Rebecca Swainová Williamsová: Stálá a neochvějná

Rebecca Swainová se narodila roku 1798 v Pennsylvánii v USA jako nejmladší z deseti dětí.² Když jí bylo asi devět let, přestěhovala se s rodinou do oblasti Niagary, poblíž hranic Spojených států a Kanady. Byli tak blízko pevnosti Fort Niagara, že když byla během války v roce 1812 pevnost napadena, slyšeli střelbu. Už v raném mládí Rebecca ukázala svou nebojácnost. Když jednou sama procházela lesy, setkala se na cestě s medvědem. V ruce držela slunečník, který několikrát otevřela a zavřela medvědovi před očima, a medvěd utekl.³

Když bylo Rebecce 17 let, přeplavila se přes jezero Ontario, aby navštívila sestru v Detroitu. Na lodi se seznámila s vysokým, tmavookým kormidelníkem lodi, Frederickem Grangrem Williamsem. Jejich časté návštěvy brzy změnily náklonnost v lásku a v roce 1815 se konala svatba. Williamsovi se stěhovali po rozsáhlé oblasti Western Reserve (Ohio, USA), než se nakonec kolem roku 1828 usadili v Kirtlandu. Manžel převzal lékařskou praxi a stal se pro své schopnosti poměrně dobře známým, a Rebecca se naučila pomáhat mu s procedurami. Měli spolu čtyři děti.

Na podzim roku 1830 do Kirtlandu přijeli první mormonští misionáři. Rebecca jim se zájmem naslouchala a zúčastnila se všech schůzek s misionáři; přivedla s sebou dokonce i děti. Frederick se účastnil tak často, jak mu to jeho lékařská praxe dovolovala. Oba spolu studovali, diskutovali a učili se, ale Frederick si nebyl jistý, do jaké míry se chce zavázat. Rebecca mezitím nabyla přesvědčení o pravdivosti evangelia.

Rodinný životopisec později popsal Rebeccu jako podobnou Evě v zahradě Eden – byla „první, kdo si uvědomil, že je nutné“, aby přijali plné členství ve smlouvě evangelia.⁴ Rebecca byla pokřtěna v říjnu roku 1830.

Frederick stále váhal. Někdy chtěl Církev opustit, ale nakonec to nedokázal, neboť ho vždy táhla zpět ona posvátná a nová kniha písem – Kniha Mormonova. Jak Duch s Frederickem neustále pracoval, poznal pravdivost evangelia a následoval příklad Rebeccy a dal se pokřtít.

Církev se pro Fredericka a Rebeccu brzy stala středem jejich života, a to mělo na jejich rodinu okamžitý vliv. Frederick byl hned po křtu a konfirmaci vysvěcen starším. Hned dalšího dne nadšeně přijal pověření za pár týdnů odjet a sloužit s Oliverem Cowderym na misii. Očekávali, že jejich misie potrvá tři týdny; ve skutečnosti se z toho stal desetiměsíční pobyt v Missouri. Pro Rebeccu to bylo prvním z mnoha období, kdy byl Frederick dlouho mimo domov. Frederick díky svému misionářskému úsilí a díky povolání do Prvního předsednictva často pobýval mimo domov. Podobně jako mnohé z prvních mormonských žen, i Rebecca trávívala dlouhé měsíce péčí o domov a výchovou dětí bez manželovy pomoci.

Rebecca byla i přes množství práce věrná a i nadále ochotně sloužila. Když se Smithovi přistěhovali do Kirtlandu, Prorok Joseph Smith se svou rodinou u Williamsových po jistou dobu bydlel. Rebecca Prorokovi a jeho rodině prokázala věrnost, když o ně pečovala v dobách zkoušek. Jednou její dům obklíčila lůza hledající Josepha. Rebecca převlékla Josepha do svého čepce a pláště. Josephovi se podařilo z domu uniknout a proklouznout davem do bezpečí.

V březnu roku 1832 Rebecca opět poskytla Prorokovi neocenitelnou službu, když na farmu Johna Johnsona v Hiramu v Ohiu vtrhla lůza a brutálně napadla Josepha Smitha a Sidneyho Rigdona. Poté, co Sidneyho zbili do bezvědomí a Josephovi se pokusili do hrdla nalít jed, lůza Proroka natřela dehtem a obalila peřím. Když Emma Smithová svého manžela spatřila, považovala dehet za krev a omdlela.⁵ Rebecca a Frederick strávili onu noc sloupáváním dehtu z Josephova krvácejícího a rozdrásaného těla a pečováním o Smithovy děti. Jejich péče pomohla, neboť Joseph v sobě našel dostatek sil, aby příštího rána kázal.

Rebecca nepřestávala doufat, že členové její rodiny, obzvláště její otec, přijmou znovuzřízené evangelium a obdrží radostná požehnání víry. Podobně jako Lehi, i ona zakusila lásku Boží a toužila podělit se o ni se svými nejbližšími. (Viz 1. Nefi 8:12.) S touto myšlenkou Rebecca horlivě napsala rodině o svém obrácení, o svém svědectví a o velké radosti, kterou pocítila jako členka Církve.

Avšak obrácení Rebeccy jejího otce rozlítilo. Ve své strohé odpovědi požadoval, aby Církev opustila. Rebecca však nezakolísala. Odvětila, jak to zaznamenal rodinný kronikář, že „její přesvědčení o pravdivosti mormonských nauk je pevnější než kdy dřív“ a pak připojila své mocné svědectví.⁶ K jejímu zklamání tento dopis nepřinesl výsledky, ve které doufala. Otec jí pohrozil vyděděním a zařekl se, že s ní přeruší veškerý styk, pokud Církev neopustí.

Rebecca se však nevzdala a nadále se snažila o evangelium podělit. V roce 1834 napsala svému otci další dopis – jediný, který se dochoval – ve kterém odhaluje hloubku své víry a bolest, kterou pocítila kvůli tomu, že odmítl přijmout cokoli mormonského.

Její otec si přečetl novinové články napadající Církev, obzvláště Knihu Mormonovu a svědectví tří svědků, a snažil se Rebeccu na základě těchto zpráv odradit.

„Působí mi bolest, že tvá mysl je ohledně Knihy Mormonovy natolik znepokojena,“ napsala. Rebecca citovala verše z Knihy Mormonovy a z nových zjevení Josepha Smitha a podělila se o své svědectví o Knize Mormonově. Vysvětlila také, že tato kniha prorokovala vyvolení tří svědků, kteří její existenci dosvědčí. Jako důkaz citovala dávného proroka Etera, který řekl, že „v ústech tří svědků“ budou pravdy této knihy „utvrzeny“ (Eter 5:4).⁷

Rebecca poté popsala, jak ony tři svědky – Davida Whitmera, Martina Harrise a Olivera Cowderyho – osobně viděla a jak je slyšela vydávat svědectví o tom, že anděla a zlaté desky spatřili. Poté, co se zastala jejich svědectví a charakteru, na svého otce naléhala, aby toto dílo blíže prozkoumal. Napsala mu: Neboť kdybyste „s matkou poznali okolnosti týkající se tohoto díla tak jako my, jsem přesvědčená, že byste mu uvěřili“.⁸

Rebecca zopakovala Moroniho slib ze závěru Knihy Mormonovy a prosila svou rodinu, aby požádali Boha, aby „osvítil [jejich] mysl ohledně pravdy“. A poté plánovala, že pomůže tím, že jim pošle misionáře, který „by byl schopen vyučovat evangeliu tak jako Ježíš“.⁹ Její otec s tím však nakonec nechtěl mít nic společného.

I dopisy bratru Johnovi – se kterým si Rebecca byla obzvláště blízká – se jí vracely neotevřené. Na zadní stranu jednoho vráceného dopisu John napsal: „Otec mi zakazuje číst tvé dopisy nebo ti psát. Sbohem a kéž ti Bůh vždy žehná. Tvůj bratr John.“¹⁰

Rebecca však se svým misionářským úsilím uspěla u své nejstarší sestry, Sarah Swainové Clarkové. Sarah se připojila k Církvi v Michiganu v roce 1832. Dcery Sarah se také staly členkami Církve a po celý život jí byly věrné.

Bez ohledu na to, jak veliký žal a bolest Rebecca kvůli rozhodnutí svého otce pociťovala, stále ho milovala. Napsala: „Mé srdce truchlí pro mé příbuzné podle těla. … Modlím se k Pánu, aby tě ve tvých posledních dnech utěšil svým Svatým Duchem, kéž jsou to tvé nejlepší dny. … Doufám, že tvá mysl najde ohledně tohoto díla útěchu. Ujišťuji tě, že jsme v této věci pevní, neboť víme, že toto dílo řídí Pán.“¹¹

Rebecca nemusela čelit jen nedůvěře svého otce, ale také problémům plynoucích z nedostatku manželovy oddanosti víře. V letech 1837 a 1838 měl její manžel Frederick, tehdy člen Prvního předsednictva, opakované neshody s ostatními vedoucími Církve. Na čas dokonce Církev opustil a byl z ní vyloučen. Nedlouho poté se však Frederick pokořil, znovu se připojil k Církvi a zemřel jako plnoprávný člen Církve. Sice nemáme nikde zaznamenáno, jak se Rebecca v té době cítila, ale své věrnosti Svatým nelitovala a zůstala oddaná.

Když se zvěsti o Frederickových odlišných názorech dostaly do New Yorku k Isaacovi, otci Rebeccy, tak doufal, že Rebecca se také vzdá své víry. Rebecca mu však poslala dopis, ve kterém mu dokázala svou neochabující věrnost. Když si Isaac její dopis přečetl, zakroutil hlavou a řekl: „Ani náznak pokání.“¹²

Rebecca se nadále udatně zastávala Josepha Smitha a znovuzřízené Církve. Přestože Rebecca musela přinést oběti za to, že dala přednost Církvi před svým otcem, otce měla i nadále v úctě. Vážila si toho, čemu ji otec naučil a vyjadřovala lásku a vděčnost, kterou k němu pociťovala. Svůj dopis z roku 1834 ukončila slovy, že si vždy bude pamatovat pokyny, … které „obdržela od svého milovaného otce“.¹³

V roce 1839 otec Rebeccy zemřel. Jen o tři roky později přišla o manžela. Navzdory těmto bolestným těžkostem Rebecca vytrvala ve víře a odvaze. Když Svatí vyrazili na západ, do Utahu, cestovala s rodinou svého syna Ezry a poháněla své vlastní spřežení. Později se ujala vedení farmy v Mill Creek. Když byla dokončena stavba Tabernaclu v Salt Lake a Svatí byli požádáni, aby darovali, co mohou, věnovala sadu stříbrných lžic na výrobu podnosů na stůl se svátostí. A nakonec, v roce 1860, přestože už byla velmi slabá, se znovu ochotně přestěhovala – znovu pohánějíc vlastní spřežení – když president Brigham Young její rodinu vyzval, aby osídlili odlehlé údolí Cache Valley, Utah.

Rebecca zemřela 25. září 1861 ve Smithfieldu v Utahu. Zůstala věrná své víře, svému poznání pravdy a tomu, co zažila. Zůstala až do konce „stálá a neochvějná“. (Mosiáš 5:15.)