Strýček je výtvarník a vyrábí malé dřevěné lodě ve skleněných láhvích. Jejich výroba vyžaduje spoustu času, soustředění a úsilí.

Jednoho dne jsem viděla všechny jeho nástroje a všimla jsem si, jak každý z těchto nástrojů používá k tomu, aby vyrobil konkrétní detail nebo ozdobu lodi. Když jsem se dívala, jak pracuje, překvapilo mě, jak při výrobě lodí tyto nástroje používá. Připomnělo mi to příběh o tom, jak stavěl loď Nefi. (Viz 1. Nefi 17–18.) Postavil ji po způsobu Páně, nikoli lidském. Bůh nám poskytuje nástroje, abychom si postavili vlastní loď po Jeho způsobu. Písma, víra a láska Boží jsou nástroje, které v životě musím používat já, abych pečlivě postavila svou vlastní loď bez jakýchkoli skulin. Každý den se učím být učednicí Páně.

V Dánsku bylo chladné jaro. Zrovna jsem začal sloužit na misii na plný úvazek a měl jsem potíže udržet si svědectví. Byl jsem obrácený teprve 19 měsíců a nebyl jsem si jistý, jak zvládnu život v cizí zemi, jazyk, který neovládám, a spleť ulic, v níž jsem si nedovedl představit, že bych se vyznal. Z mých modliteb, kdysi naplněných vděčností, se brzy stala hořká obvinění: „Bože, proč jsi mě opustil?“

Jednou ráno jsem k Němu volal v modlitbě. Ale namísto toho, abych se s hněvem v srdci ptal „proč“, jsem snažně prosil o svědectví o pravdivosti evangelia a o to, aby se mi podařilo potlačit pochybnosti.

Poté, co jsem se pomodlil, jsem otevřel písma na náhodné stránce. Zrak mi padl na Deuteronomium 31:6: „Buďte silní a zmužile se mějte, nebojte se, ani se lekejte tváři jejich, nebo Hospodin Bůh tvůj, on jde s tebou, neopustíť a nezanechá tebe.“

Mé srdce bylo naplněno radostí, když jsem pochopil odpověď na svou otázku – Bůh byl celou dobu se mnou. Čekal prostě na upřímnou modlitbu namísto obviňování, že mě opustil.

Bůh mě nikdy neopustí, i kdyby se zdálo, že vše je beznadějné. A my můžeme pociťovat Jeho záři skrze modlitbu a Jeho písma.