Láska versus žádostivost
Dokážeme-li lépe porozumět tomu, co žádostivost skutečně znamená, můžeme se naučit, jak se jí vyhýbat a jak činit rozhodnutí, která nás více přiblíží Svatému Duchu.
Žádostivost.
To je jistě nepěkné slovo. Většina z nás o ní nechce ani přemýšlet, natož se o ní něco dozvídat. Tento pojem vyvolává pocity špinavosti, čehosi temného – lákavého, ale špatného.
Existuje pro to dobrý důvod. Pokud „kořen … všeho zlého jestiť milování peněz“ (1. Timoteovi 6:10), pak žádostivost je zajisté jeho tajným spojencem. Je přízemní a ponižující. Žádostivost činí z lidí, věcí, a dokonce i myšlenek předměty, které je potřeba vlastnit nebo získat, aby byla uspokojena nějaká choutka. Pokud toto však již víme, proč se o ní potřebujeme dozvědět něco dalšího?
Protože dokážeme-li lépe porozumět tomu, co žádostivost skutečně znamená, můžeme se naučit formovat své myšlenky, pocity a skutky tak, abychom se mohli vyvarovat jejích projevů a překonat je. To nás povede k vytvoření bližšího vztahu s Duchem Svatým, který očišťuje naše myšlenky a úmysly a posiluje nás. A to nás povede k mnohem šťastnějšímu, pokojnějšímu a radostnějšímu životu.
Definice žádostivosti
Na žádostivost často pohlížíme jako na nepatřičnou a intenzivní tělesnou přitažlivosti vůči druhé osobě. Je ale možné pociťovat žádostivost nebo bažit téměř po čemkoli: po penězích, majetku, předmětech a samozřejmě i druhých lidech. (Viz Průvodce k písmům, „Žádostiv býti, žádostivost“.)
Žádostivost nutí člověka snažit se získat něco, co je v rozporu s Boží vůlí. Zahrnuje jakékoli pocity nebo touhy, které nutí jednotlivce soustředit se spíše na světský majetek či sobecké pohnutky – osobní zájmy, tužby, vášně a choutky – než na dodržování Božích přikázání.
Jinými slovy, touha po tom, co je v rozporu s Boží vůlí, nebo touha vlastnit něco způsobem, který je v rozporu s Jeho vůlí, je žádostivost a vede k nešťastnému stavu.1
Nebezpečí sexuální žádostivosti
Ačkoli jsme byli varováni před žádostivostí jako všeobecnou formou chamtivosti, žádostivost je obzvláště nebezpečná v sexuálním kontextu. Spasitel varoval: „Každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém.“ (Matouš 5:28.)
Dávní apoštolové hojně varovali před žádostivostí právě v tomto smyslu. Je-li zapotřebí uvést jen jeden příklad, apoštol Jan řekl: „Nebo všecko, což jest na světě, jako žádost těla, a žádost očí, a pýcha života, toť není z Otce, ale jest z světa.“ (1. Janova 2:16; viz také verš 17; Římanům 13:14; 1. Petrova 2:11.)
Tato varování pokračují i dnes.2 Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětluje: „Proč je chtíč [neboli sexuální žádostivost] tak smrtelným hříchem? Myslím si, že kromě toho, že naši duši ovlivňuje tím, že ničí Ducha, je hříchem také proto, že znesvěcuje ten nejvznešenější a nejsvatější vztah, který nám Bůh ve smrtelnosti dává – vzájemnou lásku mezi mužem a ženou a touhu, již onen manželský pár má, přivést děti do rodiny, jež má být věčná.“3
Umožnit žádostivým tužbám, aby vzklíčily, bylo a je kořenem mnoha hříšných činů. To, co začíná jako zdánlivě nevinný letmý pohled, může přerůst v nekalou nevěru se všemi jejími hroznými následky. Je tomu tak proto, že žádostivost odhání Ducha Svatého a ponechává nás zranitelnými vůči dalším pokušením, neřestem a nástrahám protivníka.
Tragická rozhodnutí krále Davida jsou smutným příkladem toho, jak mocné a smrtonosné tyto emoce mohou být. David náhodou spatřil Betsabé, jak se koupe, a zatoužil po ní. Žádostivost vedla ke skutku a on si nechal Betsabé přivést a ležel s ní. Poté, v pošetilé snaze svůj hřích skrýt, nařídil, aby byl Betsabin manžel nasazen do bitvy, ve které bude určitě zabit. (Viz 2. Samuelova 11.) David v důsledku toho přišel o oslavení. (Viz NaS 132:38–39.)
Davidova situace se může zdát mimořádnou, ale zajisté potvrzuje tuto pravdu – žádostivost je mocným pokušením. Když se jí poddáme, může se stát, že se zapojíme do něčeho, do čeho by se nikdo se zdravým rozumem nezapojil. Skutečnost, že je žádostivost tak zákeřná, tak snadno podněcovaná a tak účinná v tom, aby nás pokoušela odvrátit se od Ducha Svatého a podvolit se něčemu zakázanému, ji činí o to nebezpečnější. Může být vyvolána sledováním pornografie, posloucháním vyzývavých textů písní nebo věnováním se nepatřičným intimním činnostem. Žádostivé pocity mohou zároveň jednotlivce ponoukat k tomu, aby pornografii vyhledával. Tato souvztažnost je nesmírně mocná a nebezpečná.4
Žádostivost sexuálního charakteru degraduje a oslabuje všechny vztahy, přičemž jedním z nich, který není vůbec zanedbatelný, je osobní vztah člověka s Bohem. „A vpravdě pravím vám, jak jsem řekl dříve, ten, kdo hledí na ženu, aby jí byl žádostiv, neboli jestliže někdo zcizoloží v srdci svém, ten nebude míti Ducha, ale zapře víru a bude se báti.“ (NaS 63:16.)
Starší Richard G. Scott (1928–2015) z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Sexuální nemorálnost vytváří překážku pro vliv Ducha Svatého a pro všechny jeho povznášející, osvěcující a posilující schopnosti. Vyvolává mocné fyzické a citové pohnutky. Za nějaký čas vytváří neuhasitelnou touhu, která přestupníka žene do ještě závažnějšího hříchu.“5
Co není žádostivostí
Poté, co jsme se zamysleli nad tím, co je to žádostivost, je důležité porozumět i tomu, co žádostivost není, a dávat si pozor na to, abychom vhodné myšlenky, pocity a touhy neoznačovali za žádostivost. Žádostivost je určitý druh touhy, existují ale i spravedlivé tužby. Můžeme například toužit po dobrých a vhodných věcech, které pomohou uskutečňovat Pánovo dílo.
Zamyslete se nad tímto:
-
Touha mít peníze. Samotná touha po penězích nepředstavuje zlo. Pavel neřekl, že peníze jsou kořenem všeho zlého. Řekl, že „kořen … všeho zlého jestiť milování peněz“. (1. Timoteovi 6:10; zvýraznění přidáno.) Toto dále objasňují slova Jákoba: „Předtím, nežli budete hledati bohatství, hledejte království Boží. A poté, co obdržíte naději v Kristu, obdržíte bohatství, budete-li je hledati; a budete je hledati se záměrem činiti dobro – šatiti nahé a sytiti hladové a osvobozovati zajaté a poskytovati úlevu nemocným a souženým.“ (Jákob 2:18–19.)
-
Vhodné sexuální pocity vůči manželskému partnerovi. Tyto Bohem dané pocity pomáhají manželství posilovat, obohacovat a sjednocovat. Je však také možné chovat k manželskému partnerovi nepatřičné pocity. Vyhledáváme-li jen vlastní naplnění nebo uspokojování jen vlastních tužeb či pocitů, můžeme sklouznout k žádostivým přáním, a to může mít na manželský vztah negativní dopad. Základem k vyhledávání a zachovávání vhodné tělesné intimity v manželství je čistý a láskyplný záměr.
Důležitou zásadou je usilovat o věci ze správného důvodu – abychom budovali Boží království a prosazovali ve světě dobro. Žádostivost nás naopak vybízí, abychom překročili hranice přiměřenosti, za kterými naše tužby mohou Boha zlehčovat, z lidí vytvářet pouhé předměty a měnit předměty, majetek, či dokonce i moc v nestvůrnosti, které deformují naši citlivost a ničí naše vztahy s druhými.
Proč se často poddáváme žádostivosti
Pokud je žádostivost tak škodlivá a nebezpečná, proč je tak lákavá a rozšířená? Proč jí tak často dovolíme, aby nás přemohla? Na první pohled se může zdát, že jádrem žádostivosti je sobeckost nebo nedostatek sebeovládání. To jsou faktory, které k ní přispívají, avšak hlubokou podstatou žádostivosti je často prázdnota. Jednotlivci mohou podlehnout žádostivosti v marné snaze zaplnit ve svém životě určité prázdné místo. Žádostivost je falešný cit, chabá náhražka opravdové lásky, pravé hodnoty a vytrvalého učednictví.
Správné ovládání citů je svým způsobem stavem srdce. Neboť jak člověk smýšlí ve svém srdci, takový je. (Viz Přísloví 23:7.) Ať již nasměrujeme své duševní a duchovní zaměření kamkoli, časem se stane hnací silou našich myšlenek, pocitů a skutků. Kdykoli se budeme cítit pokoušeni žádostivostí, musíme toto pokušení nahradit něčím vhodnějším.
Žádostivé myšlenky může přivolat také zahálka. Když se toho v našem životě moc neděje, stáváme se náchylnějšími ke zlovolným vlivům. Když se aktivně snažíme být horlivě zaměstnáni v dobrých věcech (viz NaS 58:27) a usilujeme o to, abychom svůj čas trávili produktivně, budeme méně náchylní k žádostivým myšlenkám či jiným negativním vlivům.
Starší Dallin H. Oaks z Kvora Dvanácti apoštolů vysvětluje, že tužby, kterými se rozhodneme řídit, ovlivňují nejen naše skutky, ale i to, kým se nakonec staneme: „Touhy stanovují naše priority, priority utvářejí naše rozhodnutí a rozhodnutí určují naše skutky. Touhy, podle nichž jednáme, určují, jak se měníme, čeho dosahujeme a čím se stáváme.“6
Jinými slovy, musíme si hlídat nejen city, kterými se necháváme unášet, ale i myšlenky, které tyto pocity vyvolávají nebo způsobují. Alma učil, že jsou-li naše myšlenky nečisté, „myšlenky naše nás také odsoudí“. (Alma 12:14.)
Protilék – křesťanská láska
Žádostivost není něco, čemu se nemůžeme vyhnout. Díky tomu, že nám Nebeský Otec dává svobodu jednání, máme moc nad svými myšlenkami, pocity a skutky. Nemusíme se věnovat žádostivým myšlenkám a pocitům. Když vyvstanou pokušení, můžeme se rozhodnout, že se jimi nebudeme řídit.
Jak pokušení žádostivosti překonáme? Začneme tím, že si vypěstujeme správný vztah s naším Nebeským Otcem a rozhodneme se sloužit druhým. A každý den se věnujeme náboženskému chování, k němuž patří modlitba a studium písem, což nám do života přivolává Ducha Svatého. Tajnou přísadou je nakonec křesťanská láska – čistá, opravdová, upřímná láska s touhou budovat království Boží a mít oko upřené na Jeho slávu. Mít tuto lásku je možné jen tehdy, když máme společenství s Duchem Svatým.
Odstranění žádostivosti vyžaduje upřímnou modlitbu, v níž požádáme Boha, aby z nás tyto pocity odňal a nahradil je dobročinnou láskou. (Viz Moroni 7:48.) To je možné – podobně jako vše, z čeho činíme pokání – díky milosti plynoucí z Usmíření Ježíše Krista.7 Díky Němu se můžeme naučit mít druhé rádi tak, jak mají On a Nebeský Otec rádi nás.
Když se dál soustřeďujeme na Nebeského Otce, když žijeme podle prvního a druhého největšího přikázání – milovat Boha a své bližní jako sebe sama (viz Matouš 22:36–39) – a když děláme vše, co je v našich silách, abychom žili tak, jak nás Pán učil, na náš život budou čím dál více působit čisté a upřímné záměry. Když sjednotíme svou vůli s vůlí Otce, pokušení a působení žádostivosti zeslábne a nahradí je čistá láska Kristova. Poté nás naplní božská láska, která nahrazuje nízké choutky tohoto světa krásou budování Božího království.