Rodinná historie – pokoj, ochrana a zaslíbení

Věřím, že první rodina v Knize Mormonově – Lehiova rodina – má pro nás mocné ponaučení, kterého jsme si možná nevšimli. Lehiova rodina nás může naučit mnohému o rodinných záznamech – o tom, proč jsou důležité pro Pána a proč mají být důležité i pro nás.

Lehi a Saria na začátku tohoto příběhu vychovávají své dcery a čtyři syny v Jeruzalémě a vedou v tomto velikém městě poměrně pohodlný život. Jejich život se navždy změnil ve chvíli, kdy Pán Lehimu přikázal, aby svou rodinu odvedl do pustiny.

Lehi poslechl, spolu s rodinou opustil hmotný majetek a vypravil se do pustiny. Poté, co nějakou dobu putovali, řekl svému synovi Nefimu:

„Viz, snil jsem sen, ve kterém mi Pán přikázal, abyste se ty a bratří tvoji vrátili do Jeruzaléma.

Neboť viz, Laban má záznam o Židech a také rodokmen mých předků a ty jsou vyryty na deskách z mosazi.“ (1. Nefi 3:2–3; zvýraznění přidáno.)

Díky tomuto přikázání jsou naše rodiny požehnány tímto úžasným Nefiovým projevem víry a poslušnosti: „Půjdu a učiním věci, které přikázal Pán, neboť vím, že Pán nedává dětem lidským žádná přikázání, aniž by pro ně připravil cestu, aby mohly uskutečniti věc, kterou jim přikazuje.“ (1. Nefi 3:7.)

Mosazné desky byly určitým záznamem. Obsahovaly nejen písma, ale i Lehiovu rodinnou historii. Pán věděl, jak bude důležité, aby byl tento záznam uchován pro mnohé budoucí generace.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč Pán nepřikázal, aby se pro záznam vrátil spíše Lehi než jeho synové? Lehi byl patriarchou rodiny. Právě jemu Pán předal toto vidění. Neměl by snad Lehi na Labana větší vliv než jeho synové?

Sice nevíme, proč Pán přikázal Lehiovým synům, aby se vrátili do Jeruzaléma, ale víme, že pro ně bylo těžké splnit to, co po nich Pán požadoval. Byl to těžký úkol, který byl zkouškou jejich víry. Získali díky němu cenná ponaučení, která jim během putování v pustině dobře posloužila. Možná tím nejdůležitějším, čemu se naučili, bylo to, že když Pán dává určité příkazy, skutečně připravuje i cestu.

Mohli bychom se sami sebe ptát, čemu si Pán přeje, aby se naučili naši synové a dcery, až se „vrátí“, aby přinesli naše rodinné záznamy? Jak pro ně připravuje cestu? Jaké zkušenosti si přeje, aby získali? Pobízíme je k tomu, aby tyto zkušenosti získali? Jaká požehnání si jim přeje dát prostřednictvím chrámu a služby na rodinné historii?

Když se Nefi s bratry vrátil do stanu svého otce, „Lehi vzal záznamy, jež byly vyryty na deskách z mosazi, a zkoumal je od počátku“. Nalezl na nich „pět knih Mojžíšových“, „proroctví svatých proroků“ a „rodokmen svých otců; pročež věděl, že je potomkem Jozefovým …, který byl prodán do Egypta“. A když Lehi „toto vše viděl, byl naplněn Duchem“. (1. Nefi 5:10, 11, 13, 14, 17.)

Lehi poté svou rodinu učil tomu, co se z desek dozvěděl. Dalo by se říci, že jeho stan se stal střediskem rodinné historie a výuky – tak jako jím má být náš domov.

Je snadné porozumět tomu, proč Pán chtěl, aby Lehiova rodina tyto záznamy měla. Umožnily jeho potomkům poznat, jaká je jejich identita, spojily je s dávnými věrnými patriarchy a zasadily jim do srdce „zaslíbení učiněná otcům“. (NaS 2:2; Joseph Smith–Životopis 1:39.) Tyto záznamy byly pro víru dosud nenarozených pokolení natolik důležité, že Duch Nefiho upozornil na to, že bez nich by celý „národ [upadl] do nevíry a v ní zahynul“. (1. Nefi 4:13.)

Zkušenost jiného lidu z Knihy Mormonovy ukazuje, jak je pravdivé to, že když jsou ztraceny záznamy, je ztracena i pravda, a důsledky pro budoucí pokolení mohou být katastrofické.

Mulekité opustili Jeruzalém přibližně v téže době jako Lehiova rodina. Avšak na rozdíl od Lehiovy rodiny „nepřinesli s sebou žádné záznamy“. V době, kdy je Mosiáš o přibližně 400 let později objevil, „jejich jazyk se zkomolil; … a zapřeli jsoucnost svého Stvořitele“. (Omni 1:17.) Ztratili svou identitu jakožto lidu smlouvy.

Mosiáš naučil Mulekity svému jazyku, aby se mohli učit ze záznamů, které vlastnil. Mulekité si v důsledku toho prošli proměnou z nepokojné, bezbožné společnosti na společnost chápající plán štěstí, který pro ně a jejich rodiny Bůh má.

Obrázek

family going to the temple

Poznání toho, kdo ve vztahu k Bohu a k sobě navzájem jsme, mění způsob našeho přemýšlení, jednání i chování k druhým. Záznamy jsou důležitou součástí naší identity a širšího náhledu. Ohlížení se do minulosti nás připravuje na to, abychom šli kupředu.

Rodiče, vyzvali jste svou rodinu, aby se „vrátila“? Je vaše rodina nějak oddělena od svých záznamů nebo od sebe navzájem? Bylo spojení mezi přítomností a minulostí vaší rodiny přerušeno? Co ve vaší rodinné historii toto odloučení způsobilo? Bylo to přistěhovalectví, rodinný konflikt, obrácení k evangeliu nebo jen plynutí času? Snažili jste se v poslední době nalézt své předky na stránkách FamilySearch.org?

Dům Izraele je rozptýlen a to se v mnoha ohledech týká i našich rodin a záznamů. Naší zodpovědností je shromáždit je a tam, kde je to třeba, zacelit rány odloučení. Když se budeme pilně snažit obracet srdce svých dětí k jejich otcům, i naše srdce se obrátí k našim dětem¹ a společně nalezneme pokoj a uzdravení, které z této práce plyne. (Viz NaS 98:16.)

Tak jako Lehi poslal své syny zpátky do Jeruzaléma pro posvátné záznamy, pojďme poslat i my své děti zpátky pro záznamy naší rodiny. Tak jako Pán připravil cestu pro Nefiho, připravil i pro naše děti internet a další technologie, které jim umožní shromáždit naše rodiny a uzdravit je. A připravil také chrámy, do nichž můžeme zanést jména, která nalezneme, a skrze obřady pečetění může být toto shromáždění trvalé.

Když jsme s manželkou Sharol byli oddáni, rozhodli jsme se, že budeme mít čtyři syny. Pán měl ale jiný úmysl. Dal nám čtyři dcery.

Se svými dcerami jsme putovali pustinou. Nyní jsou vdané, mají děti a putují svou vlastní pustinou. Bylo to vždy všechno snadné? Ne. Také jsme zažili reptání a také jsme měli spoustu problémů.

Životní pustina může být pro rodiny obtížná. Když se mě lidé ptají: „Jak se vám a vaší rodině daří?“ často odpovídám: „Právě máme období mezi krizemi. Díky za optání.“

Zažíváme však také chvíle opravdové radosti. Jako otcové a matky věnujeme hodně času tomu, že své děti pro pobyt v pustině posilujeme. Proroci v naší době slibují, že práce na rodinné historii nám poskytne „ochranu před vlivem protivníka“² a „hluboké a trvalé“ obrácení ke Spasiteli.³ To je mocný způsob, jak svou rodinu můžeme shromažďovat, uzdravovat a pečetit.

Jako patriarcha naší rodiny jsem své dcery požádal, aby se „vrátily“ a vyhledaly záznamy, zanesly jména do chrámu a učily naše vnoučata. Požádal jsem je, aby poznaly, koho jsou součástí, tím, že se zapojí do práce na naší rodinné historii.

Slibuji vám, že když své děti vyzvete, aby se „vrátily“ a vyhledaly rodinné záznamy, budete se společně „nesmírně“ radovat jako Lehi a Saria a budete vzdávat „díky Bohu Izraelskému“. Zatímco budete bádat v záznamech, budete „[naplněni] Duchem“, neboť shledáte, „že jsou žádoucí; ano, dokonce velmi cenné“. A poznáte, že to byla „moudrost Páně, že je [máte] s sebou nésti“, zatímco putujete „v pustině směrem k zemi zaslíbení“. (1. Nefi 5:9, 17, 21–22.)

Církev je zde kvůli tomu, aby vaši rodinu na této cestě podporovala a posilovala. Slibuji vám, že když se vaše rodina bude podílet na shromažďování záznamů, uzdravování srdcí a pečetění členů rodiny, vy a vaše potomstvo – vaše rodina – budete požehnáni na věky věků.