Hraj dobře svou roli

Vzhledem k vašemu potenciálu činit dobro, jaké starosti si dělám ve vztahu k vaší budoucnosti? Jakou radu vám mohu dát? Zaprvé, každý z vás bude pod velkým tlakem, abyste hráli mimo svůj charakter – abyste si dokonce nasadili masku – a stali se někým, na kom není vidět, kdo opravdu je nebo kým chce být.

V počátcích Církve žili Prorok Joseph, Emma a jejich 11měsíční dvojčata Joseph a Julia na farmě Johna a Alice Johnsonových v Hiramu v Ohiu. Obě děti právě sužovaly spalničky. Joseph spal se synkem na nízké vysunovací posteli u vstupních dveří.

Během té noci skupina mužů se začerněnými tvářemi vyrazila dveře a vyvlekla Proroka ven, kde ho zbili a jeho a Sidneyho Rigdona polili dehtem.

Nejtragičtějším na tomto útoku bylo to, že malý Joseph byl vystaven nočnímu vzduchu, když jeho otce vlekli ven, vážně se nachladil. V důsledku toho za několik dní zemřel.²

Ti, kdo se podíleli na mučednické smrti Proroka Josepha a jeho bratra Hyruma, si také nabarvili tváře ve snaze skrýt svou pravou identitu.³

V dnešní době, kdy je anonymita snazší než kdykoli předtím, je důležitou zásadou to, abychom nenosili masku a abychom byli „věrni víře …, za níž mučedníci zemřeli“.⁴

Jednou z věcí, která vás může nejlépe ochránit před špatnými rozhodnutími, je to, že si nebudete nasazovat masku anonymity. Kdyby se vám někdy zachtělo to udělat, vězte prosím, že to je vážný signál nebezpečí a toho, že se vás tím protivník snaží donutit udělat něco, co dělat nemáte.

Dnes lidé běžně skrývají svou identitu, když anonymně píší nenávistná, jedovatá a fanatická sdělení na internetu. Někdo tomu říká flaming.

Apoštol Pavel napsal:

„Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.

Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří neznají Boha.“ (1. Korintským 15:33–34.)

Je zřejmé, že nevhodná komunikace není jen otázkou špatného chování. Pokud se jí dopouštějí Svatí posledních dnů, mohou negativně ovlivnit ty, kteří nemají znalost o Bohu nebo svědectví o Spasiteli.

Jakékoli používání internetu k zastrašování, poškozování pověsti nebo pomlouvání je trestuhodné. Ve společnosti jsme svědky toho, že když si lidé nasadí masku anonymity, je mnohem snazší k tomuto jednání sklouznout, což do značné míry ničí slušnou výměnu názorů. A také to porušuje základní principy, jimž učil Spasitel.

Spasitel vysvětlil, že nepřišel svět odsoudit, ale svět spasit. Pak popsal, co odsouzení znamená:

„Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí.

Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.

Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.“ (Jan 3:19–21; viz také verše 17–18.)

Spravedliví nepotřebují masky ke skrytí své identity.

V souladu se svým opravdovým přesvědčením jednáte tehdy, když čas věnujete tomu, co buduje a rozvíjí váš charakter a co vám pomáhá stát se více takovými, jako je Kristus. Doufám, že nikdo z vás nechápe život především jako zábavu a hru, ale spíše jako dobu, kdy se připravujeme „na setkání s Bohem“. (Alma 34:32.)

Krásným příkladem toho, jak hrát svou roli a vhodně využívat čas, je příhoda ze života staršího L. Toma Perryho z Kvora Dvanácti apoštolů, který byl na konci 2. světové války členem okupačních jednotek americké námořní pěchoty v Japonsku. Starší Perry o tom vyprávěl při natáčení svého zvláštního svědectví o Spasiteli.

„Poté, co byla na konci 2. světové války podepsána mírová dohoda, byl jsem v první vlně příslušníků námořní pěchoty, kteří se vylodili u Japonska. Když jsme vkročili do zničeného Nagasaki, byl to jeden z nejsmutnějších zážitků v mém životě. Velká část města byla naprosto vyhlazena. Někteří mrtví dosud nebyli pohřbeni. Jakožto okupační vojsko jsme zřídili hlavní stan a pustili se do práce.

Situace byla velmi pochmurná, a několik z nás chtělo přispět něčím víc. Zašli jsme za kaplanem divize a požádali ho o svolení pomoci znovu vybudovat křesťanské kaple. Kvůli státním omezením během války přestaly církve téměř fungovat. Jejich několik málo budov bylo vážně poškozeno. Několik z nás se dobrovolně nabídlo, že opravíme a omítneme tyto kaple ve svém volném čase, aby se v nich mohly znovu konat křesťanské bohoslužby.

… Našli jsme kazatele, kteří nemohli působit během válečných let, a povzbudili jsme je, aby se vrátili za řečnické pulty. Prožili jsme s těmito lidmi úžasné zážitky, když mohli znovu pociťovat svobodu praktikovat svou křesťanskou víru.

Když jsme odjížděli z Nagasaki, abychom se vrátili domů, stalo se něco, co si budu navždy pamatovat. Když jsme nastupovali do vlaku, který nás měl zavézt k našim lodím, abychom se vrátili domů, ostatní námořníci si nás dobírali. Měli tam své dívky, které se s nimi loučily. Smáli se nám a naznačovali, že jsme si v Japonsku žádnou zábavu neužili. Že jsme promarnili čas prací a omítáním zdí.

Když jejich posměšky dosáhly nejvyšší míry, na kopečku nedaleko nádraží se objevila skupina asi 200 těchto úžasných japonských křesťanů z kaplí, které jsme opravovali, a zpívali píseň ‚Vzhůru, bratři, k boji‘. Sešli k nám a zasypali nás dary. Pak se postavili do řady podél kolejí. A když se vlak rozjížděl, natáhli jsme ruce a dotkli jsme se jejich prstů, zatímco jsme odjížděli. Nezmohli jsme se na slovo; byli jsme až příliš dojati. Byli jsme ale vděčni za to, že jsme v jedné poválečné zemi do určité malé míry mohli pomoci znovu založit křesťanství.“⁵

Přemítejte prosím o tom, jak využíváte čas, a buďte proaktivní. Jak můžete vidět z příkladu staršího Perryho v tomto videu, nemluvím o tom, že se máte svým náboženstvím chlubit nebo být věrní jen povrchně. Ztrapnilo by to vás i Církev. Hovořím o tom, že se můžete stát tím, kým máte být.

Má třetí rada se týká několika cílů, jež byste měli zvážit. Zhruba v tutéž dobu na konci 2. světové války, kdy byl starší Perry v Japonsku s námořní pěchotou, president Boyd K. Packer byl v Japonsku s americkým armádním letectvem.

V roce 2004 jsem doprovázel presidenta Packera a další do Japonska. Měl příležitost vrátit se na některá místa a zamyslet se nad některými svými zkušenostmi a rozhodnutími z té doby. S jeho dovolením se s vámi podělím o některé jeho myšlenky a pocity.

President Packer popisoval, co zažil na ostrově nedaleko pobřeží Okinawy. Považuje ho za svou horu v pustině. Jeho osobní příprava a setkávání se s dalšími členy prohloubilo jeho víru v učení evangelia. Chybělo mu však ještě potvrzení – nezpochybnitelné poznání toho, co již pocítil, že je pravdivé.

Životopisec presidenta Packera zachytil, co se poté stalo: „Místo toho, aby pocítil poklidné ujištění, o které usiloval, stanul tváří v tvář peklu války proti nevinným. Když jednoho dne hledal samotu a čas k přemítání, vystoupil na kopec nad oceánem. Našel tam zbytky poničeného rolnického domku a kousek od něho zarostlé pole sladkých brambor. A mezi skomírajícími rostlinami uviděl ležet těla zavražděné matky a jejích dvou dětí. Ten pohled ho naplnil hlubokým smutkem smíšeným s pocity lásky k vlastní rodině a ke všem rodinám.“⁶

Poté se uchýlil do provizorního bunkru, kde rozjímal, přemítal a modlil se. President Packer při vzpomínce na tuto událost popsal něco, co bych nazval potvrzujícím duchovním zážitkem. Pocítil inspiraci, jak má se svým životem naložit. Neměl samozřejmě ani ponětí, že bude povolán do onoho vysokého a posvátného povolání, jež nyní zastává. Měl vizi, že chce být učitelem a že při tom chce klást důraz na Spasitelovo učení. Rozhodl se, že povede spravedlivý život.

Hluboce si uvědomoval, že si bude muset najít spravedlivou manželku a že spolu vychovají velkou rodinu. Tento mladý voják poznal, že povolání, jež si vybral, mu poskytne jen skromný příjem a že bude třeba, aby jeho milá společnice měla stejné priority a byla ochotná žít bez některých materiálních věcí. Sestra Donna Packerová byla a je pro presidenta Packera dokonalou společnicí. Nikdy neměli moc peněz nazbyt, ale necítili se nijak ochuzeni. Vychovali deset dětí a přinesli oběť. Nyní mají 60 vnoučat a více než 80 pravnoučat.

Říkám vám tento pravdivý příběh proto, že až příliš často své cíle zakládáme na tom, čeho si cení svět. Pro členy, kteří přijali spásné obřady, jsou ony základní prvky opravdu velmi jednoduché. Buďte spravedliví. Vybudujte si rodinu. Najděte si vhodný způsob obživy. Služte v povolání. Připravujte se na setkání s Bohem.

Spasitel učil, že „ne v rozhojnění statku něčího život [lidský] záleží“. (Lukáš 12:15.)

Kromě osobních rysů, vlastností a rozhodnutí, máte-li být generací, kterou potřebujete být, budete přínosem pro svou vlast a pro místo, kde žijete. Bude třeba, aby vaše generace hájila spravedlivost a náboženskou svobodu. Židovsko-křesťanské dědictví, jež jsme získali, je pro plán našeho Otce v nebi nejen vzácné, ale i nepostradatelné. Musíme ho zachovat pro budoucí generace. Je třeba se spojit s dobrými lidmi, včetně lidí jiného vyznání – zvláště s těmi, kteří vůči Bohu pociťují zodpovědnost za své chování. To jsou lidé, kteří pochopí onu radu „ať jsi kýmkoli, hraj dobře svou roli“. Úspěšné šíření židovsko-křesťanských hodnot a náboženské svobody zajistí vaší generaci označení nejlepší generace, jíž ona potřebuje být.

Vzhledem k obtížným problémům, jež v dnešním světě existují, Prvnímu předsednictvu a Kvoru Dvanácti apoštolů záleží zvláště na tom, abyste se vhodným způsobem zapojovali do politického dění v zemi, kde žijete. Církev je v politických kláních neutrální a nepodporuje žádné kandidáty ani strany. Očekáváme však, že se naši členové plně zapojí do podpory kandidátů a stran podle své volby a v souladu se zásadami, které ochrání dobrou vládu. Naše nauka je jasná: mají býti pilně vyhledáváni ti, kteří jsou „čestní“ a „moudří“. (NaS 98:10.)

Máme ve vás velkou důvěru. Vedoucí Církve upřímně věří, že dokážete budovat Království tak jako žádná jiná generace před vámi. Máte nejen naši lásku a důvěru, ale i modlitby a požehnání. Víme, že úspěch vaší generace je zásadní pro další upevňování Církve a růst Království. Modlíme se, abyste svou roli hráli dobře tím, že nebudete nosit masku, budete jednat v souladu se svou pravou identitou, budete si stanovovat vhodné cíle a budete přínosem pro zemi a místo, kde žijete.