Zbrusu nový jáhen

Benji stál před zrcadlem a upravoval si kravatu. Bílá košile a tmavě modré kalhoty mu padly dokonale. Vlasy měl učesané. Vypadal, že je naprosto připraven na to, aby byl vysvěcen jáhnem. Tak proč byl tak nervózní?

Benji si vzal svá písma a odešel z místnosti. Snažil se nemyslet na to, jak to dnes na shromáždění bude jiné. A pak zde byla ta nová kněžská povinnost, která mu dělala starost, kdykoli na ni pomyslel: roznášení svátosti. Co když příští týden, až to bude dělat poprvé, něco poplete? Když odcházel z domova, snažil se zapomenout i na toto.

Shromáždění svátosti proběhlo stejně jako obvykle. Po něm však Benji a jeho rodina zamířili do kanceláře biskupa Salazara. To bylo samozřejmě jiné. Normálně by teď byl na úvodní části Primárek.

Benji si sedl a jeho tatínek, biskup, president Mladých mužů a rádcové v biskupstvu mu vložili ruce na hlavu. Tatínek mu předal Aronovo kněžství. Během požehnání Benji cítil, že už není nervózní. Pocítil klid a radost.

Benji se postavil a s každým si potřásl rukou. Pak objal maminku a staršího brášku Jaye a sestřičku Mirasol.

Potom šel do Nedělní školy. I když výuka v nové třídě nebyla stejná jako v Primárkách, i tak mu připadala povědomá. Ten den byla lekce o modlitbě. O modlitbě už zažil v Primárkách mnoho lekcí. Benji si s úlevou oddychl. Být jáhnem možná nebude tak těžké.

„Bude to skvělé,“ řekl Benjimu po shromáždění Jay. „Já budu žehnat svátost a ty ji můžeš roznášet.“

Nervozita se zase vrátila. „Dobře, to bude skvělé,“ odpověděl tiše. Roznášení svátosti dělalo Benjimu největší starost!

Ten den večer uviděl Benji tatínka, jak si čte na pohovce. „Co když na někoho zapomenu a on nedostane svátost?“ zeptal se. „Co když zakopnu?“ Představoval si to docela jasně, podnos s řinčením naráží na zem a kalíšky s vodou letí na všechny strany.

Tatínek stiskl Benjimu přátelsky rameno. „Vzpomínám si, jak jsem roznášel svátost poprvé já. Byl jsem asi ještě nervóznější než jsi teď ty.“

Benji překvapeně zamrkal. „Ty? Ty se přece ničeho nebojíš!“

Tatínek se zasmál. „Bál jsem se už mockrát. Víš, co mi pomohlo překonat nervozitu?“

Benji se na chvíli zamyslel. „Modlitba?“

Tatínek se usmál. „Správně. Modlitba. A můj tatínek mi dal požehnání. Chceš, abych ti ho taky dal?“

Benji rychle přikývl. „Ano! To bych moc chtěl.“

Rodina se shromáždila v obývacím pokoji. Tatínek vložil Benjimu ruce na hlavu. Když začal mluvit, Benji ucítil, jak se mu do očí derou slzy. „Pamatuj si,“ řekl tatínek v požehnání, „kněžství jsi obdržel při posvátném obřadu. Nebeský Otec nám dal kněžství, abychom mohli sloužit druhým. Jestliže to dokážeš dělat s celým úmyslem srdce, budeš požehnán v tomto i ve všech dalších věcech.“

Benji se celý týden modlil o pomoc. Příští neděli se připojil k jáhnům vpředu v kapli. Pozorně naslouchal, když Jay pronášel modlitbu pro žehnání chleba.

Najednou ho zase přepadly obavy. Opravdu to zvládne? Je to tak důležité! Pak si vzpomněl na to, co mu otec slíbil při požehnání. Pocity strachu ho opustily, když na něm spočinul Duch.

Uchopil podnos a sebevědomě zamířil k řadám, které měl určené. Opatrně podal podnos ženě v první řadě.

Usmála se na něj. Benji ji úsměv opětoval, s vědomím, že slouží Pánovi.