztáhl… ruku svou a vzal meč, aby zabil syna svého.“ Jak úžasné bylo prohlášení a s jak udivujícím přijetím se setkalo: „Nevztahuj ruky své na dítě, aniž mu co čiň; neboť jsem již poznal, že se Boha bojíš, když jsi neodpustil synu svému, jedinému svému pro mne.“⁶

Abraham si zaslouží být vzorem nepochybující poslušnosti.

Pokud si kdokoli z nás myslí, že jeho těžkosti přesahují jeho schopnost se s nimi vyrovnat, nechť si on či ona přečte o Jobovi. Když tak učiní, dostaví se tato myšlenka: „Když to Job mohl vydržet a překonat, já mohu také.“

Job byl dokonalým a přímým mužem, jenž se bál Boha a vystříhal se zlého.⁷ Job, který byl zbožný v jednání a prosperoval majetkem, měl čelit zkoušce, která by zničila kohokoli. Zbaven majetku, opovrhován přáteli, stižen utrpením, zničen ztrátou rodiny, byl vybízen, aby zlořečil Bohu a zemřel.⁸ Odolal tomuto pokušení a prohlásil z hloubi své ušlechtilé duše: „Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj… jest na výsostech.“⁹ „Já vím, že vykupitel můj živ jest.“¹⁰

Job se stal vzorem neomezené trpělivosti. Dodnes říkáme těm, kteří mají velké strpení, že jsou trpěliví jako Job. Je pro nás příkladem k následování.

„Muž spravedlivý, dokonalý… za svého věku,“ ten, který „s Bohem… chodil,“¹¹ takový byl prorok Noe. Byl vysvěcen ke kněžství v raném věku a „stal se kazatelem spravedlivosti a hlásal evangelium Ježíše Krista,… učil víře, pokání, křtu a přijetí Ducha Svatého“.¹² Varoval, že neuposlechnutí jeho poselství přivodí potopu na ty, kteří slyšeli jeho hlas, a přesto jeho slovům nevěnovali pozornost.

Noe dbal Božího příkazu postavit archu, aby mohl být se svou rodinou ušetřen zničení. Uposlechl Boží pokyny, aby shromáždil do archy po dvou z každého živého stvoření, aby také oni mohli být zachráněni před vodní záplavou.

President Spencer W. Kimball poznamenal: „Dosud se neobjevily žádné známky deště a potopy… [Noemovo] varování bylo považováno za nesmyslné… Jak pošetilé je stavět archu na suché zemi, když slunce svítí a život jde kupředu jako obvykle! Avšak čas vypršel… Potopa přišla. Neposlušní… utonuli. Zázrak spojený s archou nastal po víře projevené při její stavbě.“¹³

Noe měl neochabující víru v následování Božích přikázání. Kéž vždy jednáme také tak. Kéž pamatujeme na to, že moudrost Boží se lidem často jeví jako pošetilost; avšak největší ponaučení, které ve smrtelnosti můžeme získat, je, že když Bůh mluví a my uposlechneme, uděláme vždy správně.

Vzorem ideálního ženství je Rut. Když Rut vytušila, jak má její tchýně Noémi – která ztratila své dva skvělé syny – žalem sklíčené srdce, když možná vycítila bolest zoufalství a osamělosti, která zachvátila samotnou Noéminu duši, pronesla slova, která se stala klasickým prohlášením oddanosti: „Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla. Nebo kamž se koli obrátíš, půjdu, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu; lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj.“¹⁴ Rutino jednání prokázalo upřímnost jejích slov.

Díky Rutině neodchylující se oddanosti k Noémi se vdala za Bóza, díky čemuž se ona – cizinka a moábská obrácená – stala prababičkou Davida, a tudíž předkem našeho Spasitele Ježíše Krista.

Nyní zamířím k mocnému prorokovi z Knihy Mormon – samotnému Nefimu, synu Lehiho a Sariah. Byl věrný a poslušný Boha, odvážný a smělý. Když mu byl dán obtížný úkol získat mosazné desky od Labana, nereptal, ale prohlásil: „Půjdu tam a učiním, co rozkázal Pán, neboť vím, že Pán nedává lidem příkazů, aniž by pro ně nepřipravil cestu, aby bylo lze splniti co přikázal.“¹⁵ Tento odvážný skutek možná inspiroval sloku náboženské písně „Železná tyč“, v které se skrývá rada pro nás:

Nefi zosobňoval neumdlévající odhodlání.

Žádný výčet vzorů k následování by nebyl úplný, kdybychom do něj nezahrnuli Josepha Smitha, prvního proroka této dispenzace. Tento odvážný mladý muž ve věku pouhých 14 let vstoupil do háje, který se měl později nazývat posvátným, a obdržel odpověď na svou upřímnou modlitbu.

Poté, co Joseph podal ostatním zprávu o slavném vidění, které v háji obdržel, byl neúprosně pronásledován. Avšak přesto, že byl posmíván a opovrhován, stál pevně. Řekl: „Měl [jsem] vidění; věděl jsem to; a věděl jsem, že Bůh to ví, a nemohl jsem to zapříti, [ani jsem se neodvážil tak učinit].“¹⁷

Krok za krokem, konfrontován odporem téměř na každé straně, a přesto vždy veden rukou Páně, Joseph zorganizoval Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Prokázal svou odvahu ve všem, co činil.

Ke konci života, když byl se svým bratrem Hyrumem veden do žaláře v Carthage, udatně čelil tomu, o čem nepochybně věděl, že ho čeká, a zpečetil své svědectví krví.

Když čelíme životním zkouškám, kéž vždy následujeme onu nezlomnou odvahu ztělesněnou prorokem Josephem Smithem.

Dnes před námi stojí jiný prorok Boží – ano, náš milovaný president Gordon B. Hinckley. Předsedá největšímu rozmachu Církve v naší historii – co se týká počtu i rozlohy. Překročil nové hranice, které do té doby nebyly zdolány, a setkal se s vedoucími státníky a se členy po celém světě. Jeho láska k lidem překonává jazykové a kulturní bariéry.

S prorockou vizí založil Stálý vzdělávací fond, který rozbíjí koloběh chudoby pro naše členy v mnoha oblastech světa a který umožňuje získat dovednosti a nabízí školení, jež kvalifikuje mladé muže a mladé ženy pro dobře placené zaměstnání. Tento inspirovaný plán zažehl světlo naděje v očích těch, kteří se domnívali, že jsou odsouzeni k průměrnosti, avšak kteří nyní mají šanci na lepší budoucnost.

President Hinckley neúnavně pracuje na tom, aby přinesl posvátná požehnání členům Církve po celém světě tím, že umožňuje, aby byly stavěny chrámy, které jsou v dosahu všech. Má schopnost pozvednout lidi ze všech různých životních poměrů na vyšší úroveň, nehledě na to, k jaké víře se hlásí. Je vzorem nevyčerpatelného optimismu a my si ho vážíme jako proroka, vidoucího a zjevovatele.

Jedinečné vlastnosti, které mají tito muži a ženy, o kterých jsem se zmínil, pro nás mohou být neocenitelným pomocníkem, když čelíme problémům a zkouškám, které před námi leží. Dovolte mi, abych vám to doložil tím, že se zmíním o zážitku rodiny Jeroma Kennetha Pollarda z Oaklandu z Kalifornie.

Když letos v květnu starší Taavili Joseph Samuel Pollard jel do misijní kanceláře posledního dne své misie v Zimbabwe, misijní automobil, který řídil, se z nějakých důvodů vymkl kontrole a narazil do stromu. Kolemjdoucí chodec byl schopen zachránit společníka staršího Pollarda, ale starší Pollard, který byl v bezvědomí, byl uvězněn v autě, které se vznítilo. Starší Pollard zahynul. Matka mu zemřela o osm let dříve, a tak jeho otec vychovával rodinu sám. Bratr sloužil v Západoindické misii.

Když zpráva o smrti staršího Pollarda dorazila k jeho otci, tento pokorný muž – který již ztratil svou manželku – zavolal synovi sloužícímu v Západoindické misii, aby ho zpravil o smrti jeho bratra. Přes onu dálkovou telefonní linku bratr Pollard a jeho syn, bezpochyby zarmouceni a zdrceni, společně zpívali „Jsem dítě Boží“.¹⁸ Než otec zavěsil telefon, pronesl modlitbu k Nebeskému Otci, ve které Mu děkoval za Jeho požehnání, a ve které hledal Jeho božskou útěchu.

Bratr Pollard později poznamenal, že věděl, že jeho rodina to zvládne, protože mají silné svědectví o evangeliu a plánu spásy.

Bratři a sestry, kéž v této podivuhodné dispenzaci plnosti časů, kdy procházíme smrtelností a čelíme zkouškám a těžkostem budoucnosti, pamatujeme na příklad těchto vzorů k následování, o kterých jsem se dnes ráno zmínil. Kéž máme nelíčenou pokoru Jana Křtitele, nepochybující poslušnost Abrahama, neomezenou trpělivost Joba, neochabující víru Noema, neodchylující se oddanost Rut, neumdlévající odhodlání Nefiho, nezlomnou odvahu proroka Josepha Smitha a nevyčerpatelný optimismus presidenta Hinckleyho. Toto pro nás bude pevností síly po celý život.

Kéž jsme vždy vedeni nejvyšším Příkladem, ano, synem Marie, Spasitelem Ježíšem Kristem – jehož samotný život nám poskytl dokonalý vzor k následování.

Narozen ve chlévě, uložen do jeslí, přišel z nebe, aby žil na zemi jako smrtelník a aby zřídil království Boží. Během své služby ve smrtelnosti učil lidi vyššímu zákonu. Jeho slavné evangelium přetvořilo myšlení světa. Žehnal nemocným; způsobil, že chromí chodili, slepí viděli a hluší slyšeli. Dokonce vzkřísil mrtvé k životu.

Jaká byla reakce na Jeho poselství milosrdenství, na Jeho slova moudrosti, na Jeho lekce života? Jen velmi málo lidí Ho uznávalo. Umývali Jeho nohy. Učili se Jeho slovu. Následovali Jeho příklad.

Pak zde byli ti, kteří Ho zapřeli. Když se jich Pilát zeptal: „Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus?“,¹⁹ křičeli: „Ukřižuj ho.“²⁰ Vysmívali se Mu. Dali Mu pít ocet. Spílali Mu. Bili Ho třtinou. Plivali na Něho. Ukřižovali Ho.

Po celá pokolení času je poselství od Ježíše stále stejné. Petrovi a Ondřejovi na březích krásného moře Galilejského řekl: „Poďte za mnou.“²¹ K Filipovi z dávných dob přišlo povolání: „Poď za mnou.“²² Lévítovi, který seděl a přijímal clo, se dostalo pokynu: „Poď za mnou.“²³ A k vám i ke mně, pokud jen budeme naslouchat, přijde stejná výzva, která nám kyne: „Pojďte za mnou.“

Modlím se dnes o to, abychom tak činili. V posvátném jménu Ježíše Krista, amen.