Staňte se prozíravým zaopatřovatelem – časně i duchovně

Jsme nesmírně požehnáni, že nás vede žijící prorok! President Thomas S. Monson vyrůstal během Velké hospodářské krize, a i díky tomu se učil, jak sloužit druhým. Jeho matka ho často žádala, aby donesl jídlo potřebným sousedům, a dávala mužům bez domova příležitostné práce výměnou za doma uvařené jídlo. Později ho jako mladého biskupa učil president J. Reuben Clark: „Buď laskavý k vdovám a pečuj o chudé.“ (Thomas S. Monson, „A Provident Plan – A Precious Promise“, Ensign, May 1986, 62.) President Monson pečoval o 84 vdov a staral se o ně až do konce jejich života. V průběhu let se jeho služba členům a bližním po celém světě stala charakteristickým znakem jeho poslání. Jsme vděčni za to, že je pro nás takovým příkladem. Děkujeme vám, presidente Monsone.

Bratři a sestry, podobně jako president Monson, vyrůstají i naše děti v časech ekonomické nejistoty. Stejně jako se naši prarodiče i praprarodiče naučili z ekonomické nepřízně důležitým lekcím, může to, co se naučíme dnes, v našich současných podmínkách, požehnat nám i našemu potomstvu v generacích, jež přijdou.

Dnes promlouvám ke všem těm, jejichž svoboda v rozhodování je omezena důsledky dřívějších rozhodnutí inspirovaných špatnou radou. Konkrétně hovořím o rozhodnutích, jež vedly k nadměrnému dluhu a k závislosti na jídle, drogách, pornografii a o dalších myšlenkách a skutcích, jež oslabují pocit sebeúcty. Všechny tyto výstřelky nás osobně poznamenávají a podkopávají naše vztahy v rodině. Samozřejmě, že některé dluhy, např. za vzdělání, skromný domov či jednoduchý vůz, mohou být nezbytné pro zajištění potřeb rodiny. Naneštěstí však upadáme do dalších dluhů, pokud neumíme ovládat svá přání a impulsy závislosti. A jak pro dluhy, tak pro danou závislost existuje totéž nadějné řešení – musíme se obrátit k Pánu a následovat Jeho přikázání. Musíme si více než cokoli jiného přát změnit svůj život, abychom mohli přerušit kruh dluhu a svých nekontrolovaných tužeb. Modlím se o to, abyste v několika příštích minutách, i během celé konference, byli naplněni nadějí v našeho Spasitele Ježíše Krista a abyste nacházeli naději v naukách Jeho znovuzřízeného evangelia.

Naše potíže, včetně těch, které si svými rozhodnutími vytváříme sami, jsou součástí naší zkoušky ve smrtelnosti. Dovolte mi, abych vás ujistil o tom, že vaše situace není mimo dosah našeho Spasitele. Díky Němu nám může každý boj dát zkušenosti a být pro naše dobro (viz NaS 122:7). Každé pokušení, které překonáváme, je tu proto, aby nás posílilo, nikoli zničilo. Pán nikdy nedopustí, abychom trpěli nad meze toho, co jsme schopni snést (viz 1. Korintským 10:13).

Musíme mít na paměti, že protivník nás zná neobyčejně dobře. On ví kde, kdy a jak nás pokoušet. Jsme-li poslušni nabádání Ducha Svatého, můžeme se naučit rozeznávat protivníkova pokušení. Než se poddáme pokušení, musíme se naučit říkat s neoblomným odhodláním: Jdi pryč ode mne. (Viz Lukáš 4:8.)

Náš úspěch není nikdy měřen podle toho, jak mocně jsme pokoušeni, ale jak věrně reagujeme. Musíme žádat o pomoc svého Nebeského Otce a usilovat o sílu skrze Usmíření Jeho Syna, Ježíše Krista. Obdržení této božské pomoci nám v časných i duchovních záležitostech umožňuje stát se prozíravým zaopatřovatelem pro sebe i pro druhé.

Kdo je to prozíravý zaopatřovatel?

Všichni jsme zodpovědni za péči o sebe a o svou rodinu v záležitostech časných i duchovních. Pečovat prozíravě znamená, že musíme uplatňovat zásady prozíravého způsobu života: žít radostně v rámci svých příjmů – být spokojeni s tím, co máme, vyvarovat se nadměrného dluhu a pečlivě šetřit a připravovat se na nečekané nepříznivé dny. Žijeme-li prozíravě, můžeme zaopatřit sebe i svou rodinu, a také následovat Spasitelův příklad – sloužit a žehnat druhým.

Jsme-li prozíravými zaopatřovateli, musíme dodržovat toto základní přikázání: Nebudeš žádostiv. (Viz Exodus 20:17.) Náš svět je plný pocitů nárokování. Někteří z nás se cítí rozpačitě, zahanbeně či trochu méněcenně, pokud naše rodina nemá vše, co mají sousedé. Výsledkem je, že se zadlužíme, abychom si koupili to, co si nemůžeme dovolit – a to, co ve skutečnosti nepotřebujeme. Kdykoli toto činíme, stáváme se časně i duchovně slabými. Zahazujeme část své vzácné a drahocenné svobody jednání a uvádíme se do dobrovolné poroby. Peníze, které jsme mohli použít na péči o sebe a o druhé, musejí být nyní použity na splácení našich dluhů. Zbytek často stačí jen k tomu, aby byly uspokojeny naše základní fyzické potřeby. Když žijeme v rámci životního minima, podléháme depresím, ztrácíme pocit vlastní hodnoty a naše vztahy s rodinou, přáteli, sousedy a s Pánem se oslabují. Nemáme čas, sílu ani touhu usilovat o duchovní věci.

Jak se tedy vyvarujeme dluhů a závislosti na časných a světských věcech a jak je překonáme? Dovolte mi, abych se s vámi podělil o dvě lekce prozíravého způsobu života, které mohou pomoci každému z nás. Těmto lekcím, spolu s mnoha dalšími důležitými lekcemi mého života, mě naučila moje manželka a věčná společnice. Těmto lekcím jsem se naučil během dvou různých období našeho manželství – obě při příležitosti, kdy jsem jí chtěl koupit zvláštní dar.

První lekci jsem se naučil, když jsme byli krátce oddáni a měli jsme velmi málo peněz. Byl jsem ve vojenském letectvu a nepodařilo se nám být spolu na Vánoce. Sloužil jsem v cizině. Když jsem přijel domů, všiml jsem si v jedné výloze nádherných šatů a navrhl jsem své manželce, že pokud se jí líbí, tak je koupíme. Mary odešla do kabinky. Po chvilce vyšel prodavač, mihl se kolem mě a vrátil šaty zpět do výlohy. Když jsme vyšli z obchodu, zeptal jsem se: „Co se stalo?“ Odpověděla: „Byly to nádherné šaty, ale nemůžeme si je dovolit!“ Tato slova mi vstoupila přímo do srdce. Naučil jsem se, že dvě nejláskyplnější slova jsou „Miluji tě“ a čtyři nejstarostlivější slova pro ty, které milujeme, jsou „Nemůžeme si to dovolit“.

Druhé lekci jsem se naučil o několik let později, když jsme byli finančně zajištěni lépe. Blížilo se výročí naší svatby a já jsem chtěl Mary koupit módní kabát, abych projevil svou lásku a vděčnost za mnoho šťastných let prožitých spolu. Když jsem se zeptal, co si myslí o kabátu, který jsem měl na mysli, odpověděla slovy, která mi opět pronikla do srdce i do mysli. Zeptala se: „Kam bych ho nosila?“ (V té době byla presidentkou Pomocného sdružení sboru a pomáhala potřebným rodinám.)

Pak mě naučila nezapomenutelné lekci. Podívala se mi do očí a jemně se zeptala: „Kupuješ to pro mě, nebo pro sebe?“ Jinými slovy se ptala: „Je účelem tohoto daru, abys mi projevil svou lásku, nebo abys mi ukázal, že jsi dobrý zaopatřovatel, nebo abys něco předvedl světu?“ Přemítal jsem nad její otázkou a uvědomil jsem si, že jsem myslel méně na ni a na naši rodinu a více na sebe.

Potom jsme měli vážný, život měnící rozhovor o prozíravém způsobu života a oba jsme se shodli na tom, že bude lepší zaplatit z těchto peněz mimořádnou splátku hypotéky na dům a něco vložit do vzdělávacího fondu našich dětí.

Tyto dvě lekce jsou podstatou prozíravého způsobu života. Stojíme-li před volbou, zda koupit, spotřebovat nebo se zúčastnit světských věcí a aktivit, je třeba, abychom se naučili vzájemně si říci „Nemůžeme si to dovolit, i když to chceme!“ nebo „Můžeme si to dovolit, ale nepotřebujeme to – a my to vlastně ani nechceme!“

Existuje stejně důležitá zásada, na níž se tyto lekce zakládají: mnohému se můžeme naučit při rozhovorech se svým manželem či manželkou. Když se radíme a spolupracujeme při rodinných radách, můžeme si navzájem pomáhat stát se prozíravými zaopatřovateli a učit své děti, aby i ony žily prozíravě.

Základem prozíravého života je zákon desátku. Hlavním záměrem tohoto zákona je pomáhat nám rozvíjet víru v našeho Nebeského Otce a v Jeho Syna, Ježíše Krista. Desátek nám pomáhá překonávat naše touhy po věcech tohoto světa a ochotně přinášet oběti pro druhé. Desátek je skvělý a spravedlivý zákon, neboť nehledě na to, jak bohatí či chudí jsme, všichni platíme stejně – jednu desetinu svého příjmu ročně (viz NaS 119:4) a všichni získáváme požehnání tak veliká, že nebude dosti místa k jeho přijetí (viz Malachiáš 3:10).

Vedle desátku máme být rovněž příkladem v placení postních obětí. Postní oběť je nejméně hodnota dvou po sobě jdoucích jídel, která každý měsíc při půstu vynecháváme. Když nejíme tato dvě jídla, přibližujeme se v pokoře a v modlitbě k Pánu, a také se podílíme na anonymním dávání, abychom požehnali bratry a sestry po celém světě.

Dalším důležitým způsobem, jak pomáháme svým dětem naučit se být prozíravými zaopatřovateli, je vytvoření rodinného rozpočtu. Při rodinné radě máme pravidelně procházet příjmy, úspory a plán útrat rodiny. Toto naučí děti poznat rozdíl mezi touhami a potřebami a dopředu plánovat smysluplné využití rodinných zdrojů.

Když byli naši chlapci malí, měli jsme rodinnou radu a stanovili jsme si cíl, že strávíme svou „vysněnou dovolenou“ na řece Colorado. Když někdo z nás chtěl během příštího roku něco koupit, zeptali jsme se: „Chceme opravdu koupit tuto věc nyní, nebo chceme jet na náš vysněný výlet později?“ Toto byla úžasná zkušenost s výukou prozíravého způsobu života. Protože jsme si nesplnili každé okamžité přání, získali jsme onu více žádoucí odměnu v podobě rodinné pospolitosti a krásných vzpomínek pro následující léta.

Kdykoli chceme zažít nebo vlastnit něco, co ovlivní nás a naše zdroje, možná bychom se měli sami sebe zeptat: „Je ten užitek dočasný, nebo bude mít věčnou hodnotu a význam?“ Pravdivé zodpovězení těchto otázek nám může pomoci vyvarovat se přílišnému dluhu a jinému závislému chování.

Když usilujeme o překonání dluhu a návykového chování, máme mít na paměti, že závislost je touhou přirozeného člověka a nemůže být nikdy uspokojena. Je to nenasytitelná touha. Trpíme-li nějakou závislostí, usilujeme o onen světský majetek nebo fyzické potěšení, které se zdá být pro nás lákavé. Ale to, po čem my, děti Boží, máme hladovět nejvíce, a o co máme usilovat, je to, co může poskytnout pouze Pán – je to Jeho láska, Jeho vědomí hodnoty, Jeho bezpečí, Jeho sebedůvěra, Jeho naděje v budoucnost a ujištění o Jeho lásce, jež nám přináší věčnou radost.

Musíme chtít, více než cokoli jiného, činit vůli našeho Nebeského Otce a prozíravě pečovat o sebe i o druhé. Musíme říci, jako otec krále Lamoniho: „Já odložím všechny hříchy své, abych tě poznal.“ (Alma 22:18.) Pak můžeme jít k Němu s pevným odhodláním a slíbit Mu: „Budu dělat to, co je třeba.“ Díky modlitbě, půstu, poslušnosti přikázání, kněžským požehnáním a Jeho smírné oběti budeme ve svém životě pociťovat Jeho lásku a moc. Skrze nabádání Ducha Svatého budeme přijímat Jeho duchovní vedení a sílu. Jedině skrze Usmíření našeho Pána můžeme dosáhnout mocné změny srdce (viz Mosiáš 5:2; Alma 5:14) a zažít mocnou změnu ve svém návykovém chování.

S veškerou láskou, kterou v sobě mám, a s láskou Spasitele, jež působí skrze mne, vás vyzývám, abyste přišli k Němu a naslouchali jeho slovům: „Pročež, neutrácejte peníze za to, co nemá žádné ceny, ani nepracujte pro to, co nemůže uspokojiti. Poslouchejte mne pilně a pamatujte na slova, která jsem promlouval; a pojďte k Svatému Izraelskému a hodujte na tom, co nehyne, ani se nemůže zkaziti.“ (2. Nefi 9:51.)

Svědčím o tom, že touha po světských věcech může být překonána pouze tím, že se obrátíme k Pánu. Hlad závislosti může být nahrazen pouze naší láskou k Němu. On stojí připraven pomoci každému z nás. „Nebojte se,“ řekl, „neboť jste [moji] a já jsem přemohl svět.“ (NaS 50:41.)

Vydávám své zvláštní svědectví o tom, že On prostřednictvím Usmíření přemohl všechny věci. Kéž každý z nás rovněž přemůže světské pokušení tím, že přijde k Němu a že se stane prozíravým zaopatřovatelem sebe samého i druhých, jak časně, tak duchovně – o to se s pokorou modlím, ve jménu Ježíše Krista, amen.