Požáry a lekce poslušnosti

President Thomas S. Monson jednou vyprávěl, jak se naučil důležitosti poslušnosti. Když mu bylo osm let, jeho rodina jezdila na hory na chatu. On a jeho kamarád chtěli vyčistit od trávy prostor, kde měli v úmyslu udělat si táborák. Nejdříve se pokusili trávu vytrhat ručně, ale i když trhali a škubali ze všech sil, podařilo se jim vytrhat jen několik hrstí plevele. President Monson vyprávěl: „A poté mě v mé osmileté mysli napadlo, jak jsem si myslel, geniální řešení. Řekl jsem Dannymu: ‚Stačí, když ten plevel zapálíme. Prostě v tom plevelu vypálíme kruh!‘“

Přestože věděl, že nemá povoleno používat zápalky, zaběhl pro ně do chaty a s Dannym založili na louce malý ohýnek. Mysleli si, že sám uhasne, ale ten se místo toho rozrostl ve velký a nebezpečný požár. Běželi s Dannym pro pomoc a zakrátko se začali sbíhat dospělí, aby oheň uhasili dřív, než se dostane ke stromům.

President Monson dodal: „S Dannym jsme onoho dne získali několik těžkých, ale důležitých ponaučení – k nimž patřila v neposlední řadě i důležitost poslušnosti.“ (Viz „Poslušnost přináší požehnání,“ Liahona, květen 2013, 89–90.)

Také jste se někdy, jako president Monson, museli naučit poslušnosti na základě špatné zkušenosti? Jaké cíle si můžete stanovit, abyste byli v budoucnu díky poslušnosti v bezpečí?