Zažehnutí světla naděje

Když členové Církve v Brazílii popisují Stálý vzdělávací fond, mluví jen v superlativech: miraculoso, inspirado, maravilhoso [zázračný, inspirovaný, úžasný]. Je to díky tomu, že fond uskutečňuje to, co president Gordon B. Hinckley (1910–2008) předpověděl: „Stane se požehnáním pro všechny ty, jejichž života se dotkne – pro mladé muže i ženy, pro jejich budoucí rodiny, pro Církev, která bude požehnána jejich silným místním vůdcovstvím“, a pozvedne „tisíce lidí z bahna chudoby a [přivede] je do sluneční záře poznání a prosperity.“¹

Když president Hinckley oznámil tento program, církevní vedoucí, jako například Paulo R. Grahl, územní ředitel seminářů a institutů náboženství v Brazílii, si dělali starosti se vzděláním a zaměstnáním brazilských Svatých posledních dnů – zvláště mladých navrátivších se misionářů.

„Ale nenacházeli jsme odpověď, dokud Pán presidentu Hinckleymu nezjevil, že máme založit tento úžasný fond,“ říká bratr Grahl. „Předtím se mnoho našich mladých lidí vrátilo z misie a neměli možnost získat vzdělání nebo nějakou kvalifikaci. Nyní vědí, že když se vrátí, mohou, pokud to potřebují, využít tento fond. Pro mladé je to veliké požehnání a pomoc. Fond jim dodává naději.“

V současné době asi 10 000 Svatých posledních dnů využívá půjčky ze SVF k tomu, aby si rozšířili vzdělání, a tím i vyhlídky na lepší zaměstnání. Brazílie má silnou ekonomiku a je zde hojnost příležitostí pro vzdělané – zvláště tehdy, když se ke vzdělání vážou vlastnosti, které mladí lidé získávají v misijním poli.

Starší Pedro Penha, územní sedmdesátník a ředitel institutu nábožensktví pro oblast Recife-sever, říká, že navrátivší se misionáři mají schopnosti, které zaměstnavatelé žádají. „Získávají rychle pracovní příležitosti díky svým zkušenostem, studijním návykům, vzhledu a dobrému vystupování,“ říká. „Ve své profesní dráze postupují rychle a jejich vystupování přitahuje lidi k Církvi.“

Když Ricardo Aurélio da Silva Fiusa ukončil v roce 2002 svou službu v Brazilské misii São Paulo North, využil půjčku ze SVF k tomu, aby absolvoval čtyřletou školu v oboru řízení podniku.

„Fond mi pomohl v osobním růstu, v přípravě na zaměstnání a manželství a pomohl mi lépe sloužit v Církvi,“ říká Ricardo. Dokonce ještě předtím, než dokončil studium, dostal nabídku zaměstnání, podobně jako mnozí další, kteří využívají SVF. „Fond je požehnáním mého života. Jsem vděčný, že mohu každý měsíc splácet svou půjčku, aby mohli fond využívat i další lidé.“

Na misii se Ricardo naučil mluvit s lidmi, pilně studovat a být poslušným – což jsou vlastnosti, které z něj učinili dobrého studenta i zaměstnance.

„Mnoho mých profesorů mi řeklo, že se něčím liším od ostatních, ale že nedokáží popsat, čím,“ říká Ricardo, který pracuje v logistickém oddělení pro jednu společnost v Port Suape, na jih od Recife. „Řekl jsem jim, že je to díky mým náboženským zásadám.“ Tato odpověď dala Ricardovi příležitosti k tomu, aby mluvil se svými profesory i s dalšími o Církvi.

Mauricio A. Araújo, jeden z prvních brazilských navrátivších se misionářů, který byl požehnán díky SVF, dodává: „S tím, jak postupuji v zaměstnání na zodpovědnější pozice, mám více příležitostí ovlivňovat lidi svým příkladem. Někdy mi lidé říkají: ‚Ty jsi jiný než ostatní. Jsi věrný své manželce. To, co říkáš, to i děláš.‘ Když využijeme výhod SVF a děláme to, co je v našich možnostech, získáváme požehnání a přinášíme požehnání druhým.“

Mauricio, jenž na konci devadesátých let minulého století sloužil v Brazilské misiii Rio de Janeiro, byl od doby, kdy absolvoval kurs pro vzdělávání pracovníků v oblasti služeb zákazníkům, který je podporovaný SVF, několikrát ve své kariéře povýšil – pracoval v obchodním oddělení, pak byl vedoucím skupiny a poté pracoval v managementu správní rady jedné mezinárodní společnosti v São Paulo, která školí, jak efektivně využívat čas.

„Stálý vzdělávací fond je inspirován Bohem,“ říká. „Fond byl základní pomocí, kterou jsem potřeboval, abych mohl dokončit své vzdělání a pokročit ve svém zaměstnání kupředu.“

I když Gabriel Salomão Neto není Svatým posledních dnů, uvědomuje si, že Stálý vzdělávací fond přináší požehnání i jemu. „To, co dělá vaše církev, je skvělé,“ říká, když mluví za mnohé zaměstnavatele v Brazílii.

Pan Neto, vedoucí a spoluvlastník velké společnosti vyrábějící v São Paulu prodejní automaty, má důvod být vděčným. Schopnosti a kvalifikace členky Církve Silvie O. H. Parraové, která s pomocí SVF vystudovala obor řízení podniku, na něj tak zapůsobily, že ji zaměstnal jako vedoucí sekretářku.

„S její prací jsme velmi spokojeni. Je pracovitá a schopná. Věříme jí a důvěřujeme jí,“ říká pan Neto. „Investice, kterou do ní vaše církev vložila, se vyplatila – vám, jí i nám.

Silvia, která je vděčná za Stálý vzdělávací fond i za to, že je členkou Církve, vyučuje ve svém sboru v São Paulu členy i nečleny angličtinu. Říká: „Tak jak dostávám, chci také dávat.“

Úspěch Silvie dokládá, že mladí muži v Brazílii nejsou těmi jedinými, kteří Stálý vzdělávací fond využívají. Kvůli ekonomické situaci musí v Brazílii hledat zaměstnání i mnoho žen Svatých posledních dnů.

„Většina žen v Brazílii pracuje – ne proto, že chtějí auto nebo drahé oblečení, ale protože to je nutnost,“ říká Lorival Viana de Aguirra, vedoucí církevního střediska pro podporu zaměstnanosti v Curitibě v jižní Brazílii. „Chtějí, aby jejich rodina měla kvalitnější stravu a aby jejich děti měly dostatečné oblečení a dobré vzdělání.“

Keite de Lima A. Ahmedová a Viviana Torres Nogueraová měly problémy zajistit vše potřebné pro svou domácnost, i když jejich manželé usilovně pracovali. SVF byl pro obě velkým požehnáním.

Když se Keite přihlásila do 18měsíčního kursu pro získání kvalifikace bezpečnostního technika, méně aktivní členové její rodiny pochybovali o tom, zda to má smysl. Studovala však velmi dobře a v roce 2007 dostala nabídku pracovat v tomto oboru na plný úvazek.

„Tento fond mi nepomohl pouze absolvovat školení a získat zaměstnání, ale díky němu mám lepší pocit sama ze sebe a mám větší důvěru ve své schopnosti,“ říká Keite, jedna z prvních žen, jejíž pracovní náplní je řídit bezpečnostní prohlídky a školení a zavádět bezpečnostní opatření ve společnosti, jejíž sídlo je v São José dos Pinhais, nedaleko Curitiby. „Tento inspirovaný program přinesl do naší rodiny více radosti a silnější svědectví,“ říká.

Když Keitiny rodiče i sourozenci sledovali její podnikavost a cílevědomost i to, jak SVF přináší požehnání její rodině, zapůsobilo to ně tak, že se vrátili do Církve. „Uvědomili si, že Církev pozvedá lidi a pomáhá jim růst v mnoha směrech – nejen duchovně, ale i ve všech dalších důležitých oblastech, které patří k plnohodnotnému životu,“ říká Keite.

Viviana a její manžel Rafael se v roce 2002 přestěhovali z Kolumbie do Manaus, což je významné průmyslové středisko v severní Brazílii, aby hledali příležitosti k výdělku. „Modlitby, rodinné rady, rady poskytované vedoucími kněžství a kurs profesního úspěchu nám pomohly poznat, co si náš Otec v nebi přeje, abychom dělali, a také nám to pomohlo v pravou chvíli se správně rozhodnout,“ říká Viviana, která pocítila nabádání využít půjčky ze SVF ke studiu mezinárodního obchodu.

Viviana nastoupila v roce 2007 do supermarketu v Manaus, kde dohlížela na dovoz zboží ze zahraničí. Její rodina potřebovala další příjem, ale čekali miminko, a proto musela z tohoto místa odejít. Několik měsíců po narození jejich již čtvrtého dítěte dostala Viviana nabídku, aby pracovala pro jinou společnost jako ředitelka pro mezinárodní obchodní styk. Díky portugalštině, kterou se do té doby naučila, a rodné španělštině, se stala nedocenitelnou při obchodování se zeměmi, které sousedí s Brazílií a kde se mluví španělsky.

„Když mi nabídli toto zaměstnání, řekla jsem jim: ‚Mám čtyři děti. Nemohu pracovat od osmi ráno do šesti večer,‘“ říká Viviana. „Můj vedoucí mi řekl, že nesmírně důvěřuje mým schopnostem, a dodal: ‚Potřebuji někoho, na koho se mohu spolehnout. Pracujte doma.‘ To mě překvapilo.“

Díky internetu a počítači Viviana pracuje doma, když jsou starší děti ve škole a když miminko spí. Pouze občas musí jít do kanceláře.

Rafael nepokládá požehnání, která jeho rodina dostala, za pouhou náhodu. Říká: „Tato naše požehnání jsou výsledkem řady rozhodnutí, která jsme udělali s modlitbou, a kroků, které jsme mohli udělat díky tomu, co nám Církev poskytuje.“

Gilmar Dias da Silva, ředitel SVF v Brazílii, říká, že někteří Svatí posledních dnů v Brazílii mají po dokončení vzdělání problémy s nacházením zaměstnání, „ale většina těch, kteří dostali půjčku ze SVF, dělá v zaměstnání pokroky a podmínky jejich života se zlepšují. Fond je zde úspěšný.“

Tento úspěch, slovy presidenta Thomase S. Monsona, „zažehl světlo naděje v očích těch, kteří se domnívali, že jsou odsouzeni k průměrnosti, avšak kteří nyní mají šanci na lepší budoucnost“.²