Evangelium nám přináší štěstí

Vyrůstal jsem na Tahiti. Matka a otec vstoupili do Církve, když jsem byl ještě dítě, ale já jsem hned pokřtěn nebyl. Když mi bylo jedenáct let, šel jsem jednou ve středu odpoledne do Primárek. Seděli jsme na rohoži pod mangovníkem a učitelka Primárek nám vyprávěla o Prvním vidění. Zatímco mluvila, mně začalo bušit srdce. Měl jsem silný pocit, že První vidění Josepha Smitha je pravdivé a že on je pravý prorok. Po onom duchovním zážitku jsem svým rodičům řekl: „Mám svědectví a chci se dát pokřtít.“

Od toho dne, kdy jsem byl pokřtěn, až do ukončení střední školy, jsem byl jediným členem Církve ve škole, do které jsem chodil. Spolužáci mi říkávali: „Ty nekouříš? Ty nepiješ? To nejsi chlap; jsi slaboch!“

Na konci školního roku, když jsem byl v 11. nebo ve 12. třídě, několik spolužáků přineslo na party alkohol. Náhle mě uchopili, povalili mě k zemi a snažili se nalít mi do úst šampaňské. Nechtěli mi ublížit; jen si chtěli ze mě udělat legraci. Naštěstí se mi podařilo jim uniknout. Nikdy jsem nelitoval toho, že jsem dodržoval Slovo moudrosti. Někteří moji spolužáci mezitím zemřeli, ale já jsem vděčný za to, že jsem naživu, že jsem zdravý a že se snažím sloužit Pánovi.

Jeden ze spolužáků, když dospěl, velmi zbohatl. Jednou mi řekl: „Obdivuji tě. Moje rodina má peníze, ale my nejsme tak šťastní jako ty.“ Měl jsem pocit, že je to pochvala pro všechny Svaté posledních dnů. Viděl, že život podle evangelia nám přináší štěstí.

Sloužil jsem jako president misie Fiji Suva. Jednoho dne jsem na ostrově Kiribati šel se dvěma staršími, když k nám přistoupil nějaký muž. Byl opilý. Chtěl jsem ho odbýt, ale on uviděl mou jmenovku a oslovil mě. „Presidente Tefane, chtěl bych, abyste se svými misionáři přišel ke mně na večeři.“

Pomyslel jsem si: „No teda, asi neví, co dělá.“ Obrátil jsem se na starší a zeptal jsem se: „Co si o tom myslíte? Chtěli byste to pozvání přijmout?“ Řekli, že by k němu rádi zašli. Měl jsem dojem, že jeho nabídku máme přijmout.

Následujícího večera jsme si všichni pochutnali na dobrém čínském pokrmu – z kuřete, ryby a dalších druhů masa, a s nudlemi. Misionáři byli šťastní, protože to byla změna oproti rybě s rýží, což byl jejich denní jídelníček. Když večeře končila, poděkoval jsem tomuto muži a řekl jsem: „Mám dárek, který bych vám rád nabídl. Chtěl byste, aby vás tito misionáři učili evangeliu Ježíše Krista?“

Řekl, že on zájem nemá, ale že misionáři mohou učit jeho manželku a 18letého syna. Za tři měsíce byl jeho 18letý syn pokřtěn. Za rok nato byla pokřtěna jeho manželka a její manžel začal navštěvovat shromáždění. Požádal mě o požehnání, které by mu pomohlo přestat kouřit a pít, a podařilo se mu s tím skoncovat. Když jsem tuto rodinu navštívil naposledy, syn byl přijat na Universitu Brighama Younga – Havaj se stipendiem, které plně hradilo školné, a také obdržel povolání na misii do Hong Kongu.

Když vzpomínám na zážitky s touto rodinou, jsem rád, že jsem tohoto „opilého muže“ neodbyl, ale že jsem místo toho následoval nabádání Ducha, že jsem přijal pozvání na večeři, že jsem otevřel ústa a požádal ho, aby si vyslechl evangelium.

Vyzývám vás, děti, abyste otevíraly ústa – abyste zvaly své přátele na shromáždění a k tomu, aby se něco dozvěděli o evangeliu. Nikdy nevíte, jaké zázraky mohou následovat.