Poprvé ve škole

Ríša si pečlivě uložil dvě tužky a sešit do aktovky. Učesal se a zkontroloval, jestli je pěkně oblečen. Objal maminku na rozloučenou a utíkal na autobusovou zastávku. Měl pocit, že by to nepřežil, kdyby autobus nepřijel včas. Byl celý nadšený z toho, že jde poprvé do školy.

Každý rok se Ríša díval, jak jeho starší bratři a sestry chodí na autobusovou zastávku, kde nastupovali do autobusu a odjížděli do školy. Chtěl jet vždycky s nimi. A co víc, chtěl se učit to, co se učili oni. Chtěl se dozvědět něco víc o dinosaurech. Chtěl vědět, jak fungují lokomotivy. Chtěl se naučit číst. Prostě věděl, že škola se mu bude líbit.

Když Ríša vešel do třídy, paní Novotná, jeho učitelka, se usmívala. Ukázala mu, kde je jeho lavice. Také mu ukázala, kam si má pověsit aktovku.

„Nejspíš se budeme učit o dinosaurech hned na začátku,“ pomyslel si Ríša.

„Vítejte ve škole,“ řekla paní učitelka. „Teď se všichni představíme a něco o sobě řekneme.“

Ríša se zamračil. „No, asi bychom se měli nejprve seznámit,“ pomyslel si. „Nejspíš se budeme učit o dinosaurech hned potom.“

Když pak přišla řada na něj, řekl: „Já jsem Richard. Těším se na všechno, co se budeme učit – hlavně o lokomotivách a dinosaurech.“

„To je moc dobře, Ríšo,“ řekla paní učitelka. Ríša se usmál. Teď už se určitě brzy začnou učit o lokomotivách a dinosaurech.

Ale nezačali. Měli svačinu a pak si hráli s kostičkami, které na sobě měly kolečka, trojúhelníky a čtverce.

„Paní učitelko, kdy už se začneme učit o dinosaurech a lokomotivách?“ zeptal se Ríša.

„Teď ještě ne, Ríšo,“ odpověděla. „Teď si přečteme jeden příběh.“

„A je o dinosaurech?“

„Není.“

Po příběhu se učili o abecedě. A pak už byl čas jít domů.

Ríša byl rozzlobený.

Díval se v autobuse z okna a mračil se. Z autobusové zastávky utíkal domů a rozrazil dveře. Běžel do svého pokoje a hlavu zabořil do polštáře.

Maminka za ním přišla a pohladila ho po hlavě. „Tak jaký byl tvůj první den ve škole?“ zeptala se.

„Strašný. Nikdy se nic nenaučím, a už tam nikdy nepůjdu. Celý den jsme si jen hráli s kostičkami a četli nějaké příběhy.“

„Však to byl tvůj první den, Ríšo,“ řekla maminka.

Ríša se posadil a podíval se na maminku: „Ale já se chci učit o dinosaurech a o lokomotivách a o čtení – hned od začátku.“

Maminka se posadila k Ríšovi na postel. „Nejde se naučit všechno najednou. Chvíli to trvá. A čím více se toho naučíš teď, tím více se toho budeš moct naučit později.“

„Jak to?“ zeptal se Ríša.

„Než se budeš učit číst, musíš se nejprve naučit abecedu. A než si budeš moct přečíst to, co tě zajímá, musíš se nejprve naučit číst,“ řekla maminka.

Richard o tom přemýšlel. Možná, že jsou i jiné věci, než jen dinosauři a lokomotivy, o kterých se může něco naučit. „No, asi půjdu do školy i zítra,“ řekl.

Maminka se na něj usmála.

„Ale mami, můžeme si teď jít půjčit nějakou knihu o dinosaurech?“

„To určitě můžeme.“