Hrdinka

Nechceš po škole přijít ke mně?“ zeptala se Karolína. „Mám nové cédéčko od Alishi.“ (Jméno zpěvačky bylo změněno.)

Zajíkla jsem se překvapením. „Určitě!“ I když babička chtěla jet se mnou do města, aby mi něco koupila k sobotním narozeninám, nevydržela bych to čekat tak dlouho. Hrozně jsem chtěla slyšet to nové cédéčko hned teď.

Alisha byla má hrdinka. Karolína i já jsme si na ni hrály – kartáč na vlasy jsme držely jako mikrofon a zpívaly jsme společně s ní. Maminka nás někdy žádala, abychom to ztlumily, ale naše hlučnost jí tak moc nevadila, protože slova Alishiných písní byla slušná. Alisha byla věřící – četla jsem to v jednom časopise.

Po škole jsem pospíchala do svého pokoje a dokončila jsem domácí úkoly. Alisha se na mne usmívala z plakátu, který byl připevněn připínáčky na zdi nad mým stolem.

Když jsem konečně přeběhla ulici k domu, kde bydlela Karolína, podala mi přebal z cédéčka a zajásala: „Není prostě úžasná?“

Přikývla jsem, ale uvnitř jsem měla divný pocit. Alisha se tentokrát neusmívala; její výraz ve tváři se spíše podobal úšklebku. A nikdy jsem neviděla fotografii, na které by byla takto oblečena.

„Nemyslíš si, že má trochu necudné šaty?“ zeptala jsem se.

Karolína se zamračila. „No jo, ale možná, že její církev se nestará o takové věci. Možná nic lepšího nezná. Ale poslouchej – toto je má nejoblíbenější písnička.“ Pustila přehrávač, zatímco jsem si pročítala slova vytištěná na přebalu cédéčka. Upokojilo mě, že tam nebyla žádná sprostá slova.

„Vidíš? To cédéčko je v pořádku,“ řekla jsem si. Ale stísněný pocit mě pronásledoval ten večer až domů.

****

V sobotu dopoledne jsem se dívala na kreslený film a čekala jsem, až se pro mne babička staví, abychom jely nakupovat. Během reklamy hlasatel oznámil, že na konci programu bude zařazen videoklip, v němž Alisha zazpívá svou novou píseň.

Právě když začala zpívat, maminka vešla do obývacího pokoje. „Na co se díváš?“ S úsměvem se posadila.

„To je nový videoklip od Alishy.“ Snažila jsem se, aby to znělo lhostejně.

Když maminka viděla, jak Alisha tančí, usměv jí zmizel ze rtů. Podívala se na mne a zvedla obočí.

Pokrčila jsem rameny. „To, že nosí takové šaty, ještě neznamená, že ta písnička je špatná.“

„Jsi si jistá?“

Přála jsem si, aby ten videoklip rychle skončil, ale stále to pokračovalo. Konečně jsem televizi vypnula. Maminka nic neříkala a dívala se na mne.

„Četla jsem slova,“ zamumlala jsem. „Žádná sprostá slova tam nebyla.“

Ukázala na vypnutou obrazovku. „Ale Alisha i přesto vysílá jakési poselství. K tomu, abys zahnala Ducha, nemusíš říkat nevhodná slova.“

Vnitřní pocit mi říkal, že maminka má pravdu. Asi jsem nerozuměla tomu, co Alisha naznačovala, ale Duch Svatý to věděl – a Jeho vliv se vytratil.

Došourala jsem se do svého pokoje a podívala jsem se na rozesmátou Alishu. Úsměv jsem neopětovala. Proč se moje hrdinka změnila?

Před domem zahoukalo auto, a tak jsem spolkla trpké sousto a vyběhla jsem ven.

„Ahoj oslavenkyně,“ přivítala mě babička, když jsem nastupovala do jejího auta. „Tak kam to bude?“

Celý týden jsem věděla, co chci, ale teď jsem si nebyla jistá. „Nech mě chvilku přemýšlet.“

Náhle se mi vybavila slova, která řekla Karolína o Alishe: „Možná nic lepšího nezná.“ Tehdy to znělo jako dobrá omluva, ale nyní jsem věděla, proč to žádná omluva nebyla – protože já znám něco lepšího!

Chmurné pocity se rozplynuly, když jsem si uvědomila něco důležitého. Jsem dcera Boží a nepotřebuji další hrdinku. Proč mám obdivovat někoho, kdo dokonce ani neví, kým je? „Měla bych být hrdinkou pro Alishu ,“ pomyslela jsem si s úsměvem na tváři. Babička se na mne tázavě podívala.

„Mohly bychom jet koupit nějaké šaty?“ zeptala jsem se. „Už jsem skoro vyrostla z mých oblíbených modrých šatů, které nosím na shromáždění.“

„To je dobrý nápad. Modrá ti skutečně sluší.“

Zasmála jsem se. Také mi sluší, když mi v nitru září Duch – a žádná populární hvězda nemůže být nikdy hezčí.

„Rozhodnutí, která nyní činíte, ovlivní mnohé, co bude následovat během vašeho života a po celou věčnost.“

První předsednictvo, Pro posílení mládeže (2001), 2.