Z misie staršího Kutila

Zatímco jsme šli navštívit jednu členku, přišlo mi, že jsem zaslechl slova, která se mi zdála povědomá. Podělil jsem se o to se svým společníkem a rozhodli jsme se vrátit. Zatímco jsem si se zaujetím prohlížel časy příjezdů autobusů, s napnutýma ušima jsem poslouchal jakýkoli náznak toho, že se mi to jen nezdálo.

Abych se ujistil, oslovil jsem dva muže stojící přede mnou: „Nejste náhodou z Česka?“ Zatímco jsme si spolu přátelsky povídali, měl jsem pocit, že nemluvím se dvěma turisty, které vidím poprvé, ale že spíše hovořím s bratry, se kterými se vidím po dlouhé době.

Na misii jsem si hlouběji uvědomil, že my všichni jsme skutečně bratři a sestry, milovaní synové a milované dcery Boží.

V odbočce, ve které sloužím, jsem se seznámil s mnoha veselými dětmi. Mám je moc rád, protože jsou tak laskavé a upřímné. Moc se mi líbí jejich postoj. Všichni ostatní jsou pro ně kamarádi, bez ohledu na to, jak jsou vysocí, nebo malí. Nemusíte splňovat žádnou podmínku, aby se s vámi spřátelily.

A tak prosím pamatujme na to, že ačkoli nemůžeme zcela porozumět druhým, můžeme je mít opravdu rádi, a tím následovat příklad našeho staršího bratra, a to Pána Ježíše Krista.

starší Dušan Kutil