Školení k příručkám klade důraz na práci spasení

President Eyring nazval školení „druhou příležitostí poznat, jak používat příručku efektivněji“, a vyzval vedoucí, aby zvýšili svou schopnost přijímat zjevení.

Řekl: „Pouze Duchem poznáte, jak uplatnit to, co čtete v příručce. … Může se vám zdát nepraktické očekávat nebo dokonce doufat v proud zjevení, který potřebujete ve své každodenní službě. Nezískáte ho bez víry a pilné práce, ale je to možné.“

President Eyring slíbil, že když se vedoucí budou snažit a modlit, aby „slovům života“, která jim byla dána, „rozuměli a řídili se jimi“, Pán jim pomůže sloužit a vést lépe, než jak by byli schopni sami.

„Příručka je nauková,“ řekl starší Oaks, „a je kratší než předchozí příručka, protože u mnoha témat upouští od uvádění pravidel nebo dávání pokynů. Místo toho uvádí zásady, které mohou inspirovaní vedoucí uplatňovat … podle svých místních podmínek.“

Starší Bednar a starší Christofferson varovali vedoucí před přeskakováním úvodních kapitol Příručky 2, aby se dostali k zásadám v následujících kapitolách. Úvodní kapitoly pokládají naukový základ k pochopení a uplatňování principů a zásad, které následují.

Starší Bednar řekl, že pokud jsou příručky „založeny na zásadách, s menším množstvím konkrétních vysvětlení, kladou na každého z nás mnohem větší duchovní nároky“.

„V otázkách nauky, smluv a zásad stanovených Prvním předsednictvem a Dvanácti se od příručky neodchylujeme,“ řekl starší Nelson. „Přizpůsobení je přípustné u některých jiných činností, aby se vyhovělo místním podmínkám.“

Podle staršího Portera byla kapitola 17 „Jednotnost a přizpůsobení“ začleněna do příručky proto, aby pomohla místním vedoucím řídit se Duchem a určit, kdy je vhodné některé programy přizpůsobit. Kapitola objasňuje, co nelze změnit, a uvádí pět podmínek, za kterých lze úpravy provést: rodinné okolnosti, omezené možnosti dopravy a komunikace, malá kvora nebo třídy, nedostatečný počet vedoucích a hledisko bezpečnosti.

„Vhodná přizpůsobení Církev neoslabují, ale posilují ji,“ řekl starší Porter v proslovu, který četl starší W. Craig Zwick ze Sedmdesáti. Když místní vedoucí přistoupí k inspirovanému přizpůsobení, neměli by mít pocit, že se spokojují s něčím méně, než je ideál. „Každá jednotka Církve má přístup k naukám, obřadům, kněžské moci a darům Ducha nutným ke spasení a oslavení Božích dětí,“ napsal starší Porter.

Cílem změn, které byly provedeny v celé Příručce 2, je napomoci práci spasení. President Eyring řekl: „Příručka se pro vás stane velmi cennou, jestliže ji budete používat jako pomůcku k vedení druhých k tomu, aby si zvolili cestu k věčnému životu. To je jejím smyslem.“

Konkrétně kapitola 5 shrnuje pod názvem „Práce spasení ve sboru a v kůlu“ několik témat, o kterých se dříve pojednávalo odděleně – misionářskou práci členů, udržení obrácených, aktivizaci, chrámovou práci a rodinnou historii a výuku evangelia.

„Pavel řekl, že v této dispenzaci plnosti časů bude v Kristu vše shromážděno v jedno,” řekl starší Bednar (viz Efezským 1:10). „Jde o jednu práci.“

Například to, co se dříve považovalo za oddělená poslání Církve, je „stejná práce v různých oblastech,“ řekl. Misionářská práce je hlásání evangelia a vybízení druhých, aby přijali posvátné obřady a uzavřeli smlouvy. Zdokonalování Svatých – včetně udržení, aktivizace a výuky – je prací, při níž vybízíme lidi, aby ctili obřady a smlouvy. Vykoupení zemřelých prostřednictvím rodinné historie a chrámové práce je poskytování příležitosti těm, kteří zemřeli, aby přijali obřady a uzavřeli smlouvy.

Starší Holland řekl, že změny v příručce obecně vedou k pochopení toho, že vedoucí kvor a pomocných organizací nejsou v radě odbočky jen proto, aby přemýšleli o členech svého vlastního kvora a pomocné organizace, ale že mají spoluodpovědnost za duchovní blaho všech členů.

Starší Cook pomohl objasnit, jak některé změny zásad v Příručce 2 přispívají k práci spasení.

Zdůraznil, že je důležité, aby biskupové a schůzky rady sboru uspokojovaly potřeby v oblasti sociální péče, protože schůzky výboru pro blaho a sociální péči se již nebudou konat. Vysvětlil větší roli vedoucích Melchisedechova kněžství při poskytování rad členům kvora. Dále objasnil změny, které dovolují otcům, kteří nejsou zcela hodni vstupu do chrámu, aby se za určitých podmínek účastnili obřadů a požehnání členů své rodiny.

„Nejde nám o provádění programů nebo řízení nějaké organizace,“ řekl starší Bednar. „Je to nezbytné, ale samo o sobě to nestačí. Toto je práce spasení. A když začneme uvažovat o obřadech a smlouvách, potom by si vedoucí kněžství správně položili otázku, jaký další obřad je nutný v životě tohoto jednotlivce nebo této rodiny a jak jim můžeme pomoci v přípravě na něj.“

Starší Scott vyjádřil znepokojení nad tím, že na některých místech vedoucí nevyužívají příležitosti zapojit ženy do společných porad. „Když [ženy] povzbudíme, aby se do schůzek rady sboru dle libosti zapojily, jejich myšlenky jsou vždy užitečné a inspirující,“ řekl.

Starší Scott vysvětlil, že vedoucí mohou sestry k aktivní účasti povzbudit tím, že se na ně budou jmenovitě obracet a že jim budou vyjadřovat vděčnost za jejich podněty a doporučení.

Řídí-li se „vedoucí kněžství“ těmito pokyny, „přináší to požehnání i pro jejich domov“, jež spočívá v tom, že „se tito muži mohou naučit více oceňovat posvátnou roli své manželky ve svém vlastním domově,“ dodal.

Starší Scott hovořil o tom, jak je důležité usilovat mezi členy rady o shodu. Když má vedoucí pocit, že shoda nastává, může formulovat stanovisko a vyzvat k hlasování. V případech, kdy členové rady sboru nejsou zajedno, by vedoucí měli požádat o radu každého jejího člena, vyjádřit jim vděčnost za podněty, o které se podělili, učinit rozhodnutí, a pak členy rady požádat o jednotnou podporu toho rozhodnutí. Starší Scott zdůraznil, jak je ve vztahu k záležitostem projednávaným radou sboru důležité ctít zásadu diskrétnosti.

Starší Nelson na závěr školení řekl, že si přeje, aby se staly tyto tři věci: aby díky zjednodušení byly čas a prostředky členů využívány efektivněji, aby každý nositel kněžství pociťoval, že jeho moc kněžství roste – pro požehnání všech jednotlivců a všech rodin v Církvi, a aby každý člen pociťoval větší oddanost a přání být Kristovým učedníkem.