Nestudujte do noci

I když jsem byla mladá žena, většina mých povolání v Církvi se týkala učení dětí v Primárkách, a to ovlivnilo mé rozhodnutí vystudovat učitelství s aprobací pro výuku dětí na základní škole. Ale volba hlavního oboru studia nebyl jediný způsob, kterým výuka v Církvi ovlivnila mé vzdělání. To se projevilo velmi zřetelně, když jsem se připravovala na závěrečné zkoušky.

Poslední projekt, který jsem musela dokončit, byla diplomová práce, kterou jsem měla obhájit při ústní zkoušce před tříčlennou porotou. Porota byla složená z učitelů, kteří mě učili na přednáškách.

Diplomovou práci jsem pečlivě dokončila a večer před ústní zkouškou jsem strávila s rodinou svého přítele. Když jsem odcházela domů, jeho maminka mi řekla, že doufá, že všechno dobře dopadne, a citovala mi z písem: „Jste-li připraveni, nebudete se báti.“ (NaS 38:30.)

Přišlo ráno. Hlavou se mi honila spousta myšlenek. Vybavila jsem si, jak jsem se rozhodla opustit město, kde jsem vyrůstala, abych pokračovala ve studiu; vybavila jsem si všechno to, co moje rodina musela obětovat, aby mě mohli finančně podporovat. Nemohla jsem je zklamat. Závěrečnou zkoušku jsem zkrátka musela zvládnout.

Moji spolužáci čekali na tuto zkoušku také. Všichni jsme mysleli na to, na co se nás asi členové poroty zeptají, ale já jsem byla klidná, protože jsem se modlila o pomoc a protože jsem věděla, že Bůh ví, s jakým úsilím jsem hledala příslušné materiály, prostudovala je a nakonec práci sepsala.

Přišla řada na mě. Když jsem komisi svou diplomovou práci vysvětlila, začala jsem odpovídat na otázky. Když položili několik otázek, jež se týkaly tématu, které jsem zpracovávala, jeden člen poroty se zeptal: „Kolik práce jste této diplomové práci věnovala?“

„Hodně,“ odpověděla jsem. „Zcela jsem se do toho ponořila, protože jsem do ní chtěla vložit nějaké netradiční myšlenky.“

„Pracovala jste na tom do noci?“

„To ne, obvykle nezůstávám dlouho vzhůru, abych se připravovala do školy,“ odvětila jsem. „Práci na každý den si organizuji tak, abych ji dokončila včas.“

Členové poroty se zatvářili překvapeně. Tentýž člen poroty poznamenal: „Vaše doznání, že jste nad touto prací neponocovala, pokládám za neobvyklé. Víme, že vaši spolužáci často pracovali přes celou noc.“

Další člen poroty řekl: „Dovolte mi, abych vám něco o této studence řekl. Ona má čas na všechno. Vím to, protože ji znám. Má čas na studium, na přátele, na rodinu, a chodí i do církve.“

„Skutečně?“ reagoval na to opět udiveně ten druhý člen poroty. „Do jaké církve chodíte?“

„Jsem členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“

„Ano, vím o jakou církev se jedná,“ řekl jeden z porotců.

„A učíme se, abychom chodili spát včas, abychom byli druhý den svěží.“

Má slova o evangeliu doprovázel klid a jistota, i když jsem byla překvapena, že se mě porota během odborné zkoušky ptá na náboženství.

„Vaše diplomová práce byla napsána s velkým zaujetím. Je vynikající. Domnívám se, že je to i díky návykům, které jste si ve své církvi osvojila.“

„Ano,“ odvětila jsem. „V církvi jsem se učila, jak učit děti, a to mi skutečně v mém studiu pomáhalo.“

„Ponořila jste se do toho jako ryba do vody,“ zažertoval jeden člen poroty. „Doufáme, že do církve chodit nepřestanete, neboť vás k tomu zavazují všechny ty hodnoty, které jste tam získala.“

Krátce poté mě porota požádala, abych počkala na chodbě, aby se mohli poradit o výsledku. Za dvě minuty mě zavolali zpátky.

„Nebylo těžké se shodnout. Když jsme vzali v úvahu vaše příkladné vystupování, vaše výborné známky a diplomovou práci, kterou jste dnes obhájila, naším jednomyslným závěrem je, že jste absolvovala tuto školu úspěšně a s vyznamenáním. Gratulujeme vám!“

Když jsem to řekla doma, všichni plakali radostí.

Svědčím o tom, že když nám Nebeský Otec přikázal – „jděte na lože své časně, abyste nemuseli býti unaveni; vstávejte časně, aby tělo vaše a mysl vaše mohly býti oživeny“ (NaS 88:124) – učinil tak se záměrem nám žehnat. Jsem Mu vděčná za to, že nám umožňuje, aby nám evangelium přinášelo štěstí do všech oblastí našeho života.