Kámen vylomený z hory

Bratři a sestry, náš život doprovází zajímavý úkaz. Sólista zpívá znovu a znovu tytéž písně. Orchestr opakuje tytéž skladby. Od řečníka se ale očekává, že pokaždé přijde s něčím novým. Dnes ráno chci tuto tradici porušit a do určité míry zopakuji to, co jsem řekl při jiné příležitosti.

Církev se stala velkou rodinou rozptýlenou po celé zemi. Nyní nás je více než 13 milionů ve 176 zemích a teritoriích. Dějí se podivuhodné a úžasné věci. Pán naplňuje svůj slib, že Jeho evangelium bude jako kámen vylomený z hory bez pomoci rukou, který se bude valit a naplní celou zemi, jak to ve vidění spatřil Daniel (viz Daniel 2:31–45; NaS 65:2). Velký zázrak se uskutečňuje přímo před našima očima.

Zavedu vás o 184 let zpátky, do roku 1823. Je měsíc září – noc z 21. na 22. září, abych byl přesný.

Chlapec Joseph Smith se toho večera před spaním modlil. Žádal Pána o odpuštění své lehkomyslnosti. Potom se stala zázračná věc. Říká:

„Zatímco jsem tak volal k Bohu, povšiml jsem si světla objevujícího se v mém pokoji, kterého nadále přibývalo, až byl pokoj jasnější než v poledne, když se náhle u mého lože objevila postava. …

Nazval mne jménem a řekl mi, že je poslem poslaným… z přítomnosti Boží a že se jmenuje Moroni; že Bůh má pro mne dílo, které mám vykonati; a že mé jméno má býti pokládáno za dobré i zlé mezi všemi národy, pokoleními a jazyky, neboli že má býti mezi všemi lidmi vyslovováno jak v dobrém, tak ve zlém.“ (Joseph Smith–Životopis 1:30, 33.)

Chlapec musel být tím, co slyšel, ohromen. V očích těch, již ho znali, byl jednoduše chudým a neučeným farmářským chlapcem. Neměl žádné bohatství. Jeho sousedé byli ve stejné situaci. Jeho rodiče byli těžce pracující farmáři. Území, kde žili, byl do značné míry neznámý venkov. Byli to jednoduše obyčejní lidé, kteří se snažili přežít tvrdou prací.

A přesto anděl Boží Josephovi řekl, že jeho „jméno má býti pokládáno za dobré i zlé mezi všemi národy, pokoleními a jazyky“. Jak by se to mohlo stát? Tento popis odpovídá celému světu.

Nyní, když se ohlížíme 177 let zpět k zorganizování Církve, žasneme nad tím, co se již stalo. Když byla Církev v roce 1830 zorganizována, měla pouhých šest členů, pouze hrstku věřících, a všichni bydleli v do značné míry neznámé vesnici. V dnešní době jsme se stali čtvrtou nebo pátou největší církví v Severní Americe, s kongregacemi v každém významnějším městě. Kůly Sionu dnes jsou silné a rostou v každém státě Spojených států, v každé provincii Kanady, v každém státě Mexika, v každém státě Střední Ameriky a po celé Jižní Americe.

Kongregace se nacházejí po celých Britských ostrovech a v Evropě, kde v průběhu let vstoupily do Církve tisíce lidí. Toto dílo dosáhlo k pobaltským národům a níže do Bulharska, Albánie a do dalších území této části světa. Sahá přes ohromné území Ruska. Dosahuje do Mongolska a dále dolů přes státy Asie na ostrovy Pacifiku, do Austrálie a na Nový Zéland a do Indie a Indonésie. Sílí v mnoha státech v Africe.

Naše generální konference se přenášejí satelitem a dalšími prostředky v 92 různých jazycích.

A toto je pouze začátek. Toto dílo i nadále poroste a bude prosperovat a šířit se po celé zemi. Musí tomu tak být, má-li se naplnit Moroniův slib Josephovi.

Toto dílo je jedinečné a úžasné. Zásadně se liší od každého dalšího souboru náboženské nauky, který znám.

Když Ježíš kráčel po zemi, řekl: „Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3.)

Když bylo Josephovi čtrnáct let, zažil v onom slavném Prvním vidění to, co se lišilo od jakéhokoli jiného zážitku, který někdo zaznamenal. V žádné jiné době, o které máme nějaký záznam, se na zemi nezjevili společně Bůh, náš Věčný Otec, a Jeho Milovaný Syn, vzkříšený Pán.

Ve chvíli, kdy Jan pokřtil Ježíše v Jordánu, bylo slyšet Boží hlas, ale Boha vidět nebylo. Na hoře Proměnění byl opět slyšet Boží hlas, ale neexistuje žádný záznam o tom, že by se Bůh ukázal. Štěpán spatřil Pána stojícího na pravici Boží, ale Oni k němu nepromluvili, ani ho neučili.

Ježíš se po svém vzkříšení zjevil Nefitům na západní polokouli. Třikrát bylo slyšet hlas Všemohoucího, který představoval vzkříšeného Krista, ale Otce vidět nebylo.

Jak skutečně pozoruhodné bylo ono vidění v roce 1820, kdy se Joseph modlil v lese a kdy se před ním zjevili Otec i Syn. Jeden z nich k němu promluvil, jmenoval ho jménem, ukázal na druhého a řekl: „Toto je můj Milovaný Syn. Slyš Jej!“ (Joseph Smith–Životopis 1:17.)

Nikdy předtím se nic podobného nestalo. Člověka to nutí přemýšlet, proč bylo tak důležité, aby se zjevili Otec i Syn. Myslím si, že to bylo proto, že zahajovali dispensaci plnosti časů, poslední a konečnou dispensaci evangelia, kdy budou v jedno shromážděny prvky všech předchozích dispensací. Toto je poslední kapitola v dlouhé historii Božího jednání s muži a ženami na zemi.

Po Spasitelově smrti byla Církev, kterou založil, zahnána do odpadlictví. Naplnila se slova Izaiáše, který řekl: „Proto že i ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými; nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou.“ (Izaiáš 24:5.)

Lidé si uvědomovali, jak je důležité znát pravou podstatu Boha, a usilovně se snažili najít způsob, jak Ho definovat. Učení klerici se navzájem přeli. Když se ve čtvrtém století Konstantin stal křesťanem, svolal velké shromáždění učených mužů v naději, že dojdou k nějakému srozumitelnému závěru ohledně pravé podstaty Božství. Vše, čeho dosáhli, byl kompromis různých úhlů pohledu. Výsledkem bylo Nicejské vyznání z roku 325. Toto a další vyznání, jež následovala, se od té doby stalo pro většinu křesťanstva prohlášením nauky týkající se podstaty Božství.

Četl jsem je všechna několikrát. Nedokážu je pochopit. Myslím, že ani ostatní je nedokážou pochopit. Jsem si jistý tím, že Pán také věděl, že je mnozí nedokážou pochopit. A tak se v roce 1820 v tomto neporovnatelném vidění Otec a Syn ukázali chlapci Josephovi. Hovořili k němu slyšitelnými slovy, a on hovořil k Nim. Oni viděli. Oni hovořili. Oni slyšeli. Měli k němu blízký vztah. Byli hmotní. Nebyly to imaginární bytosti. Byly to bytosti s tělem z masa. A z tohoto zážitku vzešlo naše jedinečné a pravé porozumění podstatě Božství.

Není divu, že když Joseph v roce 1842 psal Články víry, jako první prohlásil: „Věříme v Boha, Věčného Otce, a v Jeho Syna, Ježíše Krista, a v Ducha Svatého.“ (Články víry 1:1.)

Jak všichni dobře víte, v průběhu let následoval skutečný „oblak svědků“, jak to prorocky popsal Pavel (viz Židům 12:1).

Nejprve přišel Moroni s deskami, z nichž byla přeložena Kniha Mormonova. Jak jedinečná a pozoruhodná věc to byla! Josephovo vyprávění o zlatých deskách bylo fantastické. Bylo těžko uvěřitelné a snadno zpochybnitelné. Mohl to napsat svými vlastními schopnostmi? Zde to je, bratři a sestry, každý to může vidět, uchopit a číst. Každý pokus vysvětlit její původ, jiný než ten, který uvedl on, neuspěl. Byl do značné míry nevzdělaný, a přesto ve velmi krátké době připravil překlad, který v tištěné podobě má více než 500 stránek.

Pavel prohlašuje, že „v ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo“ (2. Korintským 13:1).

Bible stála po staletí. Je to vzácná a úžasná kniha. Nyní je zde druhé svědectví prohlašující Kristovo božství. Pokud vím, Kniha Mormonova je jediná kniha, která byla kdy vydána a která v sobě nese slib, že tomu, kdo ji bude s modlitbou číst a ptát se na ni v modlitbě, bude mocí Ducha Svatého zjeveno poznání, že je pravdivá. (Viz Moroni 10:4.)

Od jejího prvního vydání ve venkovské tiskárně v Palmyře ve státě New York bylo vytištěno více než 133 milionů výtisků. Byla přeložena do 105 jazyků. Před nedávnem byla uvedena mezi 20 nejvýznamnějšími knihami, které kdy byly v Severní Americe vydány.

Nedávno se první vydání prodalo za 105 000 dolarů. Ale i nejlevnější brožované vydání je pro čtenáře, který miluje její jazyk a poselství, stejně cenné.

Po všechna tato léta se ji kritici snažili bagatelizovat. Hovořili proti ní. Zesměšňovali ji. Ona to ale všechno přežila, a její vliv je dnes větší než kdykoli jindy v její historii.

V této sérii událostí dále přišlo znovuzřízení kněžství, jež udělily vzkříšené bytosti, které byly jeho nositeli, když po zemi kráčel Spasitel. To se stalo v roce 1829, když bylo Josephovi pouze 23 let.

Po přijetí kněžství byla dne 6. dubna 1830, kdy byl Joseph mladým mužem ani ne pětadvacetiletým, zorganizována Církev. A opět, tato organizace je jedinečná a odlišná od tradičního křesťanství. Z velké části ji spravuje neplacené kněžstvo. Dobrovolná služba je to, co ji činí tak výjimečnou. Jak rostla a šířila se, její činnost řídily tisíce a tisíce věrných a schopných mužů.

Dnes stojím v úžasu nad podivuhodnými věcmi, které Bůh zjevil svému vyvolenému prorokovi, když byl ještě mladý a z velké části neznámý. Sám jazyk těchto zjevení přesahuje schopnosti i velice učeného člověka.

Učenci, kteří nejsou naší víry a kteří nepřijmou naši jedinečnou nauku, jsou zmateni velkým rozvojem tohoto díla, které se dotýká srdce lidí na celé zemi. Za to vše jsme vděčni Josephovi, proroku, vidoucímu a zjevovateli, apoštolovi Pána Ježíše Krista, který byl předustanoven k tomu, aby přišel v této dispensaci jako nástroj v ruce Všemohoucího, aby na zemi znovuzřídil to, čemu učil Spasitel, když kráčel po cestách Palestiny.

Vám dnes potvrzuji své svědectví o povolání proroka Josepha, o jeho skutcích, o tom, že zpečetil své svědectví svou vlastní krví jakožto mučedník věčné pravdy. Každý z vás může vydat svědectví o tomtéž. Vy i já čelíme naléhavé otázce týkající se toho, zda přijmeme První vidění a to, co po něm následovalo, jako pravdivé. Na této otázce o jeho skutečnosti spočívá sama platnost této Církve. Pokud to je pravda, a já svědčím, že to pravda je, potom dílo, do něhož jsme zapojeni, je nejdůležitějším dílem na zemi.

Zanechávám s vámi své svědectví o pravdivosti těchto věcí a prosím, aby na vás sestoupila požehnání nebes. Kéž se průduchy nebes otevřou a vylije se na vás požehnání, jak to slíbil Pán. Nikdy nezapomeňte, že toto byl Jeho slib a že On má moc a schopnosti zajistit, aby se naplnil. O to se modlím – a zanechávám s vámi svou lásku a požehnání, v posvátném jménu našeho Vykupitele, a to Pána Ježíše Krista, amen.