Hotovo!

Obrázek

cell phones

Ilustrace Allen Garns

Jednoho nedělního odpoledne, když jsem jako biskup prováděl pohovory, jsem měl milou příležitost setkat se s jedním svým dobrým přítelem a pohovořit s ním o jistých těžkostech, kterým čelil. Po několika minutách, když jsem naslouchal jeho starostem, jsem pocítil, že potřebuje důslednost v četbě písem. Připomnělo mi to, že i já, jako jeho biskup, mám být ve svém studiu písem důslednější, protože jsem s tím poněkud zápolil. A tak jsem mu navrhl, že si začneme při své snaze důsledněji studovat vzájemně poskytovat zpětnou vazbu.

Každý den po čtení písem pošleme tomu druhému zprávu Hotovo!. Vědomí toho, že někdo jiný čeká na to, až mu dáme vědět, zda jsme si ten den v písmech četli, bylo pro nás oba skvělou motivací. Když jeden z nás zapomněl, zpráva od druhého mu to připomněla. Když ten druhý nenapsal, nikdo se na něj kvůli tomu nezlobil. Umožňovali jsme tomu druhému, aby se s danou výzvou vypořádal, aniž bychom v něm vyvolávali pocit viny.

Začali jsme takto studovat před půl rokem a nepamatuji si jediný den, kdy bychom čtení písem vynechali. Tento bratr vystoupil před několika měsíci na postním a svědeckém shromáždění a podělil se o svědectví ohledně toho, jaký pozitivní vliv má denní studium písem na něj i na jeho rodinu.

Jsem vděčný za tohoto bratra a jeho přátelství i za jeho každodenní textové zprávy. Uvědomil jsem si, jak nám může technika, pokud ji používáme správně, obohatit život. Jsem také vděčný za písma a za to, jak svědčí o Kristu. Vím, že díky Spasitelově smírné oběti se každý z nás může jednoho dne k Němu vrátit a žít s Ním.