V chrámech Božích se projevuje moc božskosti

Obrázek

Milí bratři a sestry, jedna z věcí, za které jsem svému Nebeskému Otci nejvíce vděčný, byla příležitost pracovat 15 let v chrámu Mexico City v Mexiku jako zapisovatel. Na onom posvátném místě, stejně jako ve všech chrámech, jsou vykonávány mocí kněžství obřady pro žijící i pro mrtvé. V roce 1832 obdržel prorok Joseph Smith zjevení o kněžství:

„A toto větší kněžství spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha.

Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti.“ (NaS 84:19–20.)

Za zdmi chrámu jsem měl nádherné zážitky, které toto potvrzují.

V roce 1993, když jsem ukončil službu jako president Mexické misie Tuxtla Gutiérrez, jsme s rodinou jeli navštívit rodiče, kteří žili v severním Mexiku. Během cesty jsme se bavili o radosti ze služby Pánu a ze změny, kterou jsme spatřili na lidech, kteří během naší tříleté misie přijali evangelium. Hovořili jsme o lidech, kteří byli pokřtěni, potvrzeni za členy a kteří obdrželi kněžství, a o těch, o nichž jsme věděli, že vstoupili do chrámu a byli jako rodiny zpečetěni na věčnost.

Můj nejmladší syn mi položil otázku, která mě přiměla k zamyšlení: „Tati, jsi připečetěn ke svým rodičům?“ Řekl jsem mu, že můj otec je již mnoho let méně aktivní, a proto nebyli s matkou v chrámu zpečetěni. Vymyslel jsem plán, jak mu pomoci stát se aktivním. Plán se týkal i mých dětí, a tak jsem jim vysvětlil, jak na to půjdeme. Můj otec vstává každou neděli brzo jen proto, aby odvezl mou matku a sestru na shromáždění, pak jede domů, počká, až bohoslužba skončí, a vrátí se je vyzvednout. Dal jsem proto dětem za úkol, aby za ním šly a řekly: „Dědečku, uděláš pro nás něco?“ Věděl jsem, že odpoví: „Cokoli budete chtít, děti moje.“ Pak ho měly požádat, aby s nimi šel na shromáždění a zůstal tam s nimi, aby si mohl poslechnout jejich svědectví. Byla první neděle v měsíci. Také jsem věděl, že otec použije jakoukoli výmluvu, jen aby nemusel jít, a tak jsem byl připraven se k dětem přidat, abych jim pomohl ho přemluvit.

Brzo nastal čas na provedení plánu. Má dcera Susana šla za mým otcem a zeptala se, zda by pro ně něco udělal. A můj otec jí opravdu řekl, že pro ně udělá cokoli, co je v jeho moci. Pak přišlo pozvání přijít na shromáždění, a přesně, jak jsme předvídali, použil tuto výmluvu: „To nemůžu, ještě jsem se ani neosprchoval.“ V tu chvíli jsme s manželkou zavolali zpoza dveří, kde jsme se skrývali: „My počkáme!“

Když jsme si uvědomili, že se nemůže rozhodnout, vešli jsme s manželkou do místnosti a spolu s dětmi jsme začali naléhat: „Sprchu! Sprchu!“ Pak se stalo, co jsme očekávali. Můj otec šel s námi, zůstal na bohoslužby, poslechl si svědectví mých dětí, jeho srdce bylo obměkčeno a od oné neděle už shromáždění nikdy nevynechal. Později byl ve věku 78 let zpečetěn s mou matkou a my, jeho děti, jsme k nim byly připečetěny.

Vím, že skrze moc božskosti projevovanou v obřadech chrámu mohu být znovu sjednocen se svými rodiči na celou věčnost, i po smrti.

Často neporozumíme významu obřadů chrámu v jejich plnosti, dokud nepoznáme strasti nebo dokud si neprojdeme zážitky, které by bez znalosti plánu spasení byly neskonale smutné.

Po roce a půl našeho manželství se mělo manželce narodit naše první dítě. Rozhodli jsme se, že se miminko narodí v Chihuahua colonies, kde se ona sama narodila. Já jsem tehdy pracoval v Mexico City, a tak jsme se rozhodli, že tam bude již měsíc před datem očekávaného porodu. Já jsem se za ní chystal později.

Přišel den porodu. Byl jsem v práci, když mi tchán zavolal. Byla to dobrá zpráva: „Octaviano, tvá manželka porodila a ty máš teď krásnou dcerušku.“ A tak jsem to, celý šťastný, začal oznamovat přátelům a spolupracovníkům, kteří mě obratem žádali o čokolády, aby narození naší malé mohli oslavit.

Dalšího dne jsem začal rozdávat čokolády po všech čtyřech patrech naší správní budovy. Když jsem se dostal do druhého patra, tchán mi volal znovu. Tentokrát to byla jiná zpráva: „Octaviano, tvá manželka je v pořádku, ale tvá dcera zemřela. Pohřeb bude dnes, a ty už nemáš dost času, abys přijel. Co budeš dělat?“ Požádal jsem, abych si mohl promluvit s Rosou, svou manželkou, a zeptal jsem se jí, zda je v pořádku. Odpověděla, že se cítí dobře, pokud se tak cítím i já. Poté jsme hovořili o plánu spasení a vzpomněli jsme si na tento verš:

„A také jsem spatřil, že všechny děti, jež zemřely předtím, než dosáhly let zodpovědnosti, jsou spaseny v celestiálním království nebeském.“ (NaS 137:10.)

Zeptal jsem se jí: „Věříš tomu?“ A ona řekla: „Ano, věřím.“ Já jsem pak odvětil: „Pak bychom měli být šťastní. Já tě miluji. A pokud ti to bude vyhovovat, tak si za dva týdny vezmu dovolenou, strávíme spolu nějaký čas a pak se spolu vrátíme do Mexico City.“

Věděli jsme, že jednoho dne budeme se svou dcerou znovu sjednoceni, protože jsme byli v chrámu zpečetěni mocí kněžství. Ukončili jsme hovor a já jsem pokračoval v rozdávání čokolád po naší budově.

Když to jeden spolupracovník uviděl, byl překvapený a ptal se mě, jak v tom po tak hrozné novině můžu pokračovat. Odpověděl jsem: „Jestli máš tři hodiny času, tak ti vysvětlím, proč nejsem příliš smutný a co vím o tom, co se děje po smrti.“ V tu chvíli tři hodiny času neměl, ale později ano. Nakonec jsme si povídali čtyři hodiny. Přijal evangelium a spolu se svou matkou a bratrem byli po diskusích s misionáři pokřtěni do Církve.

Vím, že skrze moc božskosti projevovanou v obřadech chrámu budu svou dceru moci poznat. Obejmu ji a budeme spolu s ní na věčnosti, tak jako jsme nyní spolu se svými třemi dětmi, které žijí.

Těším se ze slov Malachiáše:

„Aj, já pošli vám Eliáše proroka, prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný,

Aby obrátil srdce otců k dětem, a srdce dětí k otcům jejich, abych přijda, neranil země prokletím.“ (Viz Malachiáš 4:5–6.)

Toto kněžství nám umožňuje mít věčné rodiny. Umožňuje mi, abych jako syn obrátil své srdce ke svému otci, který loni zemřel, a abych byl klidný v naději, že jej skrze Spasitele znovu spatřím. Toto kněžství mi umožňuje, abych jako otec obrátil své srdce k našim dvěma dětem, které zemřely jako nemluvňata, a abych byl klidný v naději, že je skrze Spasitele poznám, a když jim pohlédnu do očí a řeknu jim, jak moc je mám rád, ony budou vědět, že jsem byl jejich pozemským otcem. Toto kněžství mi umožnilo, abych ve svatém chrámu viděl, jak je moc božskosti projevována všem lidem, kteří – poté, co používali víru v Krista, činili pokání ze svých hříchů a usilovně hledali štěstí – přicházejí, aby uzavřeli posvátné smlouvy s naším Nebeským Otcem a obdrželi Jeho svaté obřady, které svazují jak na zemi, tak v nebi.

Mám chrámovou práci moc rád. Vím, že Bůh žije, že Ježíš Kristus je můj Spasitel a že president Gordon B. Hinckley je pravým prorokem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.