Odměna za práci na stavbě

Žiji v Šanghaji, v Číně, a proto jsem měla příležitost jet se skupinou spolužáků do provincie Sichuan na jihozápadě Číny, kde jsme pomáhali se stavbou domů pro oběti zemětřesení, které tuto oblast postihlo před několika lety. Pilně jsme pokládali cihly, nabírali maltu, vozili kolečka plná cihel a přemísťovali jsme cihly pomocí „řetězu“ lidí. Již druhý den mě bolela záda a rukavice jsem měla samou díru. Tato cesta však pro mě byla nezapomenutelným zážitkem a posílila mé svědectví o mé vlastní ceně i o ceně každého člověka, což je jedna z hodnot Mladých žen.

Všimla jsem si, že díky každodenní pilné práci rostla má víra v mou vlastní cenu. Měla jsem ze sebe dobrý pocit, protože jsem pomáhala zlepšit životní situaci těch, kteří byli méně šťastní než já.

Měli jsme také možnost navštívit v této oblasti školu. Když jsme tam dorazili, vyběhl nám naproti hlouček roztomilých dětí. Když jsem tyto úžasné malé děti uviděla, rozpoznala jsem i jejich cenu. Byly to všechno nádherné děti Boží, a já jsem silně pocítila, že Bůh miluje a zná každé z nich.

Ke konci pobytu jsme dostali příležitost jet do letoviska, ve kterém jsme měli poobědvat. Když jsme tam však přijeli, zjistili jsme, že bylo při zemětřesení zničeno. Byla to největší zkáza, jakou jsem kdy viděla. Bylo mi z toho do pláče. Stropy a zdi budov byly provalené, stromy v okolí byly vyvrácené a všude kolem byla suť. Z kopce se skutálel obrovský balvan a narazil ze strany do jedné z budov a způsobil, že se zbortil její strop i zeď. Na prahu jednoho domu ležela osamocená bota.

Když jsem o tom všem přemýšlela, i o tom, že při tomto neštěstí zahynuli lidé, nemohla jsem pochopit, jak Nebeský Otec mohl dovolit, aby se to stalo. Neměl je snad rád? Pak jsem si vzpomněla, o čem jsme hovořily na Mladých ženách, a uvědomila jsem si, že On je rád má. Bůh osobně zná a miluje každého z nich. Ti, kteří onoho dne zemřeli, byli všichni děti Boží. Když jsem na to myslela, byla jsem zpočátku ještě smutnější. Poté jsem si však uvědomila, že tito lidé jsou v duchovním světě a že se mohou znovu vrátit k Nebeskému Otci. Tato myšlenka mi přinesla pocit útěchy a pokoje.

Vím, že jsem dítě Boží a že mám velkou cenu. My všichni jsme děti Nebeského Otce, který nás osobně zná. Láska, kterou k nám chová, je hlubší a mocnější než cokoli, co by si kdo vůbec dokázal představit. Toto poznání se mi vrylo hluboko do srdce, zatímco jsem pracovala a sloužila mezi lidmi, kteří toho v důsledku zemětřesení v Sichuanu tolik vytrpěli.