Krabice fotografií

Před několika lety jsme s manželem vyhazovali cosi na skládce, když vtom jsem si povšimla, jak jedna paní, která tam pracovala, zvedla jakousi krabici a chystala se ji hodit do spalovací pece. Krabice se zničehonic otevřela a vypadly z ní nějaké fotografie.

Když jsem se na to dívala, měla jsem silný dojem, že mám jít a tu krabici s fotografiemi si vzít. Vyskočila jsem z auta, abych pomohla fotografie posbírat. Ta paní i já jsme vycítily, že fotografie někdo vyhodil omylem, a já jsem ji přesvědčila, aby mi je dala s tím, že se pokusím najít někoho, kdo by o ně stál.

Když jsem probírala stovky fotografií v krabici, našla jsem obálku, která byla adresována někomu z Warburgu v provincii Alberta v Kanadě. Během několika dalších let jsem napsala pár dopisů lidem, kteří měli stejné příjmení, ale nikdy jsem nedostala žádnou odpověď.

Poté, co má rodina získala přístup k internetu, jsem zjistila, že ve Warburgu sídlí historická společnost. Otázala jsem se, zda někdo z těch, kdo v ní pracují, poznává jména, jež jsem našla vzadu na fotografiích.

O měsíc později nám zavolal muž, kterého kontaktovala ona historická společnost. Řekl, že poblíž nás žije jeho sestra, a požádal nás, zda by se mohla na fotografie přijít podívat. Samozřejmě jsme souhlasili.

Druhý den přišli Floyd a Beth Hawthornovi, oba Svatí posledních dnů, aby se podívali na fotografie. Když jsem otevřela krabici, bratr Hawthorn řekl: „Podívejme, tady je,“ a ukazoval přitom na jeden snímek navrchu. Byl na něm dědeček sestry Hawthornové.

Když bratr a sestra Hawthornovi brali do rukou snímek za snímkem, vyprávěli nám příběhy o lidech na každém z nich. Hawthornovi si nemysleli, že by byli spřízněni s člověkem, jenž fotografie vyhodil, a vůbec netušili, jak se mohly ocitnout na skládce.

Mám silný pocit, že mi Nebeský Otec pomohl vrátit fotografie rodině Hawthornových. Svědčím o tom, že práce na rodinné historii je jednou z nejdůležitějších věcí, které máme dělat. Pokud tuto práci chceme dělat, Pán nám s ní pomůže.