Poselství Prvního předsednictva

Spravedlivý pak z víry živ bude

President Dieter F. Uchtdorf

Druhý rádce v Prvním předsednictvu

Tisk Sdílet
    President Uchtdorf and his daughter visiting refugees

    Rabín a mydlář

    V jednom starém židovském příběhu se mluví o mydláři, který nevěřil v Boha. Jednoho dne, když si vyšel na procházku s rabínem, řekl: „Jednu věc nepochopím. Náboženství tu máme tisíce let. Ale všude, kam se podíváte, je zlo, nezákonnost, nepoctivost, nespravedlnost, bolest, hlad a násilí. Zdá se, že náboženství náš svět nijak nezlepšilo. A tak se vás ptám, k čemu je náboženství dobré.“

    Rabín nějakou dobu neodpověděl, ale kráčel s mydlářem dál. Nakonec došli ke hřišti, kde si děti, celé od prachu, hrály na hliněném plácku.

    „Jednu věc nepochopím,“ řekl rabín. „Podívejte se na ty děti. Mýdlo tu máme tisíce let, a přesto jsou ty děti špinavé. K čemu je mýdlo dobré?“

    Mydlář odpověděl: „Ale rabíne, není spravedlivé svádět vinu za tyto špinavé děti na mýdlo. Mýdlo se musí použít, aby mohlo splnit svůj účel.“

    Rabín se usmál a řekl: „Přesně tak.“

    Jak budeme žít?

    Apoštol Pavel při citování starozákonního proroka shrnul, co to znamená být věřící: „Spravedlivý pak z víry živ bude.“ (Římanům 1:17.)

    Možná díky tomuto jednoduchému prohlášení chápeme rozdíl mezi náboženstvím, které je slabé a neúčinné, a tím, které má moc přetvářet život.

    Avšak abychom pochopili, co to znamená žít z víry neboli vírou, musíme chápat, co to víra je.

    Víra je více než jen přesvědčení. Je to naprostá důvěra v Boha doprovázená skutky.

    Je to něco více než jen přání.

    Znamená to něco více než jen nečinně sedět, kývat hlavou a říkat, že souhlasíme. Když říkáme, že „spravedlivý … z víry živ bude“, myslíme tím, že nás naše víra vede a řídí. Jednáme tak, aby to bylo v souladu s naší vírou – ne kvůli bezmyšlenkovité poslušnosti, ale na základě pevné a upřímné lásky k našemu Bohu a k drahocenné moudrosti, kterou zjevil svým dětem.

    Víru musí doprovázet skutky; jinak je bez života. (Viz Jakub 2:17.) Pak to žádná víra není. Nemá moc změnit jediného člověka, natož celý svět.

    Muži a ženy víry důvěřují svému milosrdnému Nebeskému Otci – i v dobách nejistoty, i v dobách pochybností a protivenství, kdy možná nevidí dokonale a nerozumějí jasně.

    Muži a ženy víry kráčejí s upřímností po stezce učednictví a snaží se následovat příklad svého milovaného Spasitele, Ježíše Krista. Víra nás motivuje a vskutku nás inspiruje k tomu, aby naše srdce tíhlo k nebi a abychom aktivně podávali pomocnou ruku svým bližním, pozvedali je a žehnali jim.

    Náboženství bez skutků je jako mýdlo, které zůstane v krabičce. Může mít zázračné schopnosti, ale dokud nesplní svůj zamýšlený účel, má ve skutečnosti jen malou moc něco ovlivnit. Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista je evangeliem skutků. Církev Ježíše Krista učí pravému náboženství jako poselství naděje, víry a pravé lásky, včetně pomáhání našim bližním duchovně i časně.

    Před několika měsíci jsme se s manželkou Harriet a několika našimi dětmi vypravili na rodinný výlet do Středomoří. Navštívili jsme několik uprchlických táborů a setkali jsme se s rodinami z válkou zmítaných zemí. Tito lidé nesdílejí naši víru, ale jsou to naši bratři a sestry a nutně potřebovali pomoc. Hluboce na nás zapůsobilo, když jsme byli na vlastní oči svědky toho, jak aktivní víra členů naší Církve přináší pomoc, úlevu a naději našim bližním v nouzi, bez ohledu na jejich náboženství, národnost či vzdělání.

    Víra ruku v ruce s vytrvalým jednáním naplňuje srdce laskavostí, mysl moudrostí a porozuměním a duši klidem a láskou.

    Naše víra může žehnat lidem kolem nás a mít spravedlivý vliv jak na ně, tak i na nás samotné.

    Naše víra může naplnit svět dobrotivostí a pokojem.

    Naše víra může přetvářet nenávist v lásku a nepřátele v přátele.

    Spravedliví tedy žijí tím, že jednají s vírou; žijí tím, že důvěřují Bohu a kráčejí po Jeho cestě.

    A právě takový druh víry může přetvářet jednotlivce, rodiny, národy i svět.