Pomoc pro Violet

Emma stiskla školní batoh pevněji a vstoupila do své nové třídy. Byl první den školního roku. Měla na sobě své oblíbené šaty a maminka ji ke svačině zabalila pochoutku – krekry ve tvaru zvířátek.

„Dnes to bude skvělé,“ pomyslela si Emma. „Pokud…“

Emma se zastavila a zadívala se na druhou stranu třídy. Byla tam. Violet.

Minulý rok Violet vždy o přestávce obsadila prolézačku. Taky Emmě nadávala. A dokonce ji připravila o nejlepší kamarádku!

Violet Emmu uviděla a vyplázla na ni jazyk. Emma se na ni nazlobeně podívala a stiskla batoh ještě pevněji. Violet se chovala nepřátelsky celý minulý rok a vypadalo to, že letos to nebude jiné.

„Vítám vás v novém školním roce, děti!“ řekla slečna Caldwellová, když se postavila před třídu? „Řekneme si zasedací pořádek.“

Řada lavic sražených k sobě do dvojic se táhla přes celou třídu. Slečna Caldwellová si ukazovala prstem v seznamu; pak ukázala na dvojici lavic vzadu. „Emmo. Ty budeš sedět tamhle vzadu.“

Emma si sedla do jedné lavice vzadu. Doufala, že vedle ní bude sedět Liselle. Nebo Jaime. Nebo…

„Violet.“

Emma prudce zvedla hlavu. Slyšela dobře?

Ano. Slečna Caldwellová ještě stále ukazovala na lavici vedle ní. „Ty budeš sedět vedle Emmy, Violet,“ řekla.

Zamračená Violet se pomalu vydala k Emmě. Emma si položila hlavu na lavici a dívala se na zeď. To bude dlouhý rok.

Při matematice slečna Caldwellová napsala na tabuli několik příkladů na počítání. „Můžete pracovat sami nebo se sousedem,“ řekla.

Emma se rychle naklonila nad list papíru a předstírala, že je zabraná do práce. Příklady byly docela jednoduché. Snažila se jen vyhnout Violet. Celé ráno se na ni ani jednou nepodívala.

Ucítila šťouchnutí do ramene. Bylo to jakoby tužkou. Emma si toho nevšímala.

Další šťouchnutí. To do ní šťouchá Violet! Emma tvrdohlavě pracovala dál.

Třetí šťouchnutí od Violet už bylo tak silné, že bolelo. Emma cítila, jak to v ní vře. Takhle to bude celý rok? Uvažovala, že se přihlásí a řekne to slečně Caldwellové. Nebo se na Violet jen znovu zamračeně podívá.

Pak Emma zaslechla, jak někdo posmrkává. Někdo pláče? Znovu šťouchnutí tužkou. Podívala se tím směrem a uviděla, jak se na ni Violet upřeně dívá. V ruce držela tužku a v očích měla slzy. Na papíře měla samé šmouhy od gumování.

Violet svírala v rukou tužku a křečovitě s ní kroutila. „Můžeš mi pomoct?“ zeptala se tiše.

Emma se na ni chvíli překvapeně dívala. Violet chce, aby jí pomohla? Po tom, co se k ní chovala tak hrozně? Emma se otočila zpátky ke své práci. Violet může pracovat sama. Nezaslouží si, aby jí Emma pomohla, i kdyby byla její …

… bližní?

Emma se mlčky dívala před sebe. Slyšela, jak Violet vedle ní tiše pláče. Všude v písmech se píše, že máme milovat své bližní – ale to se Violet netýká! Emma jen vedle ní sedí ve třídě!

Emma se vrátila ke své práci. Pak se zarazila. Možná se to Violet týká. Možná, když se v písmech píše, že máme milovat své bližní, možná to znamená všechny lidi. I ty, co se chovají špatně. I kdyby to bylo těžké.

Emma si vzdychla a pomalu odložila tužku. Otočila se k Violet a ze všech sil se snažila na ni usmát. „Můžu ti pomoct?“ zeptala se.

Violet přikývla a setřela si rukou slzy.

Emma se k Violet naklonila a začala jí pomáhat s prvním příkladem. Už chvíli cítila zvláštní vnitřní teplo. Napadlo ji, jestli by Violet neměla chuť na krekry ve tvaru zvířátek.