Smlouva trvá na věky

Když jsem dospívala, naše presidentka Mladých žen dala každé mladé ženě dárek – obrázek chrámu. Pověděla nám o smlouvách a o tom, jak žít čistým životem. Poté nás vyzvala, abychom si daly za cíl, že se jednoho dne do chrámu vypravíme.

Vzala jsem si radu této sestry k srdci a rozhodla jsem se učinit přípravu prioritou. V té době na Kostarice chrám nebyl, ale díky tomu, že jsem byla nedávno pokřtěná, jsem věděla, co smlouva je, a těšila jsem se na příležitost uzavřít s Pánem další smlouvy.

Tehdy ještě nebyl nikdo z mé rodiny členem Církve, a tak se evangeliu v našem domově nevyučovalo. Přesto jsem usoudila, že se měřítkům evangelia naučit mohu a že je mohu následovat. K mé přípravě patřila docházka na seminář, přestože se konal velmi brzy ráno. Patřilo k ní nechození na schůzky před dosažením 16 let. A znamenalo to žít podle zákona cudnosti – což samozřejmě mezi většinou mých vrstevníků nebylo běžné ani moderní, ale já jsem věděla, že to dokážu, protože jsem s Pánem uzavřela smlouvu, že tak učiním.

Studium písem, jak v semináři, tak při osobním studiu, upevňovalo mé rozhodnutí žít cudným a čistým životem. Pamatuji si, že mě obzvlášť inspirovalo 2000 mladých válečníků. Jak se píše v Almovi 53:20–21, tito mladí mužové „byli nesmírně udatní svou odvahou, a také silou a přičinlivostí; ale vizte, to nebylo vše – byli to mužové, kteří byli věrní za všech dob v jakékoli věci, která jim byla svěřena. … Byli to mužové pravdy a rozvážnosti, neboť byli poučováni, aby zachovávali přikázání Boží a kráčeli před ním zpříma.“ I já jsem chtěla být věrná ve všem, co mi bylo svěřeno, včetně smlouvy uzavřené při křtu.

Smlouvám jsem porozuměla hlouběji, když jsem byla povolána, abych sloužila v Salvadorské misii San Salvador East. Když jsem obdržela své obdarování v chrámu, vybavila se mi slova z Nauky a smluv 82:10: „Já, Pán, jsem zavázán, když činíte to, co říkám; ale když nečiníte to, co říkám, nemáte žádného zaslíbení.“ Během misie mě pomyšlení na smlouvy – na to, že my děláme svou část a že Pán dělá svou část – motivovalo k tomu, abych se snažila pracovat co nejlépe. Když jsem tak činila, mé společnice a já jsme byly v práci požehnány.

Moje misie se odehrála před mnoha lety, ale já stále čerpám sílu z dodržování svých smluv. Mezitím jsem byla požehnána příležitostí sloužit sedm let v chrámu San José na Kostarice. Služba chrámového pracovníka mi dávala pravidelné příležitosti pamatovat na smlouvy, které jsem uzavřela. Podobné příležitosti jsem nalezla při službě v organizaci Mladých žen, kde jsem se snažila učit důležitosti smluv právě tak, jak tomu mí vedoucí učili mě.

Dodržování smluv není vždy snadné. Kupříkladu, mnozí lidé vidí zákon cudnosti (nebo občas i nábožné chování jako takové) jako staromódní. Já však naštěstí nepociťuji nějaký větší nátlak od těch, kteří nesdílejí mou víru, nebo z toho, že plyne čas. Ohlížím se na to, co jsem pocítila jako mladá žena, když nás naše vedoucí vyzvala, abychom se připravily na chrámové smlouvy a žily podle nich. Rozhodnutí, které jsem tehdy učinila, následuji dodnes.

Mohu si za svými rozhodnutími pevně stát, protože jsem je neučinila jen sama a jen pro sebe. Přesněji – jsou to rozhodnutí, která jsem učinila jako součást smlouvy s milujícím Nebeským Otcem. Nezáleží na tom, co na to říká svět. Slíbila jsem Pánu, že budu poslušna Jeho přikázání. Je to otázka cti. Smlouva uzavřená při křtu a smlouvy uzavřené v chrámu jsou pro mě dnes stejně platné, jako byly v den jejich uzavření. Smlouva s Bohem trvá na věky.

Žít tak, jak nás o to žádá Bůh, není vždy snadné, ale svědčím o tom, že to možné je. Když budeme žít podle svých smluv, můžeme získat sebedůvěru a moc a můžeme si být jisti, že nás Nebeský Otec nikdy neopustí. S Ním po boku můžeme učinit jakoukoli věc (viz Moroni 7:33).