Plavba věrných na Marshallových ostrovech

Hirobo Obeketang sedí na pohovce a usmívá se. Se svou ženou Lindou a jejich čtyřmi dětmi a se sestrami misionářkami právě ukončili rodinný domácí večer. Také pro misionářky připravili k večeři ryby, celé i s očima a ocasem, což je v Majuro, hlavním městě Marshallových ostrovů, tradicí. Když Hirobo popisuje svůj život, říká, jak je vděčný za Církev, za evangelium a za svou rodinu, zvláště za svou manželku.

Je červen roku 2009. Den předtím byl vytvořen kůl Majuro Marshallovy ostrovy a Hirobo byl povolán, aby sloužil jako první výkonný tajemník kůlu. Hirobo, jak ho nový president kůlu Arlington Tibon líčí, “je velmi, velmi silný”, jeden z věrných vedoucích na ostrově.

Hirobo je však první, kdo podotkne, že tomu tak donedávna nebylo. Své ženě přisuzuje zásluhu za to, že ona byla ta silná – ta, která v jeho životě způsobila změnu. Vysvětluje: „Byl jsem pokřtěn, když mi bylo osm let, ale v šestnácti jsem se stal méně aktivním.“

O několik let později začal žít s Lindou, přestože nebyli oddáni. Linda nebyla členkou Církve. V roce 2000, krátce po tom, co Linda zjistila, že Hirobo byl v dětství pokřtěn, se začala zajímat o Církev a začala se scházet se sestrami misionářkami.

Hirobo vzpomíná: „Učila se s nimi dva roky a pak se rozhodla, že se chce nechat pokřtít.“ „Nejprve jsme se museli vzít, mně se však do ženění nechtělo. Byl jsem zmatený; opravdu jsem byl v moci světských pokušení. Nerozuměl jsem důležitosti rodiny a ani mi na tom příliš nezáleželo, ani jsem nikoho neposlouchal.“

Přestože Linda nebyla pokřtěna, vychovávala jejich děti v Církvi. Každý rok žádala Hiroba, aby se s ní oženil, aby se mohla dát pokřtít; on to však pokaždé odmítl. Během let se nechaly pokřtít dvě jejich dcery, avšak Hirobo na jejich křest ani nepřišel.

Potom v roce 2006 zemřel jejich devítiletý syn Takao na epileptický záchvat a vysokou horečku. Na pohřeb přišlo asi 300 členů z okrsku Majuro, aby rodinu podpořilo.

„Jejich podpora pro mě opravdu mnoho znamenala,“ říká Hirobo. „Začal jsem uvažovat o tom, že Bůh mi tím pravděpodobně chtěl něco sdělit.“

Začal si připouštět, že on je příčinou toho, že jeho žena se nemohla dát pokřtít, přestože on je členem Církve. „Ona byla duchovně čím dál tím silnější. Opravdu pro mě byla inspirací,“ vzpomíná.

„A tak jsem si sedl a přemýšlel jsem o tom, jak mám za sebou polovinu svého života. Ptal jsem se sám sebe: ‚Budu pokračovat v tom, co dělám? Mám naději, že budu ve druhé polovině svého života pracovat pro Boha?’ Začal jsem se modlit a začal jsem uvažovat o tom, že se vrátím do církve a začnu pracovat pro Boha.“

Hirobo se začal učit s misionáři a začal znovu studovat nauku. President Nelson Bleak z misie Marshallovy ostrovy Majuro se s ním spřátelil, stejně jako další členové, včetně presidenta okrsku Arlingtona Tibona. Nakonec si Hirobo předsevzal, že se vrátí; a brzy chodil nejen na shromáždění svátosti, ale i na Nedělní školu a kněžské shromáždění. Hirobo se konečně rozhodl.

„Když jsem se vrátil, řekl jsem si: ‚To je ono. To budu dělat.‘ A to mi zcela změnilo život.“

Hirobo a Linda se vzali 30. srpna 2008. Hirobo brzy obdržel Aronovo kněžství a pokřtil svou manželku. Za dva měsíce obdržel Hirobo Melchisedechovo kněžství a byl povolán výkonným tajemníkem okrsku.

Hirobo se dívá na svou ženu a usmívá se. „Nemohla uvěřit, že to jsem já, kdo ji křtí,“ říká. „Představte si – čekala osm let, od roku 2000 do roku 2008! Je úžasná.“

Někdy s námi náš průvodce, podobně jako námořník, spolupracuje a učí nás tomu, co musíme vědět, abychom dokázali úspěšně plout životem. V mnoha případech to námořník udělá tak, že nám sám ukáže, jak to máme dělat. Tak tomu bylo i v případě Franka, otce Patricie Horiuchiové.

Poté, co se Frank setkal s misionáři, je začal pravidelně zvát na večeři. Brzy ho začali učit lekcím. Ale nikdo jiný z jeho rodiny nechtěl s Církví mít nic společného. „Když jsme viděli přicházet misionáře,“ říká Patricia, „všichni jsme utekli – já i moji mladší sourozenci.“

Potom byl Frank v červenci 2007 pokřtěn misijním presidentem Nelsonem Bleakem. Pro Patricii a její sourozence to byl zlomový okamžik.

„Viděla jsem, jak se otec začíná měnit,“ říká. „Věděla jsem, že pokud se evangelium mohlo dotknout srdce mého otce, mohlo by se dotknout i mého a změnit i můj život. A tak jsem se rozhodla studovat se sestrami misionářkami, a ony mě vyzvaly, abych studovala Knihu Mormonovu a Bibli. Nedlouho předtím jsme se s bratrem pohádali a já jsem mu nechtěla odpustit. Potom jsem četla v písmech, že pokud odpustíte druhým, odpustí Bůh vám.“ (Viz 3. Nefi 13:14–15.)

Patricia si uvědomila, že musí odpustit svému bratrovi, aby mohla začít měnit svůj život, očistit se a nalézt klid. A tak to udělala.

„Poté, co jsem odložila svůj špatný postoj a změnila se v nového člověka, který dodržuje přikázání, jsem byla nadšená. Věděla jsem, že se musím dát pokřtít, abych mohla být v pravé Církvi,“ říká. „Církev mě přivedla na tu správnou dráhu. Oddělila mě od špatných vlivů. Naučila mě mít úctu k rodičům, zůstat ve škole a držet se na správné cestě.“

Lydia Kaminagaová se stejně jako Hirobo Obeketang narodila v Církvi, ale během dospívání se stala méně aktivní. Příběh jejího návratu je však stejně pozoruhodný, jako je typický.

Lydia i její manžel Kaminaga Kaminaga vyrostli v Církvi. „Nikdy jsem o učení Církve neměl žádné pochybnosti,“ říká Kaminaga. „Vždy jsem v ně věřil.“

Lydiin život se však ubíral jiným směrem. Když byla v sedmé třídě, říká: „Byla jsem jediný mormon ve škole a cítila jsem se osamělá. Dělala jsem to, co dělali moji přátelé. Měla jsem špatné priority.“

Rodiče ji poslali do Prova v Utahu, aby žila s příbuznými, protože doufali, že jejich vliv by mohl Lydii povzbudit k tomu, aby žila podle evangelia. Přestože se naučila věcem, které jí později v životě pomohly, v té době neměla o aktivitu v Církvi zájem.

Lydia se přestěhovala zpět na Marshallovy ostrovy v lednu 2002, jen měsíc poté, co se Kaminaga vrátil ze služby na misii v Japonsku. Seznámili se brzy poté. Ačkoli Lydia nežila podle církevních měřítek, Kaminaga k nim stále chodil a předstíral, že navštěvuje jejího synovce Garyho Zackiouse.

Nakonec se Kaminaga odhodlal říci jejím rodičům o tom, že by chtěl s Lydií chodit na schůzky – na nichž by se věnovali hodnotným, bezúhonným činnostem. Ačkoli se mu to ze začátku snažili rozmluvit, Kaminaga vypráví, že jim „nakonec odpověděl: ‚Stále je naděje, že se změní.‘ Když jsem to řekl, nálada v místnosti se zcela změnila. Její otec plakal a řekl: ‚Vždy jsem si přál, aby se vrátila do Církve. Můžeš se o to pokusit.‘“

Zpočátku nebrala Lydia Kaminagu vážně. On byl přece jen řádný navrátivší se misionář a ona byla neaktivní.

„On však viděl něco, co jsem já neviděla,“ vysvětluje Lydia. Jelikož s nikým nechodila, souhlasila, že s ním na schůzku půjde. „On mě přivedl zpět. Jako jeho dívka jsem si musela srovnat měřítka. Připomněl mi smlouvy, které jsem uzavřela při křtu. Připomněl mi všechno to, co mi opravdu hodně chybělo, jako je čtení písem a rodinný domácí večer. Společně s Kaminagou jsme dělali projekty služby. Četli jsme Knihu Mormonovu. Chodili jsme na firesidy. On mi ukázal, jak žít jinak. Co se týče shromáždění, nechodila jsem jen na shromáždění svátosti, ale i na Nedělní školu a Pomocné sdružení.“

Jak spolu trávili čas na schůzkách, které byly hodnotné a povznášející, začal se Lydiin život měnit a její svědectví rostlo. Musela si však ještě vyřešit některé věci.

„Návrat byl těžký,“ přiznává. „Pokání není snadné, ale já mám o pokání opravdu silné svědectví. V mnoha směrech bylo cílem našich schůzek navzájem se poznat a přivést mě zpět do Církve, pomoci mi, abych nahlížela na věci jinak.“

„Jde hlavně o vztah,“ dodává Kaminaga.

Lydia a Kaminaga byli oddáni 28. listopadu 2002. O rok později byli zpečetěni v chrámu Laie na Havaji a začali studovat na Universitě Brighama Younga – Havaj. Nyní žijí se svými třemi dětmi na Marshallových ostrovech. Lydia slouží ve sboru jako učitelka Nedělní školy pro mladé muže a mladé ženy a Kaminaga slouží jako president Mladých mužů.

Jak dosvědčují Hirobo, Patricia a Lydia, jsme-li trpěliví a vytrvalí a usilujeme-li o Pánova požehnání, může se toho stát mnoho. Ti, kteří následují Spasitele a naslouchají nabádání Ducha Svatého, mohou, stejně jako dávní mořeplavci provázející cestovatele na pouti domů, způsobit změnu v životě druhého člověka.