Služba za Jordánem

V roce 2012 Hammondovi sloužili jako chrámoví pracovníci v chrámu Rexburg v Idahu. Ron provozoval úspěšnou praxi jako zubní lékař a učil na Univerzitě Brighama Younga-Idaho na katedře náboženských studií. Avšak poklidný běh jejich života se náhle změnil díky jasnému duchovnímu vnuknutí, že mají okamžitě odeslat přihlášku ke službě na misii. Toto načasování je překvapilo. Jejich ženaté a vdané děti se nacházely v různých fázích změny zaměstnání a stěhování a Ron se zatím nechystal odejít do důchodu. Duch je však ujistil, že jich je zapotřebí a že vše bude tak, jak má být.

Ukázalo se, že vedoucí kněžství v církevním ústředí se postili a modlili, aby našli ten správný manželský pár, který by sloužil jako ředitelé církevní humanitární organizace LDS Charities v Ammánu v Jordánsku.

„Bylo velmi zřejmé,“ říká Sandi, „že Pán nás předstihl a připravoval detaily tohoto konkrétního úkolu, který pro nás měl. Víme, že totéž dělá pro každého misionáře, který slouží. Je uklidňující, když víte, že Spasitel pro vás vše chystá ke službě ještě před tím, než přijedete.“

„Když se nad tím zpětně zamýšlíme,“ říká Ron, „jsme vděční, že jsme neuvedli žádné konkrétní místo, kde bychom si přáli sloužit, ani jsme na žádném netrvali. Ponechali jsme to v rukou Páně, a to Mu umožnilo poskytnout nám zkušenost, jakou bychom jinak nezískali.“

K této zkušenosti patřila i spolupráce s jordánskou královskou rodinou na humanitárních projektech, na kterých měla tato rodina zájem. Hammondovi spolupracovali s místními nemocnicemi a klinikami na vyškolení zdravotnického personálu v technikách resuscitace novorozenců, která zachraňuje životy, což mělo za následek významné snížení úmrtnosti novorozenců. Díky jejich úsilí a také úsilí dalších misionářských manželských párů poskytly LDS Charities školení a vybavení očním klinikám a organizacím sloužícím lidem s tělesným postižením. Mezi těmi, kterým Hammondovi a další misionáři pro blaho a sociální péči pomáhali, bylo středisko, které učí ženy s tělesným postižením navrhovat a vyrábět speciální oděvy a řemeslné výrobky. Tyto dovednosti daly studentkám příležitost lépe zabezpečit sebe i svou rodinu.

Obrázek

midwives practice neonatal resuscitation techniques

Vlevo: fotografii laskavě poskytly LDS Charities; vpravo: fotografii laskavě poskytli Hammondovi

K dalším projektům patřila spolupráce s dalšími nevládními organizacemi a jordánskou vládou na pomoci v nouzových situacích a testování jordánských studentů, aby každý rok mohli obdržet jedno ze dvou stipendií pro studium na Univerzitě Brighama Younga. Jednou z nejuspokojivějších zkušeností, které Hammondovi získali, byla spolupráce s římskokatolickou církví na stavbě školních tříd pro irácké křesťany, kteří se neměli kde scházet.

V Jordánsku Hammondovi zjistili, jak pravdivý je Pánův slib určený těm, kteří Mu slouží: „Půjdu před tváří vaší. Já budu na pravici vaší a na levici vaší a Duch můj bude v srdci vašem a andělé moji kolem vás, aby vás podpírali.“ (NaS 84:88.)

„Bůh je do tohoto díla zapojen,“ říká Ron. „Pracuje na vinici se svými služebníky. Ke každému manželskému páru, který jde sloužit na misii, se na vinici připojí Pán vinice. My na zázraky v Jordánsku nevěříme – my jsme je zažili.“

K andělům, které pociťovali kolem sebe, nepochybně patřili nejen nebeští andělé, ale i andělé smrtelní, obzvláště jejich děti, které je v rozhodnutí sloužit na misii tak daleko od domova podporovaly.

A jejich rodina pak byla na oplátku požehnána Pánovou ochraňující a posilující mocí. Jejich děti se při důležitém rozhodování ohledně zaměstnání a stěhování a při řešení obav ohledně možných porodních komplikací obrátily k Pánu, radily se spolu, modlily se a postily se za sebe navzájem.

Požehnání, která obdržely, byla tak úžasná, že když byli bratr a sestra Hammondovi požádáni, aby si misii prodloužili ze dvou let na tři, každé z jejich dětí je v tom nadšeně podpořilo. Vycítily, že přímým důsledkem služby jejich rodičů bylo to, že pro ně Pán vykonal něco velmi mimořádného.

Odloučení, které rodina Hammondových pociťovala, bylo přesto určitou obětí. Být na opačné straně zeměkoule, daleko od svých blízkých, pro ně bylo těžké. Nebylo to však tak těžké, jako by to bývalo v minulosti. Díky technologiím mohli být členové rodiny v kontaktu mezi sebou tak často, jak bylo potřeba. Sandi říká: „Manželské páry neztrácejí kontakt se svými rodinami. Byli jsme s rodinami našich dětí v častém kontaktu. Díky aplikaci FaceTime a e-mailům nás naše čtyři vnoučata, která se narodila během naší služby na misii, znala a vřele nás přivítala, když jsme se vrátili.“

Obrázek

the Hammond family

Vlevo: fotografii laskavě poskytly LDS Charities; vpravo: fotografii laskavě poskytli Hammondovi

Hammondovi pocítili, že k mnoha požehnáním, která za svou službu obdrželi, patří i to, že se jejich oči otevřely a byly svědky štědrosti a laskavosti jordánského lidu. Když Hammondovi obdrželi své povolání, nevěděli toho moc o lidech, kterým budou sloužit.

„Zjistili jsme však, že naši muslimští přátelé jsou laskaví a štědří,“ říká Ron, „a jsme si jistí, že kdyby vycítili, že jsme v nebezpečí, udělali by vše pro to, aby nás ochránili.

Jejich smysl pro humanitární službu je úžasný. Jordánci nedokáží snést pomyšlení na to, že se druhým něčeho nedostává, pokud jim mohou pomoci. Uprchlíky vítali ještě před vládou krále Davida. Bible mnohokrát zmiňuje výraz ‚za Jordánem‘ a my jsme začali tato slova přidávat k podpisu v dopisech jako projev uznání za soucitnou službu, kterou jsme měli výsadu poskytovat v této historicky soucitné zemi. Jordánsko je místem humanitárního soucítění již po staletí a Pán za to tomuto lidu žehná.“

Díky blízké spolupráci s jordánským lidem se Hammondovým podařilo rozvinout silné přátelské vztahy. „Byli jsme několikrát pozváni na iftár, což je pokrm, který ukončuje denní půst v období ramadánu,“ říká Sandi. „Naši muslimští přátelé nás také zvali na oslavy zásnub, na svatby a na další rodinné události.“

Církev nehlásá evangelium ani nepovoluje křty muslimů v Jordánsku ani nikde jinde, kde to zákony zakazují, takže Hammondovi se nemohli dělit o informace týkající se Církve. Místo toho se zaměřili na budování a podporování vztahů s druhými – s královskou rodinou, s místními humanitárními partnerskými organizacemi, s dalšími misionářskými manželskými páry, které s nimi sloužily, a s náboženskými a vládními představiteli. Když se jich někdo zeptal na podrobnosti o Církvi, Hammondovi je vybízeli, aby navštívili stránky LDS.org.

Když se Ron a Sandi zamyslí nad pozoruhodnými zkušenostmi, které získali, mají pocit, že jsou mezi manželskými páry povolanými ke službě – nebo těmi, kteří by mohli být povoláni – nějak výjimeční?

Ano – i ne. „Sloužili jsme tam, kde Pán potřeboval manželský pár s našimi konkrétními dovednostmi a životními zkušenostmi, a v době, kdy to potřeboval,“ říkají Hammondovi. „To však platí pro všechny misionáře-seniory. Každý manželský pár schopný sloužit na misii byl připraven, aby sloužil svým jedinečným způsobem. Musí jen projevit dostatek víry, aby šli tam, kde je Pán potřebuje, a On je poté použije k tomu, aby změnil život druhých k lepšímu.“

„Manželské páry mohou změnit věci k lepšímu,“ řekl starší Robert D. Hales z Kvora Dvanácti apoštolů. „Manželské páry mohou uskutečnit pozoruhodné věci, jaké nikdo jiný nedokáže. …

Možnosti, jak mohou manželské páry sloužit, jsou prakticky neomezené. Od pomoci v misijní kanceláři, přes školení vedoucích, po rodinnou historii, práci v chrámu a humanitární službu – máte příležitost použít téměř jakoukoli dovednost nebo talent, kterými vám Pán požehnal. …

Získali jste v životě mnoho; jděte a ochotně dávejte ze sebe ve službě svého Pána a Spasitele. Mějte víru; Pán ví, kde je vás zapotřebí. Potřeba je tak veliká, bratři a sestry, a dělníků je tak málo!“²