Čisté ruce a čisté srdce

Pán během tří dnů své služby v Novém světě učil své nauce, oprávnil své učedníky, aby vykonávali obřady kněžství, uzdravoval nemocné, modlil se za lid a láskyplně žehnal dětem. Když se Spasitelův čas, který mohl s tímto lidem strávit, chýlil ke konci, jasně shrnul základní zásady svého evangelia.

Řekl: „Nyní, toto je ono přikázání: Čiňte pokání, všechny končiny země, a pojďte ke mně a buďte pokřtěni ve jménu mém, abyste mohli býti posvěceni přijetím Ducha Svatého, abyste mohli posledního dne přede mnou státi bez poskvrny.“ (3. Nefi 27:20.)

Je pro nás nezbytné, abychom rozuměli základním zásadám nastíněným Mistrem v tomto verši a abychom je uplatňovali ve svém životě. První bylo pokání, „obrácení srdce a vůle k Bohu a zřeknutí se hříchu“ (Bible Dictionary, „Repentance“, 760). Když správným způsobem usilujeme o duchovní dar víry ve Vykupitele a když tento dar obdržíme, potom se obracíme k zásluhám, milosrdenství a milosti Svatého Mesiáše a spoléháme na ně (viz 2. Nefi 2:8). Pokání je sladkým plodem, který pochází z víry ve Spasitele a zahrnuje v sobě obrácení se k Bohu a odvrácení se od hříchu.

Vzkříšený Pán dále vysvětlil, jak je důležité, abychom přišli k Němu. Zástup shromážděný u chrámu byl vyzván, aby „jeden po druhém“ doslova přišli ke Spasiteli (3. Nefi 11:15) a pocítili jizvy po hřebech v Pánových dlaních a nohou a aby vnořili svou ruku do Jeho boku. Všichni ti, kteří měli tuto zkušenost, „věděli s jistotou a vydali svědectví, že to je [On]“ (v. 15), Ježíš Kristus, který měl přijít.

Spasitel také lidi učil, aby k Němu přišli skrze posvátné smlouvy, a připomněl jim, že jsou „dětmi smlouvy“ (3. Nefi 20:26). Zdůraznil věčný význam obřadu křtu (viz 3. Nefi 11:19–39) a přijetí Ducha Svatého (viz 3. Nefi 11:35–36; 12:6; 18:36–38). Podobným způsobem jsme napomínáni, vy i já, abychom se obrátili ke Kristu a učili se od Něj a abychom přišli k Němu skrze smlouvy a obřady Jeho znovuzřízeného evangelia. Když tak učiníme, nakonec a v posledku Ho poznáme (viz Jan 17:3) „v jeho vlastním čase a jeho vlastním způsobem a podle jeho vlastní vůle“ (NaS 88:68), stejně jako lidé v zemi Hojnosti.

Pokání a přijití ke Kristu skrze smlouvy a obřady spasení jsou předpokladem a přípravou pro posvěcení přijetím Ducha Svatého a neposkvrněnost před Bohem v poslední den. Nyní chci naši pozornost zaměřit na posvěcující vliv, kterým může být v našem životě Duch Svatý.

Brána křtu vede na těsnou a úzkou cestu a k cíli odložit přirozeného člověka a stát se svatým skrze usmíření Krista Pána (viz Mosiáš 3:19). Účelem naší smrtelné pouti není pouze mít pěkný výhled na zemi nebo utrácet svůj příděl času na sebestředné snahy; spíše máme chodit „v novotě života“ (Římanům 6:4), abychom se stali posvěcenými odevzdáním svého srdce Bohu (viz Helaman 3:35), a máme získat „mysl Kristovu“ (1. Korintským 2:16).

Je nám přikázáno žít tak, a jsme o tom poučeni, aby se naše padlá povaha změnila působením posvěcující moci Ducha Svatého. President Marion G. Romney učil, že křest ohněm vykonaný Duchem Svatým „[nás] obrací od tělesnosti k duchovnosti. Očišťuje a uzdravuje duši… Víra v Pána Ježíše Krista, pokání a křest vodou, to jsou vše přípravy na [křest ohněm] a jeho předpoklady, ale [křest ohněm] je naplněním. Obdržet [tento křest ohněm] znamená mít svůj šat vyprán v usmiřující krvi Ježíše Krista“. (Learning for the Eternities, comp. George J. Romney [1977], 133; viz také 3. Nefi 27:19–20.)

Tudíž, jsme-li znovuzrozeni a usilujeme-li vždy o to, abychom měli Jeho Ducha, aby byl s námi, Duch Svatý posvěcuje a pročišťuje naši duši jakoby ohněm (viz 2. Nefi 31:13–14, 17). Před Bohem máme nakonec stát neposkvrněni.

Evangelium Ježíše Krista v sobě zahrnuje více než jen vyvarování se hříchu a špatných vlivů v našem životě, jejich překonání a očištění se od nich, nezbytně také vyžaduje, abychom konali dobro, byli dobrými a zlepšovali se. Pokání z našich hříchů a hledání odpuštění jsou duchovně nezbytné, a my to musíme činit vždy. Ale odpuštění hříchů není jediným, nebo dokonce nejvyšším, cílem evangelia. Smluvní zodpovědností, kterou jsme přijali, je mít srdce změněno Svatým Duchem tak, že „již nemáme sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“, tak jako lid krále Beniamina. Tato mocná změna není jen výsledkem pilnější práce nebo osvojením si větší individuální disciplíny. Je to spíše důsledek zásadní změny našich tužeb, motivů a povahy umožněné usmířením Krista Pána. Naším duchovním záměrem je překonat jak hřích, tak touhu hřešit, jak poskvrnu, tak tyranii hříchu.

Proroci v průběhu věků zdůrazňovali dvojí požadavek: 1) vyvarovat se špatnosti a překonat ji a 2) činit dobro a zlepšovat se. Uvažujte o pronikavých otázkách položených žalmistou.

„Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?

Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.“ (Žalmy 24:3–4.)

Bratři a sestry, je možné, abychom měli čisté ruce, ale neměli čisté srdce? Povšimněte si prosím, že pro výstup na horu Páně a pro stanutí na Jeho svatém místě se vyžadují čisté ruce i čisté srdce.

Dovolte mi navrhnout, že ruce očišťuje proces odkládání přirozeného člověka a překonání hříchu a zlých vlivů v našem životě skrze Spasitelovo usmíření. Srdce se očišťuje tím, když přijímáme Jeho posilující moc činit dobro a zlepšovat se. Všechny naše způsobilé touhy a dobré skutky, jakkoli jsou nezbytné, nemohou nikdy vytvořit čisté ruce a čisté srdce. Pouze usmíření Ježíše Krista poskytuje očišťující a vykupující moc, která nám pomáhá překonat hřích, a posvěcující a posilující moc, která nám pomáhá stát se lepšími, než jakými bychom kdy mohli být, kdybychom se spoléhali pouze na vlastní sílu. Nekonečné usmíření je jak pro hříšníka, tak i pro svatého v každém z nás.

V Knize Mormonově nacházíme mistrovské učení krále Beniamina týkající se poslání a usmíření Ježíše Krista. Prostá nauka, které učil, způsobila, že shromáždění padli k zemi „neboť přišla na ně bázeň Páně. A oni spatřili sami sebe ve svém vlastním tělesném stavu, že jsou dokonce méně nežli prach země. A všichni volali nahlas jedním hlasem řkouce: Ó, buď milosrdný a obrať k nám smírnou krev Kristovu, abychom mohli obdržeti odpuštění hříchů svých a aby srdce naše mohlo býti očištěno; neboť my věříme v Ježíše Krista, Syna Božího, který stvořil nebe a zemi a všechny věci; a který sestoupí mezi děti lidské“. (Mosiáš 4:2; zvýraznění přidáno.)

V tomto verši opět nacházíme dvojité požehnání spočívající jak v odpuštění hříchu, což naznačuje čisté ruce, tak v proměně naší povahy, což značí čisté srdce.

Když král Beniamin končil své poučení, znovu zdůraznil význam těchto dvou základních hledisek duchovního rozvoje.

„A nyní, kvůli těmto věcem, jež jsem k vám promlouval – to jest, abyste si udržovali odpuštění hříchů svých ze dne na den, abyste mohli kráčeti před Bohem nevinní – chtěl bych, abyste udíleli ze jmění svého chudým.“ (Mosiáš 4:26; zvýraznění přidáno.)

Máme upřímně toužit po čistých rukou a čistém srdci – po odpuštění hříchů ze dne na den i po tom, abychom kráčeli nevinní před Bohem. Pouhé čisté ruce nebudou stačit, až budeme stát před Tím, který je čistý a který jako beránek nevinný a neposkvrněný (viz 1. Petr 1:19) za nás dobrovolně prolil svou krev.

Někteří, kteří slyší nebo čtou toto poselství, si mohou myslet, že duchovní pokrok, který popisuji, je v jejich životech nedosažitelný. Můžeme věřit, že tyto pravdy platí pro druhé, ale nikoli pro nás.

V tomto životě nedosáhneme stavu dokonalosti, ale můžeme a máme se prodírat kupředu po úzké a těsné cestě s vírou v Krista a činit trvalý pokrok směrem k našemu věčnému určení. Pánovým záměrem je umožnit nám dosahovat duchovního rozvoje „řádku za řádkou, předpis za předpisem, tu trochu a tam trochu“ (2. Nefi 28:30). Malá, trvalá, vzestupná duchovní zlepšení jsou kroky, které si Pán přeje, abychom dělali. Příprava na to, abychom kráčeli nevinní před Bohem, je jedním z prvořadých účelů smrtelnosti a celoživotní snahou, není to výsledek sporadických spurtů intenzivní duchovní aktivity.

Svědčím, že Spasitel nás posílí a pomůže nám činit trvalý a pravidelný pokrok. Příklad v Knize Mormonově mnoha, převelice mnoha těch v dávné Církvi, kteří byli čistí a neposkvrnění před Bohem, (viz Alma 13:12) je pro mne zdrojem povzbuzení a útěchy. Tuším, že tito členové dávné Církve byli obyčejnými muži a ženami, stejně jako vy a já. Tito jedinci nemohli pohlížet na hřích leda s odporem a „byli učiněni čistými a vešli v odpočinutí Pána svého Boha“ (v. 12). A tyto zásady a tento proces duchovního pokroku platí stejně a vždy i pro každého z nás.

Požadavek odložit přirozeného člověka a stát se svatým, vyvarovat se špatného a překonat špatné, činit dobro a stát se dobrým, mít čisté ruce a čisté srdce, je opakující se téma v celé Knize Mormonově. Moroniova závěrečná výzva na konci knihy je ve skutečnosti shrnutím tohoto tématu.

„Ano, pojďte ke Kristu a buďte v něm zdokonalováni a popírejte v sobě veškerou bezbožnost; a popřete-li v sobě veškerou bezbožnost a budete-li milovati Boha celou svou mocí, myslí a silou, pak je milost jeho postačující pro vás, abyste milostí jeho mohli býti dokonalí v Kristu…

A opět, jste-li milostí Boží dokonalí v Kristu a nepopíráte-li jeho moc, pak jste v Kristu milostí Boží posvěcováni skrze prolití krve Kristovy, což je ve smlouvě Otce na odpuštění hříchů vašich, takže se stáváte svatými, bez poskvrny.“ (Moroni 10:32–33, zvýraznění přidáno.)

Kéž vy i já činíme s upřímností srdce pokání a skutečně přicházíme ke Kristu. Modlím se, abychom skrze Spasitelovo usmíření usilovali o to, abychom měli čisté ruce a čisté srdce, abychom se mohli stát svatými, bez poskvrny. Svědčím, že Ježíš Kristus je Synem Věčného Otce a je náš Spasitel. Ten, který je bez poskvrny, nás vykupuje od hříchu a posiluje nás, abychom činili dobro a zlepšovali se. O tom svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.