Ty jsi mormon?

Když jsem studovala druhým rokem na vysoké škole, pracovala jsem v univerzitní knihovně jako studentka-asistentka. Jednou v prosinci jsem dostala za úkol pracovat s jiným studentem-asistentem. Předtím jsem ho nikdy nepotkala, a tak jsem se během práce snažila rozvinout konverzaci. Mluvili jsme o škole, o práci a o svých rodinách.

Později odpoledne si začal zpívat písně, v nichž se zpívá o Bohu. Zeptala jsem se ho na jeho náboženství. Doufala jsem, že se mě zeptá na totéž, abych s ním mohla mluvit o Církvi – a on se zeptal. To mě potěšilo, protože to byla veliká misionářská příležitost. S širokým úsměvem jsem mu řekla, že jsem členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Podíval se překvapeně a hlasem, jehož tón nebyl příliš přívětivý, odpověděl: „Mormoni? Ty jsi mormon? Ti lidé nevěří v Ježíše Krista.“

Těmto slovům bylo těžké naslouchat. Očekávala jsem leccos, ale určitě jsem nečekala, že uslyším, že nevěřím v Ježíše Krista. Slýchávala jsem podobné příběhy, ale teď se to stalo mně. Co mám říci? Jak bych mohla na takovou poznámku odpovědět? Jediná myšlenka, která mi přišla na mysl, byla: „Ale vždyť je to Církev Ježíše Krista!“

Věděla jsem, že si musím v duchu opakovat moto Mladých žen – „Stůj za pravdou a spravedlností“ – a že to musím použít v praxi. Ale jak?

Pokračovala jsem v rozhovoru a řekla jsem mu, že naše církev je Církví Ježíše Krista, že věříme v Něho jako v našeho Spasitele a že vím, že miluje Boží děti. Vyjádřila jsem z hloubi duše, že věřím v Ježíše Krista, že jsem členkou Jeho Církve a že jsem byla od mala vedena k tomu, abych Ho milovala a abych následovala Jeho příklad.

Můj spolupracovník již nechtěl nic slyšet. Na to, co jsem řekla, odpovídal urážlivě, i když jsem se to snažila vysvětlit. I o Knize Mormonově mluvil stejným způsobem, jako o Církvi. Viděla jsem, že nechce naslouchat. Ani já jsem nechtěla poslouchat to, co říkal on, protože se chtěl se mnou hádat. Poznala jsem, že nemá cenu dál něco vysvětlovat, a tak jsem vydala svědectví. Řekla jsem mu, že vím , že všechno, co jsem řekla, je pravda. Pociťovala jsem to v srdci.

Když jsem odešla z knihovny, přemýšlela jsem o tom, jak může někdo mluvit o Církvi tímto způsobem. Myslela jsem na to, co jsem pociťovala, když jsem mu vydávala svědectví, a přemýšlela jsem, zda jsem ho měla nechat, aby se takto vyjadřoval. Pociťovala jsem hněv a strach a přemýšlela jsem o tom, co jsem mu mohla říci. Byla jsem zklamaná a pochybovala jsem o své úrovni duchovnosti, protože on své názory nezměnil. Selhala jsem?

Cestou domů jsem se modlila. Chtěla jsem se zbavit negativních myšlenek. Chtěla jsem získat ujištění o tom, čemu jsem se učila celý život, a chtěla jsem pocítit, že Nebeský Otec je díky tomu, co jsem udělala, se mnou spokojen. Modlitba byla ten nejlepší nástroj, který jsem měla. S pomocí modlitby a Ducha Svatého jsem poznala, co mám svému spolupracovníkovi říci a jak mu mám svědčit, a díky modlitbě a Duchu Svatému jsem také poznala, že můj Nebeský Otec je se mnou spokojen.

Tento zážitek mi pomohl získat větší jistotu o tom, že toto je pravá Církev Ježíše Krista a že právě tak, jak byl pronásledován On, je pronásledována i Jeho Církev. Poznala jsem, jak je důležité mít pevné svědectví o evangeliu Ježíše Krista a o Jeho Církvi.

Myslím si, že každý mladý člen Církve se má snažit získat pevné svědectví, aby mohl svědčit druhým bez ohledu na to, zda se nám podaří něčí názory změnit. Když vydáváme svědectví, naše svědectví se tím posiluje a my můžeme přinejmenším zasadit seménko do srdce druhých. I když v dané chvíli neprojevují zájem, mohou poznat více o tom, čemu věříme.

Ana Lee Graniela Lópezová je členkou druhého sboru Cabo Rojo v kůlu Mayaguez Puerto Rico.

DALŠÍ INFORMACE!

Více informací k tomuto tématu najdete v těchto článcích, které v angličtině najdete na adrese www.lds.org pod odkazem Gospel Library: Richard C. Edgley, „Učedník, přítel“ ( Liahona, červenec 1998); Stephen E. Robinson, „Are Mormons Christians?“ ( New Era, květen 1998); a Robert E. Wells, „We Are Christians Because …“ ( Ensign, leden 1984).

JAK ODPOVÍDAT

Pamatujte na to, že Pán řekl: „Neusiluj o to, abys oznamoval slovo mé, ale nejprve usiluj o to, abys slovo mé získal, a potom bude jazyk tvůj uvolněn; potom, budeš-li si slovo mé přáti, budeš míti Ducha mého a slovo mé, ano, moc Boží k přesvědčování lidí.“ (NaS 11:21.)

Až si prostudujete základní nauky Církve, které se týkají Spasitele, a až je budete znát, můžete využít několik uvedených návrhů, abyste věděli, jak vysvětlovat druhým, že patříte ke křesťanské církvi.

• Vysvětlete, že plný název Církve je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Ostatní jména jsou jen přezdívky.

• Řekněte jim, že členové Církve věří v Bibli, a ukažte jim úryvky v Knize Mormonově, které vydávají svědectví o Ježíši Kristu.

• Vysvětlete znovuzřízení evangelia – že Joseph Smith byl velkým prorokem a že znovuzřídil Kristovu Církev na zemi.

• Je-li to možné, vezměte je do místního návštěvnického střediska. Ať si prohlédnou obrazy a sochy Spasitele a ať si promluví s misionáři.

• Pozvěte je, aby šli s vámi na shromáždění, aby se mohli sami přesvědčit o tom, že členové Církve věří ve Spasitele.

• Řekněte jim, že další vysvětlení základních nauk Církve najdou na webových stránkách www.mormon.org pod heslem „Víra a nauky“, které je pod odkazem „Často kladené otázky“.

• Jestliže nejsou vůči tomu, co říkáte, příznivě naladěni, nepřete se. Vydejte svědectví o Spasiteli a řekněte jim to, o čem víte, že je pravda.

• Nemějte pocit, že jste odmítnuti, jestliže lidé vašemu svědectví nevěří. Pamatujte na to, že to, co znáte, je přesto pravda, a že toto je pravá Církev Boží. Ať to, jak žijete, svědčí o tom, že jste křesťan.

KDO JE KŘESŤANEM?

„Někteří lidé se chybně domnívají, že členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nejsou křesťané. Není pro nás lehké pochopit, proč někdo přijímá a podporuje názor, který má tak daleko k pravdě…

Slovník definuje křesťana jako toho, ‚kdo vyznává, že věří v Ježíše Krista, nebo kdo následuje náboženství založené na [životě a učení Ježíše],‘ a jako toho‚ ‚kdo žije podle Ježíšova učení ‘. Křesťané se tedy vyznačují dvěma charakteristickými rysy: 1) vyznávají, že věří ve Spasitele, a 2) jednají v souladu se Spasitelovým učením. Věrní členové Církve, kteří se nazývají Svatými posledních dnů, splňují jasně oba charakteristické rysy. Svým přesvědčením a svými skutky ukazujeme, že pro naši víru je ‚gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus‘ [Efezským 2:20].“

Starší Joseph B. Wirthlin z Kvora dvanácti apoštolů, „Christians in Belief and Action“, Ensign , listopad 1996, 70.

PROČ NEPOUŽÍVÁME KŘÍŽE?

Jeden duchovní se jednou zeptal presidenta Gordona B. Hinckleyho, proč Svatí posledních dnů nenosí kříže a proč je ani nemají na budovách.

President Hinckley mu řekl: „‚Nepřeji si urazit žádného z mých křesťanských bratří, kteří kříže používají na špičkách svých katedrál a na oltářích svých kaplí, kteří ho nosí na svém rouchu a tisknou ho na své knihy a další literaturu. Pro nás je však kříž symbolem umírajícího Krista, zatímco naše poselství je prohlášením o žijícím Kristu.‘

[Duchovní] se pak zeptal: ‚Když nepoužíváte kříž, co je symbolem vašeho náboženství?‘

Odpověděl jsem, že život našich lidí se musí stát nejvýznamnějším vyjádřením naší víry.“

President Gordon B. Hinckley, „Symbol naší víry“, Liahona, duben 2005, 3.