Bůh pověřuje jednotlivce zodpovědností starat se o jejich vlastní časné potřeby a základní potřeby jejich rodiny. Rodiče mají posvátnou povinnost starat se o „životní potřeby“ svých dětí. („Rodina – prohlášení světu“, Liahona, listopad 2010, 129.) V této lekci se studenti budou učit o tom, jak může zásada soběstačnosti přispět k jejich časné a duchovní stabilitě nyní i v budoucnu.
Doplňková četba
M. Russell Ballard, „Becoming Self-Reliant – Spiritually and Physically“, Ensign, Mar. 2009, 50–55.
Marvin J. Ashton, „One for the Money“, Ensign, Sept. 2007, 37–39; viz také Marvin J. Ashton, „Průvodce rodinnými financemi“, Liahona, duben 2000, 42–47.
Na tabuli napište tuto otázku: „Jak se Ježíš Kristus připravoval na svou službu ve smrtelnosti?“ Vyzvěte studenty, aby si přečetli Marka 6:1–3 a Lukáše 2:51–52 a zjistili, jak se Spasitel v mládí připravoval na svou pozdější službu. Zatímco budou studenti odpovídat, napište na tabuli toto:
Pracoval se svým otcem jako tesař (profesně)
Rostl v moudrosti (získáváním vzdělání)
Rostl do výšky (fyzicky)
Rostl v milosti u Boha (duchovně)
Rostl v milosti u lidí (společensky)
Jak vám následování Spasitelova příkladu v těchto pěti oblastech může pomoci připravit se na to, abyste dokázali zabezpečit své potřeby i potřeby své budoucí rodiny?
Přečtěte následující slova presidenta Spencera W. Kimballa (1895–1985) a vyzvěte studenty, aby se zaměřili na to, co president Kimball označuje za zodpovědnost každého Svatého posledních dnů:
Obrázek
President Spencer W. Kimball
„Pán přikázal této Církvi a jejím členům, aby byli soběstační a nezávislí. (Viz NaS 78:13–14.)
Zodpovědnost za sociální, emocionální, duchovní, fyzické nebo ekonomické blaho člověka spočívá zaprvé na něm samotném, zadruhé na jeho rodině a zatřetí na Církvi, je-li jejím věrným členem.
Žádný opravdový Svatý posledních dnů, pokud je fyzicky či duševně schopný, dobrovolně nepřenese břímě za blaho vlastní nebo své rodiny na někoho jiného. Dokud bude moci, bude s inspirací Páně a svou vlastní prací zaopatřovat pro sebe a pro svou rodinu duchovní a časné životní nezbytnosti.“ (Teachings of Presidents of the Church: Spencer W. Kimball [2006], 116.)
Jakou zodpovědnost má podle slov presidenta Kimballa každý z nás?
Proč je důležité, abychom byli „soběstační a nezávislí“? (Studenti by měli rozpoznat tuto pravdu: Když se staneme soběstačnými, jsme schopni zaopatřit pro sebe a pro svou rodinu duchovní a časné životní nezbytnosti.)
Požádejte studenty, aby se podělili o to, co pro ně znamená soběstačnost. Poté ukažte tato slova staršího Roberta D. Halese z Kvora Dvanácti apoštolů a požádejte některého studenta, aby je přečetl:
Obrázek
Starší Robert D. Hales
„Soběstačnost znamená vzít na sebe zodpovědnost za vlastní duchovní a časné blaho i za blaho těch, které nám Nebeský Otec svěřil do péče. Pouze tehdy, jsme-li soběstační, můžeme věrně napodobovat Spasitele tím, jak sloužíme a žehnáme ostatním.
Je důležité, abychom pochopili, že soběstačnost je pouze prostředkem pro dosažení cíle. Naším hlavním cílem je stát se takovými, jako je Spasitel, a tento cíl umocňujeme, když nesobecky sloužíme druhým. Naše schopnost sloužit se zvyšuje či snižuje podle úrovně naší soběstačnosti.“ („A Gospel Vision of Welfare: Faith in Action“, Basic Principles of Welfare and Self-Reliance [brožurka, 2009], 1–2.)
Co je prvořadým účelem soběstačnosti?
Jak se snižuje naše schopnost sloužit druhým, když nejsme soběstační?
Abyste studentům pomohli ještě lépe porozumět tomu, co to znamená soběstačnost, ukažte tato slova sestry Julie B. Beckové, bývalé generální presidentky Pomocného sdružení:
„Jak se staneme soběstačnými? Soběstačnými se staneme tak, když získáme dostatečné znalosti, vzdělání a gramotnost; když moudře spravujeme své příjmy a zdroje, jsme duchovně silnými a připravujeme se na případy nouze a možné zvraty; a když pečujeme o své zdraví a sociální i emocionální blaho.“ („The Welfare Responsibilities of the Relief Society President“, Basic Principles of Welfare and Self-Reliance, 4.)
Do horní části tabule napište tato slova: vzdělání, finance, duchovní síla, domácí výroba a zásoby, zdraví a zaměstnání. Řekněte studentům, že soběstačnost v sobě zahrnuje šest oblastí vyrovnaného života. (Viz Poskytování pomoci dle způsobu Páně – souhrnná příručka vedoucího pro blaho a sociální péči [brožurka, 2009], 1–2.) Diskutujte jako třída chvíli o tom, co by mohli mladí svobodní dospělí dělat pro to, aby se stali soběstačnějšími v každé z těchto oblastí, a byli tak lépe schopni zabezpečit časné a duchovní potřeby své budoucí rodiny a sloužit v Církvi. Odpovědi studentů pište na tabuli. Možné odpovědi:
Vzdělání: Získat titul nebo certifikát z vysoké či střední odborné školy, zlepšovat své studijní návyky, osvojovat si další pracovní dovednosti, naučit se provádět základní opravy v domě či na automobilu.
Finance: Platit poctivý desátek a postní oběť, učit se vytvářet si rozpočet a řídit se jím, učit se sebekázni, vyhýbat se zbytečným dluhům, splácet své dluhy, šetřit si část peněz z každé výplaty.
Duchovní síla: Modlit se, studovat písma, postit se za konkrétním účelem, navštěvovat pravidelně chrám.
Domácí výroba a zásoby: Naučit se, jak konzervovat potraviny a jak je skladovat, založit si a obdělávat zahradu (nebo alespoň několik rostlin).
Zdraví: Být poslušni Slova moudrosti, pravidelně cvičit, zdravě se stravovat, dbát na dostatečný spánek, zajistit si zdravotní pojištění.
Zaměstnání: Rozvíjet nové pracovní dovednosti, podporovat pevnou pracovní morálku, získat osvědčení o pokročilém studiu.
Co jste udělali nebo děláte pro to, abyste zlepšili svou soběstačnost v jedné z těchto oblastí? Jak toto úsilí posílilo vaše pocity ohledně soběstačnosti a vaší osobní hodnoty? Jak to posílilo vaši schopnost zaopatřit sami sebe a lépe sloužit v Církvi?
Vyzvěte studenty, aby si stanovili cíl, že se v jedné z těchto oblastí zlepší.
Připomeňte studentům, že pokud nyní ještě nejsou zodpovědní za své vlastní zabezpečení a v budoucnu i za zabezpečení své rodiny, jednou za to zodpovědní budou. Musí se tudíž naučit zacházet moudře se svými časnými zdroji.
Každému studentovi zadejte četbu jedné z následujících pasáží a vyzvěte je, aby rozpoznali zásady, které se týkají prozíravého hospodaření s financemi.
Po uplynutí dostatečné doby studenty požádejte, aby se s ostatními členy třídy podělili o to, co našli. Ujistěte se, že rozumějí této zásadě: Jednotlivci a rodiny mohou zlepšit svou finanční stabilitu a být připraveni na pomáhání druhým tím, že budou uplatňovat moudré finanční zásady. (Mohli byste poukázat na to, že Pán v písmech často uvádí spojitost mezi získáním bohatství a závazkem pomáhat chudým a potřebným. Viz například Jákob 2:18–19 či NaS 104:18.)
Jaká požehnání jste získali nebo získáváte díky tomu, že v životě uplatňujete moudré finanční zásady?
Přečtěte Nauku a smlouvy 104:78. Poté ukažte tato slova staršího Josepha B. Wirthlina (1917–2008) z Kvora Dvanácti apoštolů a požádejte některého studenta, aby je přečetl:
Obrázek
Starší Joseph B. Wirthlin
„Pamatujte si toto: dluh je forma područí. Je to finanční termit. Když nakupujeme na úvěr, dává nám to jen zdání blahobytu. Myslíme si, že věci vlastníme, ale ve skutečnosti naše věci vlastní nás.
Některý dluh – třeba na skromný domov, náklady na vzdělání, a snad na první auto, pokud je nutné – může být nezbytný. Nikdy však nemáme vstupovat do finančního područí ve formě spotřebitelského dluhu, aniž pečlivě zvážíme náklady.“ („Pozemské dluhy, nebeské dluhy“, Liahona, květen 2004, 41.)
Proč je dluh formou područí? (Zatímco budou studenti odpovídat, pomozte jim porozumět této zásadě: Když se jednotlivci a rodiny vyhýbají zbytečným dluhům, pomáhá jim to osvobodit se od finančního područí.) President Gordon B. Hinckley (1910–2008) učil: „Soběstačnosti nelze dosáhnout, visí-li nad domácností značný dluh. Člověk není ani nezávislý, ani svobodný od područí, když má závazky vůči druhým.“ („Chlapcům a mužům“, Liahona, leden 1999, 63.)
Požádejte některého studenta, aby přečetl tuto radu presidenta Thomase S. Monsona:
Obrázek
President Thomas S. Monson
„Vyvarujte se filosofie a výmluvy, že včerejší luxus se stal dnešní nutností. Neexistují žádné nutnosti, pokud si je sami nevytvoříme. Mnozí naši mladí manželé dnes chtějí začínat s několika auty a s takovým domem, na který matka a otec museli vydělávat celý život. V důsledku toho se dlouhodobě zadlužují s tím, že budou žít ze dvou platů. Pravděpodobně příliš pozdě zjistí, že nastávají změny, že ženy mívají děti, že některé rodiny pronásleduje nemoc, že dochází ke ztrátě zaměstnání, k přírodním katastrofám a k dalším situacím a že hypotéku vypočítanou pro příjem ze dvou platů již nelze splácet. Je nezbytné, abychom žili v mezích svých prostředků.“ („Stálé pravdy pro měnící se časy“, Liahona, květen 2005, 20.)
Jaké jsou některé možné následky, jež postihnou jednotlivce a rodiny, které si neuvědomují rozdíl mezi přáními a potřebami?
Jak se například můžeme naučit rozlišovat mezi přáními a potřebami?
Vyzvěte studenty, aby přemýšleli o následujících otázkách a odpověděli si na ně ve svém deníku:
V jakých oblastech života byste se mohli stát soběstačnějšími?