2017
Příprava na novou cestu
April 2017


Přípravana novou cestu

Autorka žije v Paraná v Brazílii.

Stejně jako Nefi při plavbě do neznáma jsem i já musela uplatnit víru v Pána v souvislosti se založením rodiny.

Obrázek
sail boat on the water

Foto © Getty Images

Během týdnů před svatbou a chrámovým pečetěním jsem začala být trošku nervózní kvůli všemu, co jsem musela udělat, než založím novou rodinu. Navzdory veškeré radosti dané chvíle jsem pociťovala stres ohledně nového uspořádání všedních dnů, potřeby uvést do pořádku naše finance, hledání místa, kam bychom si mohli uložit věci, a mých nových zodpovědností jakožto manželky. Chtěla jsem zajistit, abychom na cestu manželství vykročili správně, prostřednictvím toho, že si navzdory našemu hektickému životu uděláme v rámci svých aktivit místo na to, co je důležité – jako například dodržování přikázání a společné trávení času jako manželé.

Když se přiblížil den svatby, překvapila mě řada nočních můr, jejichž obsahem byly všechny možné obtíže, které by mohly rodinu postihnout. A protože pocházím z rodiny, která je sice láskyplná, ale zároveň se potýká s těžkostmi a ohrožují ji neustálé prudké hádky a pocity ublíženosti, měly na mě tyto zlé sny větší vliv, než by měly mít. A tak jsem se jedné noci po několika podobných snech probudila zalitá potem a rozhodla se řídit radou sestry Neill F. Marriottové, druhé rádkyně v Generálním předsednictvu Mladých žen, kterou uvedla ve svém proslovu „Odevzdáváme své srdce Bohu“. (Liahona, listopad 2015, 30–32.) Zavřela jsem oči a modlila se: „Drahý Nebeský Otče, co mohu udělat pro to, abych tyto špatné věci od své rodiny odvrátila?“

Odpověď mě zasáhla tak rychle a tak silně, jako by mi někdo otevřel dveře do hlavy a vstrčil jimi onu myšlenku dovnitř. Tichý a jemný hlas mě nabádal: „Prostě dělej to, co dělat máš. Buď věrná na každém kroku.“ Duch mi pošeptal několik konkrétních rad a já jsem měla pocit, že pokud budu zmíněné věci dělat, bude všechno v pořádku.

Usmála jsem se a hruď mi naplnil vřelý pocit. Veškeré starosti byly naráz zapomenuty, protože jsem věděla, že je to pravda. Ducha Svatého jsem pocítila již dříve, ale nikdy ne tak silně jako oné noci. Pociťovala jsem, jak mě obklopuje láska Nebeského Otce a našeho Spasitele, a věděla jsem, že útěcha a spasení mé rodiny jsou pro Ně zrovna tak důležité jako pro mě.

K dodatečnému ujištění mi ještě na mysli vytanul jeden příběh z písem – okamžik, kdy Pán nařídil Nefimu, aby postavil loď: „A stalo se, že Pán ke mně promluvil řka: Postavíš loď podle způsobu, který ti ukáži, abych mohl převésti tvůj lid přes tyto vody.“ (1. Nefi 17:8; zvýraznění přidáno.)

Nefi a jeho rodina strávili v pustině celá léta a snášeli všemožné strasti. Mohl mít strach pustit se na cestu po moři a mohl dopustit, aby se jeho obavy staly silnějšími než jeho víra. Ale nedopustil to. Přijal a poslechl pokyny, které mu Bůh dal. Měl víru v to, že se Jeho zaslíbení naplní. Pán Nefimu nikdy neřekl, že se nevyskytnou bouře nebo že loď nebude zmítána vlnami. Ale řekl mu, že pokud se bude řídit Jeho vedením, bude schopen dovést svou rodinu v bezpečí přes oceán do zaslíbené země.

Uvědomila jsem si, že i já jsem mnoho let putovala pustinou, ale nyní stojím na mořském břehu a připravuji se na novou cestu – na manželství. Byla jsem povolána – a domnívám se, že je to případ všech rodin Svatých posledních dnů – abych postavila loď a řídila se při tom Božími pokyny.

Jakmile jsme se s manželem vzali, nastaly těžkosti. Onemocněla jsem a měli jsme obtíže udržet vyrovnaný rozpočet a uvést do praxe všechny dobré návyky, jimiž jsme se rozhodli řídit.

Ale rady, jichž se mi dostalo oné noci, mi zůstávaly v srdci. Denně jsme se snažili něčemu naučit a uchovávat si slovo Boží v srdci jako poklad, řídit se dobrým příkladem našich drahých vedoucích – včetně Krista – a zlepšovat se ve vlastním chování. Získala jsem silnější svědectví o modlitbě a skutečně jsem okusila lásku, kterou k nám Otec chová. Začala jsem více důvěřovat a méně se bát. Uvědomili jsme si, že z těžkostí, kterým jsme čelili, se staly kroky ke zlepšení. Dnes náš domov připomíná kousek nebe.

Jsme stále na začátku cesty, ale vdát se a založit rodinu bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy učinila. Mé srdce je naplněno radostí, když pomyslím na chrámový obřad, který jsme přijali, a vím, že byl zpečetěn Boží pravomocí. Čím více rozumím důležitosti rodiny v plánu Nebeského Otce a posvátnosti smlouvy, kterou jsme uzavřeli, tím více toužím pomáhat druhým rodinám, aby mohly tentýž obřad přijmout také.

Zjistila jsem, že nemusím mít obavy z toho, co se stane, neboť „nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné“. (2. Timoteovi 1:7.) Musíme být jednoduše poslušní, řídit se pokyny danými v písmech a skrze slova novodobých proroků a žádat v modlitbě o osobnější pokyny. Pokud to budeme dělat, dokážeme přeplout oceán těchto posledních dnů s důvěrou, že bez ohledu na to, jaké obtíže nás postihnou, naši blízcí budou v bezpečí.