Spasitelovo Usmíření – základ opravdového křesťanství

Ve třetím článku víry se píše: „Věříme, že skrze usmíření Kristovo může býti spaseno veškeré lidstvo, skrze poslušnost zákonů a obřadů evangelia.“

Slovo „spaseno“ v tomto kontextu znamená dosažení nejvyššího stupně slávy v celestiálním království. Vzkříšení je udíleno všem těm, kteří přicházejí na zemi, ale aby mohl každý člověk obdržet věčný život, úplná požehnání věčného pokroku, musí být poslušen zákonů evangelia, přijmout jeho obřady a uzavřít jeho smlouvy.

Jak mohl Ježíš Kristus, a jedině On, usmířit hříchy světa? Splňoval všechny požadavky.

Ježíš se narodil Nebeským rodičům v předsmrtelném světě. Byl Prvorozeným Nebeského Otce. Byl vybrán od počátku. Byl poslušný vůle svého Otce. V písmech se často mluví o radosti, kterou Nebeský Otec ze svého Syna měl.

V Matoušovi čteme: „A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.“ (Matouš 3:17.)

V Lukášovi je zaznamenáno: „I stal se hlas z oblaku řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte.“ (Lukáš 9:35.)

A u chrámu v zemi Hojnosti, po Spasitelově Vzkříšení, lidé slyšeli Otcův hlas: „Hle, můj milovaný Syn, v němž se mi dobře zalíbilo.“ (3. Nefi 11:7.)

Zvláště mě dojímá, když čtu o tom, že když Ježíš trpěl v zahradě getsemanské, Otec z veliké lásky a soucitu ke svému Jednorozenému Synu seslal anděla, aby Ho utěšoval a posiloval. (Viz Lukáš 22:43.)

Obrázek

Christ before the crowd

Ecce Homo, J. Kirk Richards

Ježíš za nás musel položit život ochotně.

Na veliké radě v nebi Lucifer, „syn jitra“ (viz Izaiáš 14:12; NaS 76:26–27), řekl:

„Viz, zde jsem, pošli mne, budu tvým synem a vykoupím veškeré lidstvo, takže jediná duše nebude ztracena, a zajisté to učiním; pročež dej mi svou čest.

Ale viz, můj Milovaný Syn, který byl mým Milovaným a Vyvoleným od počátku, mi řekl – Otče, staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.“ (Mojžíš 4:1–2; viz také Abraham 3:27.)

Syn ale díky své veliké lásce, kterou chová ke svému Otci a ke každému z nás, řekl: „Pošli mne.“ Když řekl: „Pošli mne“, použil svobodu jednání.

„Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. …

Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého.“ (Jan 10:15, 17–18.)

Kdyby si to Spasitel přál, mohly Ho celé zástupy andělů přenést z kříže přímo domů, k Jeho Otci. On ale použil svobodu jednání, aby se za nás obětoval, aby naplnil své poslání ve smrtelnosti a aby vytrval do konce a smírnou oběť dokončil.

Ježíš chtěl přijít na zemi a byl k tomu způsobilý. A když přišel, řekl: „Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal.“ (Jan 6:38.)

Petr učil, že Ježíš byl předustanoven před založením světa. (Viz 1. Petrova 1:19–21.)

Proroci ve všech dispensacích předpovídali příchod Ježíš Krista a to, jaké bude Jeho poslání. Enoch měl díky své veliké víře úžasné vidění týkající se narození, smrti, nanebevstoupení a Druhého příchodu Spasitele:

„A vizte, Enoch viděl den příchodu Syna Muže, vpravdě v těle; a jeho duše se radovala řka: Spravedlivý je pozvednut a Beránek je zabit od založení světa. …

A Pán řekl Enochovi: Pohleď, a on pohleděl a spatřil Syna Muže pozvednutého na kříž po způsobu lidí;

A slyšel silný hlas; a nebesa byla zahalena; a všechna stvoření Boží truchlila; a země sténala; a skály se rozpukaly; a svatí vstali a byli korunováni na pravici Syna Muže korunou slávy. …

A Enoch viděl Syna Muže vystoupiti k Otci. …

A stalo se, že Enoch viděl den příchodu Syna Muže, v posledních dnech, aby přebýval na zemi ve spravedlivosti po dobu tisíce let.“ (Mojžíš 7:47, 55–56, 59, 65.)

Amulek přibližně 75 let před Kristovým narozením svědčil: „Vizte, dosvědčím vám sám za sebe, že tyto věci jsou pravdivé. Vizte, pravím vám, že já vím, že Kristus přijde mezi děti lidské, aby na sebe vzal přestupky lidu svého, a že usmíří hříchy světa; neboť Pán Bůh tak pravil.“ (Alma 34:8.)

Obrázek

Mary at the tomb

KAM VZALI PÁNA MÉHO?, J. Kirk Richards

Jedině Ježíš Kristus mohl přinést smírnou oběť – narodil se ze smrtelné matky Marie a obdržel moc života od svého Otce. (Viz Jan 5:26.) Díky této moci života překonal smrt, moc hrobu byla zbavena účinnosti, a On se stal naším Spasitelem, Prostředníkem a Pánem vzkříšení – prostředkem, kterým je nám všem dáno spasení a nesmrtelnost. Díky smírné oběti Ježíše Krista budeme všichni vzkříšeni a staneme se nesmrtelnými.

Druhý článek víry praví: „Věříme, že lidé budou potrestáni za své vlastní hříchy, a ne za přestupek Adamův.“

Skrze svobodu jednání se rozhodujeme, že budeme používat víru. S jistým úsilím můžeme činit pokání; bez Usmíření ho ale činit nemůžeme.

V Mojžíšovi se učíme: „Odtud se mezi lidem rozšířila zpráva, že Syn Boží usmířil původní vinu, čímž hříchy rodičů nemohou býti zodpověděny na hlavu dětí.“ (Mojžíš 6:54.)

Ve 2. Nefim nacházíme velmi důležitou nauku:

„Neboť poněvadž smrt přichází na všechny lidi, aby naplňovala milosrdný plán velikého Stvořitele, musí nezbytně býti moci vzkříšení a vzkříšení musí nezbytně přijíti k člověku kvůli pádu; a pád přišel kvůli přestupku; a protože se lidé stali padlými, byli z přítomnosti Páně odříznuti.

Pročež, musí nezbytně býti nekonečného usmíření – pokud by nekonečného usmíření nebylo, tato porušitelnost by nemohla obléci neporušitelnost. Pročež, první soud, který přišel na člověka, by byl musel nezbytně zůstati v nekonečném trvání. A kdyby tomu tak bylo, toto tělo by muselo ulehnouti, aby zpráchnivělo a rozpadlo se ve své matce zemi, aby již nepovstalo.“ (2. Nefi 9:6–7.)

V Nauce a smlouvách Spasitel říká: „Otče, viz utrpení a smrt toho, který žádného hříchu neučinil, v němž se ti dobře zalíbilo; viz krev Syna svého, jež byla prolita, krev toho, kterého jsi dal, abys ty sám mohl býti oslaven.“ (NaS 45:4.)

Ježíš byl jedinou lidskou bytostí, která byla dokonalá, bez hříchu. Oběť ve Starém zákoně znamenala oběť krve – poukazovala na oběť našeho Pána a Vykupitele na kříži, díky níž vykonal smírnou oběť. Když se v dávných dobách v chrámech přinášely oběti proléváním krve, kněží obětovali beránka bez vady, který byl ve všech ohledech dokonalý. Spasitel je díky své čistotě v písmech často popisován jako „Beránek Boží“. (Viz např. Jan 1:29, 36; 1. Nefi 12:6; 14:10; NaS 88:106.)

Petr učil, že jsme vykoupeni „drahou krví [Krista,] jakožto Beránka nevinného a nepoškvrněného“. (1. Petrova 1:19.)

Následující verše objasňují, že Spasitel skrze Usmíření zaplatil cenu za naše hříchy:

„My všichni jako ovce jsme zbloudili; jeden každý na cestu svou jsme se obrátili; a Pán uvalil na něj nepravosti všech nás.“ (Mosiáš 14:6.)

„Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám; nebo když jsme ještě hříšníci byli, Kristus umřel za nás. …

Poněvadž byvše nepřátelé, smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho, nadtoť smířeni jsouce, spaseni budeme skrze život jeho.

A ne jen to, ale chlubíme se i Bohem, skrze Pána našeho Jezukrista, skrze něhož nyní smíření jsme došli. …

Nebo jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných, tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí.“ (Římanům 5:8, 10–11, 19.)

„Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť vzal na se mdloby naše, a neduhy nesl.“ (Matouš 8:17.)

„Ale Bůh nepřestává býti Bohem a milosrdenství má nárok na kajícné a milosrdenství přichází usmířením; a usmíření umožňuje vzkříšení mrtvých; a vzkříšení mrtvých přivádí lidi zpět do přítomnosti Boží; a tak jsou znovuzřízeni do přítomnosti jeho, aby byli souzeni podle skutků svých, podle zákona a spravedlnosti. …

A tak Bůh uskutečňuje veliké a věčné záměry své, které byly připraveny od založení světa. A tak nastává spasení a vykoupení lidí, a také zkáza a bída jejich.“ (Alma 42:23, 26.)

Obrázek

Christ on the cross

Ponurý den na Golgotě, J. Kirk Richards

Ježíš Kristus podstoupil zkoušky, utrpení, oběť a strasti v Getsemanech i muka na Golgotě na kříži. Poté mohl konečně říci: „Dokonánoť jest.“ (Jan 19:30.) Dokončil své dílo ve smrtelnosti a vytrval do konce, díky čemuž smírnou oběť završil.

V oné zahradě pronesl: „Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty.“ (Matouš 26:39.)

V Nauce a smlouvách se učíme:

„Kteréžto utrpení způsobilo mně, dokonce Bohu, největšímu ze všech, že jsem se chvěl bolestí a krvácel v každém póru a trpěl v těle i v duchu – a přál jsem si, abych nemusel píti ten hořký kalich a mohl se stáhnouti –

Nicméně, sláva buď Otci, a já jsem vypil a dokončil jsem přípravy své pro děti lidské.“ (NaS 19:18–19.)

Ježíš svému Otci řekl: „Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil.“ (Jan 17:4.)

Poté, na kříži, „když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil.“ (Jan 19:30.)

Ježíš přišel na zemi, uchoval si svou božskost, aby mohl vykonat smírnou oběť, a vytrval do konce.

Dnes pamatujeme na Spasitelovu smírnou oběť prostřednictvím symbolů chleba a vody, symbolů Jeho těla a krve, jak to Pán zavedl při své Poslední večeři s apoštoly.

„A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.“ (Lukáš 22:19–20.)

V Janovi 11:25–26 čteme:

„Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.

A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky.“

Rovněž čteme: „Jáť jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.“ (Jan 6:51.)

„Život světa“ znamená věčný život.

Je třeba, abychom připravovali sebe a svou rodinu, abychom byli každý týden hodni přijímat svátost a obnovovat své smlouvy s kajícným srdcem.

Obrázek

Resurrected Christ

Nepochybuj, Tomáši, J. Kirk Richards

Otec seslal svého Syna na zemi, v čemž spočívá Jeho blahosklonnost, aby dovolil, že Jeho Syn bude ukřižován a projde vším tím, čím musel projít. V Janovi čteme:

„Dí … Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.

Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.“ (Jan 14:6–7.)

„V tomť jest láska, ne že bychom my Boha milovali, ale že on miloval nás, a poslal Syna svého obět slitování za hříchy naše.“ (1. Janova 4:10.)

Slitování znamená smíření či urovnání.

Každý, kdo přichází na zemi a získává smrtelné tělo, bude vzkříšen, ale musíme pracovat na tom, abychom skrze svou věrnost, svobodu jednání, poslušnost a pokání obdrželi požehnání oslavení. Milosrdenství bude vyměřeno společně se spravedlností, přičemž bude umožněno pokání.

Díky tomu, že jsme se rozhodli následovat a přijmout Ježíše Krista jako svého Vykupitele, na sebe křtem bereme Jeho jméno. Přijímáme zákon poslušnosti. Slibujeme, že na Něj budeme vždy pamatovat a že budeme dodržovat Jeho přikázání. Své smlouvy obnovujeme přijímáním svátosti.

Tím, že obnovujeme své smlouvy, získáváme zaslíbení, že budeme mít Jeho Ducha, aby byl vždy s námi. Umožníme-li Jeho Duchu vstoupit nám do života a řídit ho, budeme se moci vrátit do přítomnosti Nebeského Otce a Jeho Syna Ježíše Krista – v tom spočívá Jejich plán pro naše štěstí, plán spasení.