Nápověda v mém požehnání

Sloužil jsem v Texaské misii Houston jih jako španělsky mluvící starší. Jednoho dne jsme se společníkem klepali na dveře a snažili se najít někoho, koho bychom mohli učit. Přišli jsme k domu, který měl na sešlé dřevěné verandě velkou díru.

Otevřela nám starší žena a pozvala nás dovnitř. Nejsem si jistý, jestli vůbec věděla, kdo jsme a co tam děláme, ale byla velmi zdvořilá. Začali jsme ji učit první lekci a zdálo se, že vše jde dobře. Brzy byla řada na mně, abych učil o Josephu Smithu a o Prvním vidění. Všiml jsem si, jak ve výrazu ženiny tváře je stále patrnější pocit rozpačitosti. Bylo vidět, že ve skutečnosti nechápe to, co jsem se jí snažil vysvětlit.

Poté, co jsem jí položil pár otázek ohledně toho, co jsme dosud probrali, a ohledně toho, čemu porozuměla, cítil jsem, že začínám být popuzený z toho, že nauku o Prvním vidění nechápe. Měli jsme za sebou dlouhý den a to poslední, co by v té chvíli misionář chtěl, bylo, aby někdo nechápal, že to, o co se s nimi velice touží podělit, je pravda.

Ve zlomku vteřiny, kdy jsem pocítil, jak se mé emoce obracejí ve zlobu, mi na mysli vyvstala krátká pasáž z mého patriarchálního požehnání. Byla to část o mé budoucí rodině, ve které jsem dostal radu, abych své budoucí děti učil naukám evangelia. Když mi tento odstavec procházel myslí, věděl jsem, že mě Duch nabádá, abych tuto pokornou ženu učil tak, jako bych učil dítě.

Začal jsem ji učit s prostším a láskyplnějším přístupem. Představil jsem si, že v obývacím pokoji sedí mé vlastní děti, hledí na mě, svého otce, a já je učím o Proroku Josephu Smithovi. Bylo úžasné pozorovat, jak se jí měnil výraz ve tváři. Brzy pozvedla obočí a oči jí začaly zářit. Její zmatený výraz se změnil na výraz zájmu a úžasu. Když jsem vyprávěl o tom, jak se Josephu Smithovi zjevil Nebeský Otec a Ježíš Kristus, v očích se jí objevily slzy a stékaly jí po tvářích. Místnost naplnil Duch a má popuzenost se obrátila v nesmírnou radost.

Nikdy na tento zážitek nezapomenu. Nyní se nemohu dočkat, až budu jednou učit své děti týmž zásadám a až znovu pocítím tutéž radost.